Předchozí (823)  Strana:824  Další (825) |
|
|||
824
|
|||
|
|||
Potřebiny, pl., f., Bedürfnisse, Konsumo-
artikel. Šm., Rk. Potřebitelnosť, i, f., lépe:potřebnosť. Jg. Potřebitelný, lépe:potřebný,nothwendig. Potřebně, z potřeby, z přinucení, noth-
wendig. — P., k věci, hodně, užitečně, zweck- mässig, passend. P. mluviti. Solf. Potřebník, a, m., ein Nothdürftiger. Ros.
Potřebnosť, i,f. = potřeba, die Not-
wendigkeit, das Bedürfniss, Erforderniss. P. místa, Zák. sv. Ben., spasení. Hil. Že nám to podlé p-sti ráčíte psáti. BN. Tč. P-sti jez- decké, Reitrequisiten. Dch., Tkad. — P., chudoba, nedostatek, die Dürftigkeit, Noth- dürftigkeit. V. — P., užitečnost, die Brauch- barkeit. D. Máme dosti masa, chleba, též i jiných p-stí. Jir. dh. Potřebný; potřeben, bna, o. P., bez čehož
býti nelze, nöthig, nothwendig, erforderlich, lat. necessarius. Nevyhnutelně p., vysoce p. V. To je věc potřebná. Ros. Na to odpo- vídati, zdá se mi, nepotřebné. Solf. Nuzní n. potřební nákladové jsú, jichžto kdyby nebylo, ta věc měla by zahynúti. CJB. 427. Činí se p-ným. Dch. — k čemu: k spasení. Št. O v. ob. 227. Provede svědomím hodným ku právu potřebným, že jeho dluh starší jest. NB. Tč. — čemu. Služebník jest po- třeben domu tvému. Lom. — proti komu. Pes sedlákovi proti zlodějům jest potřebný. — Se za. Ti, co se jim za potřebné vidělo, řídili. Br. Vidí se mi za p-bné býti, abych. Pref. Něco za p-né shledati. J. tr. — s infint. Ty věci p-bny jsou křesťanu rozuměti. Št. N. 33. Psal jsem o mnohých potřebných věcech rozuměti. Št. N. 3. — P., užitečný, brauch- bar, nützlich. Mathematická učení zároveň jsou potřebná i subtilná. Kom. — k čemu. Zk. Zásobil se vším k cestování p-ným, lépe: věcmi k c. potřebnými. Km. — komu. Kdo nám p-ben, toho z paměti známe. Pk. — P., potřebu něčeho mající, indiguus, bedürftig. — čeho. Pomoci byl potřeben. Kom. P-ben bieše lid vody. BO. Jsme p-bni peněz. Brt. S. §. 86. P. rady. D. Jazyk si, čeho potřeben byl, pořídil. Kos. Ol. I. 49. — Reš. — P., chudý, nuzný, arm, dürftig. Potřebným býti. V. Ženci snopy váží, sbirání klasů potřebným zanechávajíce. Kom. Potřebování, n., das Nöthighaben; der
Gebrauch. Jg. Potřebovaný; -án, a, o, gebraucht, ab-
genützt. Potřebovatel, e, m.; der Bedürfer, Ge-
braucher. Jg. Potřebovatelka, y, potřebovatelkyně,
ě, f., die Bedürferin, Gebraucherin. ,Jg. Potřebovati, potřebovávati, potřebu n. ne-
dostatek míti, benöthigen, nöthig haben, be- dürfen; chudým býti, dürftig sein; žádati, fordern, verlangen; užívati, brauchen, ge- brauchen, nutzen, Gebrauch machen. — čeho: vláhy, Sych., rady, Ros., pomoci. Kom. Ve- liký pták velikého hnízda potřebuje. Č. M. 165.. Sych. Tak se chovati, jak toho čas potřebuje (žádá). V. P. meče (žádati). Výb. I. 1114. 37. On mého vozu dlouho potřebo- val (užíval). Us. Žádného práva nepotřebo- vavše, ohne Rücksicht auf Gesetz. Půh. II. 470. Toho potřeboval. Půh. I. 345. P. ně- |
