Předchozí (837)  Strana:838  Další (839) |
|
|||
838
|
|||
|
|||
sich erkühnen. Jg. — abs. Nechť sám po-
váží. Solf. P. sluší, že . . . Sych. Rozmýšleli se a povahovali, není-li Jan Kristem či mes- siášem. Sš. L. 3. — co. Vše to (zboží) po- vážil (na váze odměřil). Jg. P. něco (uvá- žiti). D. P. rozepři (rozsouditi). Jg. Tak si to považme! Dch. Považ si, co učinil! Dch. To si musí považovat (vážiti si). Na mor. Zlínsku. Brt. — čeho. Ještě považme těch slov Janových (na krátkou dobu, proto gt. Hlr.). Chč. P. 32. b., 49. b. Ale jen považ toho čekání. Us. u Rychn. Leč při tom také toho povážíme. V. Slova něčího p. Kom. Toho těžce pováživ, posla . . . Háj. Sám u sebe toho považ. Jel. Já svého ži- vota povážím (odvážím). St. skl. Kdožby zdravě povážil povah a přirození všeho lidu českého. V. — čeho jak. Toho s ve- likou pilností považ. J. tr. Aby soudcové té pře s pilností povážili. Bdž. 137. Písmo divů těch považuje po úspěchu. Sš. I.102. — co, čeho čím, s čím, s kým. Aniž kdo z nich toho pováží srdcem svým. Br. Považ chu- dobu s bohatstvím (srovnej). Jel. To J.M.K. s pány a vládyky pilně pováživše shledali jsú, že . . . Zř. F. I. A. 38. — co, čeho za co: za důkaz. J. tr. Považovati něco za jisté. Dch. Nebo to on za pavučinu pova- žoval. Sš. I. 8. Výminky ty za nic nepo- važují. Kol. 62. Za attrakce můžeme též považovati . . . Brt. Filol. listy II. 124. Za pouhé nedopatření považujeme ... Mš. Listy filol. II. 223. Musí knihu rožmberskou za falsum považovati. Bdl. Obr. 29. — Pozn. Užívání slovesa považovati ve smyslu: za něco položiti, pokládati, míti atd., für etwas halten, mají za chybné, ale z dokladů jde, že tato frase jest dobra. — se čeho = od- vážiti se. Šm., Rk. — se na kom čím. Tolik skutkem jako ty řečí na sobě se povážím. Ctib. — s adv.: zrale něco p., Sych., pilně, D., přísně. Šm. -— co kde. Při tom p. jest. Dch. Když jsme toho při nás považovati a o tom přemyšlovati ráčili. Nar. o h. a k. Že v novém zákoně Bůh v poměru otce k dětem se k vykoupencům Kristovým bude povahovati. Sš. J. 71. Sedmero plodů klade, z nichž posledních šestero se tak mezi sebou povahuje, že . . . Sš. I. 354. Dvě strany sobě protivné a na rozmíškách mezi sebou se povahující. Sš. Mt. 257. Proto se přece ty dvě strany na sporech povahovaly. Sš. Mt. 293. Na sporu se povahuje, co by se druho- prvou sobotou rozuměti mělo. Sš. Mt. 170. — (k čemu se) jak. Co byl o moci pravil, po- všechnými slovy se povahovalo, war nur all- gemein gehalten. Sš. Mt. 229. Tenkráte věci na dobré míře se povahovaly. Sš. L. 202. Čili se věty povahují co příčina a úsudek ? Sš. Mt. 144. V jaké srovnalosti se událosť tuto vypravovaná k tomu příběhu, jejž druzí dva synoptikové kladou, povahuje. Sš. Mt. 277. Andělstvo se k lidem v nějaké nepřízni povahovalo. Sš. J. 37. I táží se vykladatelé, v jakém poměru se povahují ti dva členové ku prvnímu. Sš. J. 20. Kterak se povahuje Jan k synoptikům v té věci. Sš. J. 210. Ti dva členové protikladné k sobě se povahují. Sš. L. 52. I ta otázka se tu klade, v jakém světle tento křest Páně po- |
