838

sich erkühnen. Jg. — abs. Nechť sám po-
váží. Solf. P. sluší, že . . . Sych. Rozmýšleli
se a povahovali, není-li Jan Kristem či mes-
siášem. Sš. L. 3. — co. Vše to (zboží) po-
vážil (na váze odměřil). Jg. P. něco (uvá-
žiti). D. P. rozepři (rozsouditi). Jg. Tak
si to považme! Dch. Považ si, co učinil!
Dch. To si musí považovat (vážiti si). Na
mor. Zlínsku. Brt. — čeho. Ještě považme
těch slov Janových (na krátkou dobu, proto
gt. Hlr.). Chč. P. 32. b., 49. b. Ale jen
považ toho čekání. Us. u Rychn. Leč při tom
také toho povážíme. V. Slova něčího p.
Kom. Toho těžce pováživ, posla . . . Háj.
Sám u sebe toho považ. Jel. Já svého ži-
vota povážím (odvážím). St. skl. Kdožby
zdravě povážil povah a přirození všeho
lidu českého. V. — čeho jak. Toho s ve-
likou pilností považ. J. tr. Aby soudcové
té pře s pilností povážili. Bdž. 137. Písmo
divů těch považuje po úspěchu. Sš. I.102. —
co, čeho čím, s čím, s kým. Aniž kdo z nich
toho pováží srdcem svým. Br. Považ chu-
dobu s bohatstvím (srovnej). Jel. To J.M.K.
s pány a vládyky pilně pováživše shledali
jsú, že . . . Zř. F. I. A. 38. — co, čeho za
co: za důkaz. J. tr. Považovati něco za
jisté. Dch. Nebo to on za pavučinu pova-
žoval. Sš. I. 8. Výminky ty za nic nepo-
važují. Kol. 62. Za attrakce můžeme též
považovati . . . Brt. Filol. listy II. 124. Za
pouhé nedopatření považujeme ... Mš. Listy
filol. II. 223. Musí knihu rožmberskou za
falsum považovati. Bdl. Obr. 29. — Pozn.
Užívání slovesa považovati ve smyslu: za
něco položiti, pokládati, míti atd., für etwas
halten, mají za chybné, ale z dokladů jde,
že tato frase jest dobra. — se čeho = od-
vážiti se. Šm., Rk. — se na kom čím. Tolik
skutkem jako ty řečí na sobě se povážím.
Ctib. — s adv.: zrale něco p., Sych., pilně,
D., přísně. Šm. -— co kde. Při tom p. jest.
Dch. Když jsme toho při nás považovati
a o tom přemyšlovati ráčili. Nar. o h. a k.
Že v novém zákoně Bůh v poměru otce
k dětem se k vykoupencům Kristovým bude
povahovati. Sš. J. 71. Sedmero plodů klade,
z nichž posledních šestero se tak mezi sebou
povahuje, že . . . Sš. I. 354. Dvě strany sobě
protivné a na rozmíškách mezi sebou se
povahující. Sš. Mt. 257. Proto se přece ty
dvě strany na sporech povahovaly. Sš. Mt.
293. Na sporu se povahuje, co by se druho-
prvou sobotou rozuměti mělo. Sš. Mt. 170. —
(k čemu se) jak. Co byl o moci pravil, po-
všechnými slovy se povahovalo, war nur all-
gemein gehalten. Sš. Mt. 229. Tenkráte věci
na dobré míře se povahovaly. Sš. L. 202.
Čili se věty povahují co příčina a úsudek ?
Sš. Mt. 144. V jaké srovnalosti se událosť
tuto vypravovaná k tomu příběhu, jejž
druzí dva synoptikové kladou, povahuje.
Sš. Mt. 277. Andělstvo se k lidem v nějaké
nepřízni povahovalo. Sš. J. 37. I táží se
vykladatelé, v jakém poměru se povahují
ti dva členové ku prvnímu. Sš. J. 20. Kterak
se povahuje Jan k synoptikům v té věci.
Sš. J. 210. Ti dva členové protikladné k sobě
se povahují. Sš. L. 52. I ta otázka se tu
klade, v jakém světle tento křest Páně po-

važovati se má. Sš. J. 17. Udávání Janovo
vezdy se zřetelem k synoptikům se považuj.
Sš. J. 287. — se v čem, na čem. Vezdv
v bázni povahovati se máš; Na pochybách
se povahovati. Sš. I. 88. — kdy. Přechází
nyní ke stavu mysli, v jaké se, k nim přibyv,
povahoval při hlásáni evangelia. Sš. I. 173.

