830

Potýkání, n., potkání, die Begegnung.
P. v tanci. Jel. — P., klesání, klopýtání,
das Stolpern. — P., půtka, boj, der Streit,
Kampf, das Gefecht. P. polní, Ros., z blízka,
p. ve dvou (Duell), zvěři. D., krvavé, Kram.,
slovy, řečí a slovy (hádání se). V. Přiho-
toviti (přichystati, Us.) se k p. Har. Dokud
p. trvá. Kom. Před p-ním nemá se zpívati
vítězství. Ros. P-ním něčeho dobyti. D. Jg.

Potykatel, e, m. = potykač.

Potýkati, potýkávati, potykovati, potkati.
begegnen; napadati, begegnen, widerfahren,
zustossen, treffen. — koho. Potýká mne
něco (potkává mne, přihazuje se mi). Jg.,
Šm. (Ti) chodili na cesty, an je potýkával
(potkával). Pč. 33. — se, klopýiati, stolpern,
straucheln, anstossen; potkati se, einander
begegnen ; sraziti se, bojovati, streiten, fechten,
kämpfen, sich schlagen. Jg. Kůň se potýká
(klopýtá). Plk. (Br.). Potýkají se (potkávají
se). Jel. Kohouti se potýkají (perou). Us.
Tč. Vojsko celý den se potýkalo. Ros. Zavra
oči se bíti a p. Prov. — koho, se čím,
k němu se míti, přijati ho, einem mit etwas ;
entgegen kommen, ihm begegnen; streiten.
Šprýmy, ostrými přípovídkami se p., vtipná
věc jest. Kom. Řečí a slovy se p. V. Mečem
sě potýkaj se mnú. Rkk. 12. P. koho řečmi
(k němu se míti, přijímati čím). Tkad. P. se
polem. Jg. Kdo se stříbrnými kopími po-
týká, ten vyhrává. C. P. se ostrým. Výb.
II.43. — se s kým, s čím. P. se se smrtí.
V. Bitec s druhým se potýká. V. Toto učení
potýká se s svědectvím písem. V. Práva,
kteráž se jedna s druhými potýkala a ne-
srovnávala. Zř. F. I. — kde. Mládenci po-
sekajíc zeleného větvije s kvietím potýkají
(= zatýkají, zarážejí) před dveřmi svých
milých. Orlog. (Č.). — se oč: o předek
(o přednosť). D. Bude se s ním o to p. D.

— se kde. Na turnajském place se p. Kom.
S chudobou se jako ve šrancích p. V. —
se kdy. Potykovali sme sě u poledne. BO.

— s adv. P. se potmě, udatně, Sych., pěšky
a koňmo. Rf.

Potýkavosť, i, f., die Kampfsucht. Us. —
P. koně, klopýtavosí, klesavosť. das Stolpern,
die Anstössigkeit. Jg. — P., odpor, der
Widerspruch. Na tu obapolnou svatopisců
p. se vrahové ti odvolávali. Sš. L. 55. P.
napohledná, scheinbarer W. Mizejí zdánliví
synoptikův odporové a napohledné mezi
nimi p-sti. Sš. Mr. předml.

Potýkavý, kdo potýká, potkává, der oft.
gern begegnet. P. neštěstí. Jg. — P. kůň
(klesavý, klopýtavý), anstössig. — P., bo-
jovný, kampflustig. Jg.

Potykovati, vz Potknouti, Potýkati.

Potylek lku, n., rána po týlu, der Nacken-
streich. Jg.

Potym =potom, dann. Na Ostrav. Č.

Potymu, darnach, demgemäss. Ta práce
je p., gut. To je člověk p., dazu tauglich.
Na Ostrav. Tč.

Potinka, y, i.,potová, dírka, das Schweiss-
loch. Ros.

Potynouti = potonouti, im Wasser ver-
sinken, ertrinken. Ostrav. Tč.

Potyraniti, il, ění, eine Zeit lang tyran-
nisiren. — se s kým. Ros.

Potýrati, potýrávati = potrápiti, eine

Zeit lang plagen, quälen; pošiditi, ein wenig
foppen. — koho čím: škádlením.

Potýřiti, il, ení, pořád skokem n. tryskem
jeti, rennen. Ros.

Potýtek, tka, m., po tetě syn, ein Kind
nach der Tante. Us.
Po-ubíhati, langsam himvegrennen. Dch.

Po-ubíjeti, el, en, ení, nach einander
todtschlagen. Bern.

Po-uhírati se, nach einander ziehen, ge-
hen. — kam. Nebes brána se jim otevírá,
obor duší v ni se poubírá. Sš. Bs. 60.

Po-uhrati čeho z čeho, ein wenig weg-
nehmen. Us.

Po-ubrmaniti, ein wenig unterhandeln.
Ros.

Poucal, a, m, dítě, které poucá, vz Pou-
cati. Us. u Jilemn.

Poucati, hodně jísti, do sebe cpáti, in sich
stopfen. Dch. — do sebe co: chléb. Rk.,
Dch.

Po-účastniti, il, ění;poúčastňovati, theil-
haftig machen. — koho čeho: milosti. Jg.

Po-uček, čku, m., vz Pouk. — P., školné,
das Schulgeld. Slov.

Po-učená, é, f., die Belehrung. Dáti ně-
komu holí p-nou. Us. Šml.

Po-učení, n., die Belehrung, Anweisung,
Anleitung. V. Pozor dali jsme na vaše p.
Sych. P. něčího dbáti, si všímati.

Po-učenlivý, lehrreich. Šm.

Po-učený; -en, a, o, belehrt. Jg.

Po-učesovati, nach einander kämmen;
pflücken. Bern.

Poučina = pavučina. Us. na Mor. Hý.

Po-učitelný, belehrbar.

1. Poučiti, (pou jednoslabičné). Zrak p.,
den Blick stark hervorkehren. Us. Dch.

2. Poučiti, il, en, ení; poučovati, ein
wenig lehren, belehren, Anleitung geben,
zurechtweisen. — koho, se. Poučil ho a
potom odešel. Děti se už poučily, sind mit
dem Lernen fertig. Dch. — se čemu. Čemu
lepšímu se poučím. Toms. — se čím. Zkuše-
ností sám se poučil. Dej se tím p. Dch. —
koho o čem. O nich (místě a času) toliko
z důvodů vniterných samých spisů pouču-
jeme se. Sš. I. 16.—koho nač. Čarodějník
nás poučuje na čarodějstvo. Kn. p. II. 211.
— koho. (gt.): neumělých, šp. m.: ne-
umělé. Brt.

Po-učka. y, f., der Lehrsatz, theorema,
věta tvrdící n. záporná, jež, dojde-li vůbec
dokladu n. důkazu, vědomosť lidskou doko-
nalejší činí. Hš. v S. N. P. binominalní,
všeobecná n. rozšířený vzorec Moivreův,
Moivreova (trigonometrická, binominalní),
Newtonova binomická. Stč. Alg. 39., 67.,
66., 43.

Po-učlivý, lehrreich. P. noviny, kniha,
příhoda, Us., přípis. Sš. I. 19.

Poučník, u, m., chrbol na strunách zvý-
šený, okrasa do vlasů, ein Haarputz, Štelc. —
P., nějaká látka, staženo z pavučník (Spin-
nengewebe), der fein gesponnene Schleier,
Flor. Mus. 1867. 23., 1864. 20. a 268. --P.,
ves u Berouna. PL.

Po-učný = poučující, belehrend. P zpráva,
Auskunft, f., báseň k. př. Smila Flašky Nová