važovati se má. Sš. J. 17. Udávání Janovo
vezdy se zřetelem k synoptikům se považuj. Sš. J. 287. — se v čem, na čem. Vezdv v bázni povahovati se máš; Na pochybách se povahovati. Sš. I. 88. — kdy. Přechází nyní ke stavu mysli, v jaké se, k nim přibyv, povahoval při hlásáni evangelia. Sš. I. 173. — se k čemu. Kterak skutkové ti dobří
se k budoucí slávě povahují. Sš. I. 52. (Hý.). Povážka, y, f., pováženi, povezení, das
Anführen. Jg. — P., pohnojení, die Dün- gung, das Düngen. Plk. Povážlivě, bedenklich. P. se roznemohl
(nebezpečně). Us. Věc p. se dělá. Dch. — P. = rozvážlivě, opatrně, moudře, weislich, vorsichtig, bedachtsam. Ros. Povážlivosť, i, f., rozvážlivosť, opatr-
nosť, prozřetelnost', die Weisheit, Vorsich- tigkeit, Uiberlegung, Bedachtsamkeit. Jg. P. soudců, das Ermessen. J. tr. — Veliká p. (der hohe Ernst) nynější proměny. Dch. Povážlivý, rozvážlivý, opatrný, moudrý,
obezřelý, prozřetelný, bedachtsam, vorsichtig, bedächtlich, verständig. Jg., J. tr. P. člověk, Ros., jednání. — P., passiv. = s povážením, na pováženou, k povážení, zu bedenken, be- denklich. S velkým vojskem v čase tomto vyjít je povážlivo velmi. Krok. P. svědek. Us. Věc velmi p. Dch. P. nemoc (nebez- pečná). Pk. P-vou povahu do sebe míti. Dch. 1. Povážný, vážný, pln váhy, wichtig,
ernsthaft; vážný vzhledem k osobě a mluvě, gravitätisch, ernsthaft; povážlivý, bedächtig ; povážlivý, bedenklich. P. postavení, věc. Dch. 2. Povážný, ého, m., úradník nad váhou
postavený n. pán váhy, der Wageherr. Považování, n., die Erwägung, Betrach-
tung. Považovaný, erwogen, betrachtet. Jg.
Považovati, vz Povážiti.
Považský, vz Povázský.
Povdati, dcery za muže vydati, die Töchter
verheirathen. — se, heirathen. Všecky dcery se mu již povdaly. Sych. Povděčení, n., zavděčení, die Willfahrung,
Gefälligkeit. Bern Povděčiti se, il, ení; povděčovati se. —
komu čím, willfahren, Gefallen thun, zu Willen sein. Jg. Povděčně, vděčně, rád, mile, dankbar,
mit Freude. P. něco přijati. Sych. Povděčnice, e, f., eine Dankbare. Bern.
Povděčník, a, m., ein Dankbarer. Bern.
Povděčnosť, i, f., vděčnosť, die Dank-
barkeit, Erkenntlichkeit. P. ukázati. Bern. Povděčný; povděčen, čna, o, vděčný,
dankbar. P-čným se prokázati. Jg. P-čným srdcem darů božích požívati. Sych. --- za co: za pomoc. Sych. Nezaslouží druhé, který nebyl p-čný za prvé. Bern. — P., potěšený, rád, erfreut. — čemu. Byl bych tomu po- vděčen, kdyby to přátelům prospívalo. Sych. — Žer. Kdo malému daru není povděčen,
většího nezasluhuje. Č.— čeho. Byl bych toho hrubě povděčen. Žer. — Peyt. — nad čím, chybně u některých novějších spiso- vatelův. Jg. — P., milý, příjemný, lieb, angenehm. Abych jakouž takouž p-nou libosť své vlasti učinil (slože píseň). Ji- čínský. |
||
|
|||
Předchozí (837)  Strana:838  Další (839) |