čeho. Alx. Ne vše doma máš, také lidí po-
třebuješ. O. M. 265., Lb. Budu jeho krve p. z vaší rukú. Bj. Budu p. života dověčného (žádati). BO. — Br., D. — čeho kdy. Při času zaplacenie p-bují roku. BO. — čeho od koho (žádati, zast.). Čím jest nás daroval více, více od nás p. bude. Št. N. 180. Poslal syna k Davidovi, aby potřeboval ot něho příměřie. BO. Rady své veždy od múdrého potřebuj. BO. Znamenie potřebováchu ot něho. ZN. Má od toho člověka pravdy p. (žádati); Toho jsem od něho potřeboval. Půh. II. 448., I. 177., 165. — čeho v čem. Toho kořene v lékařství se potřebuje. Byl. Obilí v zemi p. Ml. Něčí rady v něčem p. Arch. I. 44. — J. tr. --- čeho na kom (žádati). Král poče na něm toho p. Leg. A. 26. Tu jsem na něm potřebovala, aby mi to znal. Půh. II. 219. — co, čeho k čemu. Jestliby osoba městská potřebovala k svědomí osobu. Zříz. zem. Když něco k tomu potřebuje. Tkad. K té jízdě potřebuje peněz. Žer. J. tr. — čeho pro koho: pro sebe = sobě. Ml. — co. Potřebujeme dva zlaté, tři vědra piva. Us. Brt. — co kde. Ktož co při dskách po- třebuje. Vš. 179. — s inft. Ote mne píti potřebuješ. ZN. — Pozn. Zhusta se užívá tohoto slovesa ve smyslu německého brau- chen chybně, ku př.: Potřeboval jsem naň jen mrknouti místo prostého: jen jsem naň mrknul, neb: bylo mi naň jen mrknouti. I)u brauchst auf den Hund nur zu pfeifen, winken atd., nikoli: potřebuješ na toho psa jen hvízd- nouti, kývnouti atd., nýbrž: Na toho psa jen hvízdni, kývni atd. Často stačí slovo třeba s inft.: Třeba na něho jen mrknouti. Třeba mu jen pokynouti. Brs. 131. Potřebuji se touto rudou k pilinám jen přiblížiti a již na rudu naskáčou m.: Touto rudou k pilinám jen se přibliž a již . . . nebo: přiblížíš-li (při- blížím-li) se touto rudou k pilinám atd. — s adv. P.něčeho velmi, tuze, nevyhnutelně, důležitě. Šm. Potřebovný, brauchbar. Na Slov. Bern. Potřelý, gedrückt, gequetscht, angerie- ben. — od čeho: od dřeva. Byl. Potřený; -en, a, o, aufgerieben, über-
strichen. Dch. — v čem: v duchu, v mysli, verschmitzt. Zlob. Potřepanice, e, f., třepaniny, die Brech-
scheven. D. Potřepati, potřepávati, ein wenig schüt-
teln, klopfen, bereden. Co ti darováno, nebuď potřepáno, einem geschenkten Gaul schau nicht ins Maul. Dch. — co, koho: koně (popleskávati), Ros., někoho (pomluviti), Us., hlavu (potřásati), u Přer. Kd., len. — koho nač: na hlavu, na ramena. Vrat. — se kde. Pták ve vodě se potřepává. Ros. — co čím: hubou, řečí, bekritteln. Dch. Potřepek, pku, m., nedozralé vejce s ten-
kou měkkou skořápkou. Us. Kšá., Hk. Vz Postřepek, Povrhel. Potřepiti, il, en, ení, potřepovati, ein
wenig auftrennen. — co: plátno. Us. Potřes, u, m., stsl. potrąsъ = tremor,
koř. tręs, tudy po-třes, Mkl. B. 36. (Hý.), potřesení, die Erschütterung, Potřesení, n., die Erschütterung. P. země.
BO. |
||
|
|||
Předchozí (823)  Strana:824  Další (825) |