— se k čemu. Kterak skutkové ti dobří
se k budoucí slávě povahují. Sš. I. 52. (Hý.).

Povážka, y, f., pováženi, povezení, das
Anführen. Jg. — P., pohnojení, die Dün-
gung, das Düngen. Plk.

Povážlivě, bedenklich. P. se roznemohl
(nebezpečně). Us. Věc p. se dělá. Dch. —
P. = rozvážlivě, opatrně, moudře, weislich,
vorsichtig, bedachtsam. Ros.

Povážlivosť, i, f., rozvážlivosť, opatr-
nosť, prozřetelnost', die Weisheit, Vorsich-
tigkeit, Uiberlegung, Bedachtsamkeit. Jg.
P. soudců, das Ermessen. J. tr. — Veliká p.
(der hohe Ernst) nynější proměny. Dch.

Povážlivý, rozvážlivý, opatrný, moudrý,
obezřelý, prozřetelný, bedachtsam, vorsichtig,
bedächtlich, verständig. Jg., J. tr. P. člověk,
Ros., jednání. — P., passiv. = s povážením,
na pováženou, k povážení, zu bedenken, be-
denklich. S velkým vojskem v čase tomto
vyjít je povážlivo velmi. Krok. P. svědek.
Us. Věc velmi p. Dch. P. nemoc (nebez-
pečná). Pk. P-vou povahu do sebe míti. Dch.

1. Povážný, vážný, pln váhy, wichtig,
ernsthaft; vážný vzhledem k osobě a mluvě,
gravitätisch, ernsthaft; povážlivý, bedächtig ;
povážlivý, bedenklich. P. postavení, věc. Dch.

2. Povážný, ého, m., úradník nad váhou
postavený n. pán váhy, der Wageherr.

Považování, n., die Erwägung, Betrach-
tung.

Považovaný, erwogen, betrachtet. Jg.

Považovati, vz Povážiti.

Považský, vz Povázský.

Povdati, dcery za muže vydati, die Töchter
verheirathen. — se, heirathen. Všecky dcery
se mu již povdaly. Sych.

Povděčení, n., zavděčení, die Willfahrung,
Gefälligkeit. Bern

Povděčiti se, il, ení; povděčovati se. —
komu čím, willfahren, Gefallen thun, zu
Willen sein. Jg.

Povděčně, vděčně, rád, mile, dankbar,
mit Freude. P. něco přijati. Sych.

Povděčnice, e, f., eine Dankbare. Bern.

Povděčník, a, m., ein Dankbarer. Bern.

Povděčnosť, i, f., vděčnosť, die Dank-
barkeit, Erkenntlichkeit. P. ukázati. Bern.

Povděčný; povděčen, čna, o, vděčný,
dankbar. P-čným se prokázati. Jg. P-čným
srdcem darů božích požívati. Sych. --- za
co: za pomoc. Sych. Nezaslouží druhé, který
nebyl p-čný za prvé. Bern. — P., potěšený,
rád, erfreut. — čemu. Byl bych tomu po-
vděčen, kdyby to přátelům prospívalo. Sych.

— Žer. Kdo malému daru není povděčen,
většího nezasluhuje. Č.— čeho. Byl bych
toho hrubě povděčen. Žer. — Peyt. — nad
čím, chybně u některých novějších spiso-
vatelův. Jg. — P., milý, příjemný, lieb,
angenehm. Abych jakouž takouž p-nou
libosť své vlasti učinil (slože píseň). Ji-
čínský.