833

Poustenictví, poustevnictví, pouste-
nictvo, poustevnictvo, a, n., der Einsied-
lerstand. Jg.

Pousteničí, poustevničí, Einsiedler-, P.
roucho, příbytek, Pulk., kápě. Zlob. P. život
vésti. Leg., V.

Pousteník, poustevník, a, m. P., kdo
společnosti lidské se vzdaluje o samotě (na
poušti) bydlí zvl. z účelů náboženských.
Vz S. N. Der Einsiedler. V. Poustevníci na
poušti přebývají. Když jsi chudý p., říkej:
Pater noster; nech děvčátek s pokojem, spra-
vuj si svůj kostel. Anth. Brt. 161. (Er. 385)
Vz Tk. II. 232., III. 234.

Poustenka, y, f., kleine Einsiedlerei. Srn.

Poustev, tve, f., poušť, die Einöde. Ros.

Poustevna, y, f., die Einsiedlerhütte, Ein-
siedelei, Eremitage. Us. č.

Poustevnice, e, f. =poustenice. — P. =
poustevna. Zák. sv. Ben.

Poustevnictví, poustevničí, poustev-
ník, vz Poustenictví, Pousteničí, Pousteník.

Poustevnikovati, Einsiedlerleben führen.
Bern.

Poustka, y, f., opuštěná chalupa, öde Woh-
nung, die Einöde. V. Obydlí jeho v poustku
obrátili. Br. P-ku udělati. V. Město v ru-
mích a poustkou leží. Plác. — P., stavení
o samotě, einsames Haus, die Einsiedelei.
V. — P., místo pusté, opustené, wüste lie-
gender Ort, Gegend, die Wüste. L., St.
skl. — Literatura postkou (ladem) leží. Nz.

Poustky, pl., f., místo, kde vodu na mlýn
pouštějí, stavidlo. Na poustkách. Us.

Po-ustoupiti, il, en, ení; poustupovati,
etwas abtreten, weichen, nachgeben. — Zpát-
kem p. V. — komu co, čeho: své důstoj-
nosti, Br., dům. Us.

Po-ustraniti, il, ěn, ění, poustraňovati,
ein wenig beseitigen. Jg.

Po-ustyděti se, ěl, ění, sich einigermassen
schämen, Scham fühlen. Č., Smrž.

Po-ustydnouti, dnul a dl, utí, lau werden.
V.

Pouše, ete, n., poušátko, a, n., poušenec,
nce, m., = morče, das Meerschwein. Koll.

1. Poušek, vz Pouch.

2. Po-ušek, šku, m., udeření po uchu, zá-
šijek, ein Schlag über das Ohr. Rozk. Kristus
trpěl poušky, plvánie, bičovánie. Št. 234.
Popadli syna mého a po-ušky a zášijky dá-
vali jemu. Boč. exc. Trpěl jest posměvánie,
úkory, rúhoty, poušky, zeplvánie. O 7 vstup.

Poušenec, vz Pouše.

Po-ušetřiti, il, en, ení, ein wenig schonen.
— koho, čeho. Us. — nač. Na tíhotu n.
vážnosť toho poušetř, habe Rücksicht. Klouz.
o vod.

Pouška, y, f., červená masitá kožka okolo
žlutavých světel bažantích. Šp.

Po-uškrvnouti (pouškrnouti) se, ul, utí,
pouškrvovati se, pousmáti se, lächeln, schmun-
zeln. Liška pouškrnuvši se řekla. Zrc. moud.

