839

Povděčování, n., die Willfahrung. Bern.

Povděčovati se, vz Povděčiti se.

Povděk, u, m., povděčnosť, der Dank, die
Willfahrung, Dankbarkeit, Erkenntlichkeit.
Šm. Abych zpíval tamto na věky s nebe-
šťany tobě p-ky. Sš. Hc. 118. Velebme
s p-kem Boha za lásky dání přemnohá.
Sš. Hc. 162. (Hý.).

Povdověti, ěl, ění, ovdověti, verwittwen
(von vielen).

Pověcnosť, i, f., die Realität. Mus.

Pověcný, realis, sächlich. P. studia, škola,
die Realschule. Mus.

Povečer, u, m., der Spätabend. Šm.

Povečeřeti, el, ení, ein wenig o. eilig
nachtmalen. — s kým kde: u přítele. —
čeho: chleba s máslem. Na Ostrav. Tč.

Povečeří, n., čas po večeři, die Zeit nach
dem Nachtmahl. Us.

Povečeřívati se, Abend werden. Ros.

Pověčitý = pověčný. P. svite (o Kristu).
Sš. Hc. 37.

Pověčnosť, i, f., die Ewigkeit. Puch.

Pověěný, ewig. P. muky. Ráj. — Č.

Pověď, i, f., pověsť, die Mähre, Nachricht.
Berg.

Pověda, y, m., napověda, der Souffleur.
Div. z och.

Povědač, e, m., der Erzähler. Buď do-
brým posluchačem, budeš dobrým p-čem.
Č. M. 70.

Povědák, a, m., vz Povídač.

Povědě = povím, Kat. 507., 3291.; — po-
věděl. Kat. 436., 881.

Povědění, n., das Sagen. — P., propo-
vědění, der Spruch, Ausspruch. V. On však
nerozuměl tomu p. Br. Ŕečník průpovědi
(povědění) figurami šlechtí. Kom. Jan. 751.
Podlé onoho muže svatého p. Har.

Povedený, wohlgerathen. Ten váš hoch
je p-ná (dobrá) kopa. Us. Ten je p-ný, durch-
getrieben. Dch.

Pověděný; -ěn, a, o, gesagt, mitgetheilt.
To jest jednou na vždy pověděno. Bern.
Věc p-nou při sobě podržeti. Dch. Město
s vrchu p-né. Ben. V.

Pověděti, povědíti, povím (zastr. po-
vědě), 3. os. pl. povědí, pověz, (pověď,
pozdější), pověda (ouc, Výb. I. 1095. 8.),
děl (zastr. pověďal), děn a dín, dění; po-
vídati, povídávati. Tvar pověděti pokládá
se za lepší než povědíti. P. — vypravovati,
erzählen; mluviti, oznámiti, vyjeviti, pra-
viti, říci, sagen, offenbaren, andeuten, be-
richten, reden, sich erklären. Jg. — abs.
Kdo rád zvídá, rád povídá (pomlouvá). Lb.
Což mi jest nedal ani pověděl věda, kde by
to bylo. Půh. II. 501. Vplítá-li kdo usta-
vičně v řeč slovo povídám a nedochází
v řeči konce, namítá se mu: Pořád poví-
dáte a přece nepovíte. Na Mor. Brt. —
koho = opěvovati (básnicky), besingen.
L., Šm. — co. Věc stalou povídati. Kom.
Co neví, to nepoví (o nemlčelivém). Dch.
Prostě pravdu p. BN. Co nevím, nepovím.
Vz Tajemství. Č. P. své příhody. Sych.
Nejspíše opilý (dítě, blázen) pravdu poví.
Us. Co mistr povídá (diktuje), ty po něm
piš. Kom. Ať příklad povím. V. — co
komu. Něco si povíme. Sych. Povím to

pánu. Ros. Co nám povíš nového. Us. Si-
mlena jí všecko povídajú (všeobecně ji jme-
nují). Mor. Brt. To ti nepovím (--to nevím).
Kde je bratr? Já ti nepovím (= nevím). Us.
Msk., Hsp. Však on ti to poví. D. O čem
mladí nevědí, to jim staří povědí. Prov.
Pravdu někomu p. D. Povíme jim, až tudy
půjdou. Vz Odbytí. Č. Počkej jen, až sem
přijde, já mu povím (dám, posvítím, vypa-
řím žaludek a p.). Us. Hý. Nepověděl než
brannému a branný každému. Vz Tajemství.
C. — jak dlouho. Budem si povídat do
svítání. Er. P. 137. — (komu) o čem. Ně-
komu o boží matce p. St. skl. O tom dluhu
poviem. NB. Tč. Povím o jich postavě. Anth.
I. 94. Zejtra si o tom povíme. Sych. Povím
o tom. Kom. Co kdo nezkusil, neumí o tom
povídati. Č. Povídá se o polesném, že umí
pytláka přimraziti. Sych. Jakož miestem
svým šíře o tom dobýváni povědieno bude.
Let. 28. — V., Jel., Har., Jir. Anth. I. 94. —
co jak (v čem, bez čeho, z čeho, do čeho,
pod čím, nač, nad co, v co, čím, s čím,
po čem). V krátkosti, Jg, řeč v podoben-
ství. Aqu. P. něco bez obalu. Sych. Bez
obalu a pochlebování komu co p. Sš. Mt.
P. někomu něco z kořen, Kat. 434., pod ta-
jemstvím. Kat. 2465., 275., 475. Žádali, aby
pověděl pravdu pod svým svědomím. Let.
415. A protož aby nám každý z vás po-
věděl na své svědomí pod věčným zatrace-
ním pravdu. Bart. 146. Jáť myslil, že to po-
vídám na šelmovství. Us. v Kunvaldu. Msk.
P. něco po poslu. Dal. 27. Já jsem vám po-
věděl přátelsky vedlé pravdy. NB. Tč. Tu
jemu povědě ot konce do počátku. Výb. 1.
89. Aby po svém listu pověděli na jich vieru
i na jich dušu, co jim známo. Kn. rož. 20.
A nyní táži se vás, abyste mi pověděli před
pánem Bohem na svou víru a duši, jste-li. ..
Us. Hý. Nezlobte se, nepovídám vám to s ou-
tržkem. Us. Všk. Všem nad hlas pověděl.
St. skl. II. 62. Nad vrch já povědě, co vědě.
Jir. Anth. I. 93. Lež z úmysla p. Št. N. 141.
Svýma dvěma učedlníkoma pod tajemstvím
to pověděl. Pass. 991. V zájem si věc p.
Dch. Někomu na vlas něco p. Us. P. komu
co na rozum •= pravdu do očí. U Opav. Klš. P.
něco celými ústy. Bart. 73. P. někomu něco
v oči, Smil v. 1404., do očí, Er. P. 91., do péra
(diktovati), Sych., Šm., do ucha (pošeptati).
V. — co ke komu. Háj. Proč k něj ně-
čeho nepovieš ? Kat. 764. — co komu čím:
věrnou řečí. Troj. Pověz nám věštbami svými,
z které nám země radíš vzíti kněze. Dal. 10.
Českým jazykem p. Aqu. — co kde: před
Bohem, před soudem. Us. Protož pověz tuto
před těmito dobrými lidmi, čehož jsi pově-
; dom. NB. Tč. P. někomu něco mezi čtyřma
i očima, lépe: soukromě. Ml. P. někomu něco
na poli, v lese atd. Us. — co na koho:
Povím na tebe, že ... . