836

hafte. Dch. P. času a povětří. Reš. Té p-hy
jest lakomství, že vždy mladne žádostí. Sych.
Každá vrstva v té rokli jest jiné povahy.
Sych. P. útoční, Agressivcharakter; dle p-hy
a způsobu věci. J. tr. P. krajinomalby. Dch.
P-hou (natura) je slabika grammaticky krátka
n. dlouha. Bž. 56. Panství to a vláda ta p-hu
práva a posvätnosti na sobě nese; Skutkové
ti dobří p-hu zásluhy obdržují; P-hu služby
boží naznačuje. Sš. L, 54., 47., 23. Od men-
šího soudu památného úředníci berou od
každé osoby vedlé povahy pře tak, jakž
sněmovní zřízení ukazuje. Zř. F. I. Zázrak
ten má spolu náznačnou p-hu. Sš. L. 67.
Symbolická p. divu toho; Svátostná p. stavu
manželského; Svátosť ta má do sebe p-hu
oběti; Tím se nám otvírá p., v jaké nám
tělo jeho (Páně) sloužiti bude za pokrm;
Pán vykládá mu p-hu obrodu toho; Udá-
lost tato má prorockou p-hu; Občasná p.
pramene tolikéž prý ukazuje k silám při-
rozeným; Aby přípravná a symbolická p.
onoho umívání Páně více ozřejměla; P. světa
docela odchodna a protivna jest p-ze té, kte-
rou vy pronášeti máte; A nyní vytýká Pán
p-hu království svého. Sš. J. 101., 38., 112.,
117., 49., 65., 82., 212., 246., 281. Dojíti p-hy
zákonité; Musí povahu písma a ducha toho,
jenž v něm věje, v sebe pojíti; Měla se tím
povaha nového závětu jasně ozračovati; do-
tčená p. ve všech knihách bleskotá; Evange-
lium sv. Jana zvláštní, od jiných evangeli-
stův odchodnou, samostatnou p-hu na sobě
pronáší; P. slohu docela dokonale k osobám
svatopisců přiléhá. Sš. Mt. 259., 5., 11., 16., 14.
Všichni skutkové Páně prozračnou a proobraz-
nou p-hu měli. Sš. Mr. 27. (Hý.). — P., obyčej.
mrav, způsob, die Art, Sitte, der Brauch, Ge-
brauch. P. lidská, líbezná, počestná, příjemná,
nevlídná, nezvedená, divoká, V., divná, Ros.,
škaredá, sviňská. Sych. Jest to u něho po-
vahou; jest mu to povahou. Nz. Míti do
sebe dobré p-hy a mravy. V. Měniti se
v svých p-hách. V. On má divné p-hy, jest
divných povah. Ros. Tu škaredou p-hu do
sebe má, že se rád s každým kočkuje.
Sych. — P., povážení, die Uiberlegung. Beze
vší p-hy. Nemá kusa p-hy ten člověk. Dě-
lati všecko s povahou. Us., Jg. Sbr. sp. 199.

Pováhati, povahovati = trochu váhati,
ein wenig säumen, zögern, zaudern. Nepo-
váhej zavrci ji. BO. — P., povážiti, beden-
ken, überlegen, abwägen, erwägen. Zák. sv.
Ben.

Povahopis, u, m., popis jakéhokoli před-
mětu (zvírat, rostlin), vytýkají-li se zvláštní
charakteristické příznaky jeho; p. v užším
smyslu či charakteristika jest popis nějaké
osoby, die Charakteristik. KB. 242.
Povahopisec, sce, m., der Charakteristiker.
Šm..

Povahopisný,Charakterschilderungs-.Šm.

Povahorys, u, m., der Charakterzug, lépe:
vlastnosť, znak, stránka povahy n. prostě po-
vaha. Km.

Povahový, habitualný, habituell. P. dobro,
zlo, hřích, úmysl, ctnosť, milosť. MP.

Povahoznačný, charakteristisch. Dch.

Povaječné, ého, n. = vaječné, eine Abgabe
von Eiern. Gl. 261.

Poval, u, m., povalení, pobití, das Hin-
schlagen, Hinstrecken. Na роvаl, povalem
lidé padali a mřeli. S obú stran sbití pa-
dají pravým povalem. Troj. — P., na Mor.
a na Slov. povala = dřevo, z něhož strop
dělají, stropnice, die Walze. Strop z povalek
v chlívě. — P., strop, die Zimmerdecke. Na
Mor. a ve Slez. Klš., Pk., Tč. — P., sýpka,
der Schüttboden. KB., Dch. — P., v horn.,
die Bühne. Povalek lezný, die Fahrbühne;
hlavní či záštitný či jámový, die Haupt-,
Schutz-, Schuss-, Schachtbühne. Bc., Hř.

Povala, y, f., vz Poval.

Povalčivosť, i, f., toulavosť, die Herum
streiferei. Slov.

Povalčivý, povalečný, herumstreifend.
Bern.

Povalecký, povalečný, landstreicherisch.
Bern.

Povalectví, n., tuláctví, lenošství, die
Landstreicherei. Bern.

Povaleč, e, m., tulák, pobuda, der Vaga-
bund, Landstreicher. J. tr., Zř. F. I. P., po
+ valeč. Mkl. B. 231. P. a opilec po holé
(prázdné) chodí komoře. Pk., Č. M. 136.
V městě žádní zahaleči a povaleči trpíni
býti nemají. V. P-če vyzdvihovati. Vl. zř.

1. Povalečka, y, f., die Faulenzerin,
Landstreicherin.

2. Povalečka, y, f., malá povala. Slov.
Povalečný, Vagabunden-, faulenzerisch,

landstreicherisch. P. lidé. V.

Povalek, lku, m. = poval, v horn. Die
Fahrt-, Ruhebühne, die Bühne, der Absatz,
Abtritt, der Wechsel. Hř.

Povalení, n., das Hinstürzen, Wälzen.
Vz Povaliti.

Poválení, n., das Wälzen; die Beschmut-
zung. Vz Pováleti.

Povalený; -en, a, o, poražený, nieder-
gestürzt , hingeworfen, hingewälzt, hinge-
streckt, gefällt. V., Br. — kam: na zemi.
Ráj.

Poválený; -en, a, o, herumgewälzt; be-
schmutzt. Ras.

Pováleti, el, en, ení, ein wenig wälzen,
herumwälzen; válením umazati, beschmutzen.

— co: chléb (vyváleti, kneten). Us. — co:
koho kde: po zemi. Ros. — co kým,
smích někým p. (vysmívati se mu; zastr.).
St. skl. — se. Hrozně, se poválel (pokálel).
Ros. — se komu. Žena se mu poválela
(slehla, kam nieder). Na Slov. Plk. — se
kde: na trávníku, Ros., v posteli. Us.

Povalchovati, nach einander walken. Ros.

Povalitel, e, m., der Umwerfer, Hin-
strecker. Us.

Povalitelka, y, f., die Umwerferin, Hin-
streckerin.

Povaliti, il, en, ení; pováleti, povalovati,
ein wenig wälzen, fortrücken; poraziti, sva-
liti, niederwerfen, niederreissen, stürzen. Jg.

— abs. Já povalím, ty se dívej. Jg. — co,
koho (kde). Poval dřevo (val). Jg. Zdi na
mnohých místech povalili (svalili) V. Po-
valil mne (porazil). Kom. — čeho. Zdí
městských rozbořili a povalili. V. — co,
čeho čím. Povaluje (valí) kámen. Ros.
Řečí koho p. (poraziti). Tkad. Vší mocí
na ně se povalili. Troj. Čelem zdi nepo-