Poušť (zastr. púšť), ě (ne: i), pouštka,
y, f. — P. = pusté místo n. stavení, die
Einöde, Wildniss, Wüste, Wüstenei. V. P.
písečná, písčitá, solná, skalnatá, skalní. Tl.,
Š. a Ž. P., planina neovlažená a zcela ne-
úrodná. Tl. P. = rozsáhlá krajina, neoby-
dlená a na rostlinstvo chudá. P-ě jsou zvl. ve-

liké písečné roviny horkých pásem zemských,
na nichž pro nedostatek vody žádné by-
linstvo se nedaří. Místa jednotlivá po nich
roztroušená a vodou opatřená a tudíž rost-
liny plodící slovou oasami. Vz. S. N., Země.
P. divoká, hrozná. Hlas z p-tě. Šm. Hlas
volajícího na poušti. Sš. Mt. 46. V p. obrá-
titi, D., uvésti. V. Na poušti bydlící. V. Koli-
krát sou ho dráždili na poušti a k bolesti
přivodili na pustinách. Ž. 106. 14. V takové
pouštce (pustině) bych nebyl. Us. P. se i houšť
před ním třásti musí. Kom. P. (v lese). V.
Lid israelský po 38 roků po p-i bloudil. Sš.
J. 83 P. saharská, vz Krč. 957. Jan na p-ti
vystoupil a kázání svá započal; veškeren
svět p-ti rovnal se; Ježíš zveden byl na p.
od ducha; na p. se odebrati. Sš. Mt. 46.,
53. Na p-ti přijal slovo to, ješto na p-ti od
mládí zdržoval se; Na povolení Páně vyšel
z p-tě do krajů lidnějších. Sš. L. 50. — P.,
poustka, die Einsiedelei. Plk. — P., vyhnan-
ství, die Verbannung. Kdyby která králová
česká ovdověla a muže pojala pána, šlechtice
neb kterého zeměnína, aby ihned na púšť
byla vydána. Řád. kor. čes. — P., ves u Po-
děbrad.

Poušťadlo, a, n., das Aderlasswerkzeug.
P. s třemi nožíky. Vz Nastroje pro dobytčí
lékaře. Cn.

Pouště, ves u Dobříše. PL.

Pouštěcí, Lass-. P. želízko jednoduché
s třemi želízky. Vz Poušťadlo.

Pouštědlo, a, n. = poušťadlo.

Pouštění, n., das Lassen. P. hrůzy; p. se
več; p. krve kopíčkem (lancetou) buď pou-
šťadlem, der Aderlass. Vz S. N.. Nástroje
k pouštění žilou.

Pouštěný; -en, a, o, gelassen. Us.

Pouštěti, vz Pustiti.

Pouštín, a, o =pouštěn, vz Pustiti.

Pouština, y, f., pustina, die Wüste. Tabl.
lid. 12.

Po-uštipkovati, spötteln, sticheln.

Pouštka, y, f., vz Poušť.

Pout (zastr. pút), u, m. (posud tak ve
vých. Čech. u Jičína, u Bydžova atd.), oby-
čejněji: pouť, i, f. (v obec mluvě: pouť, ě, a
pl. poutě). P., stsl. pątъ = cesta, koř. pat
a příp. -ь (tedy potiť správnější než pout);
sr. ind. panth, panthan, pantha = ire, prus.
pintis, pentes, lat. pons. Mkl. B. 53., 54.,
aL. 98., 113. — P. = cesta, jízda, die Reise,
der Weg. Vypsání pouti. V. 1 jedinu družu
nám iměti po púti vsiej z Vesny po Moranu.
Die Lebensreise. Rkk. 8. Předsevzaté poutě
odložili. Kom. Vydán zákon k nové světem
pouti. Sš. — P., nábožná cesta k nějakému
sv. místu, die Wall-, Pilgerfahrt. Na p. do
kostela sv. Víta přicházeli. Háj. Jako jsou
poutě a mše. Br. Na p. chodili do háje. V.
Co ti přinesla maminka pouta (jaký dar
z pouti)? Dostal poutu obrázek, marcipán.
Ve vých. Čech. Zkr. Dáti někomu něco pouti
(něco pouti, z pouti přinésti; pout znamená
tam slavnost' posvěcení chrámu). Us. v Kruml.
Bauer. Na pouť do Jerusalema se vydati;
p. svou missijnou podstoupiti. Sš. I. 5. Po
nemoci, po pouti, těžko dobrým slouti.
Prov. Jg., Lb. — P., posvěcení chrámu, die
Kirchweihe. Dnes jest p. na Bílé Hoře. Us.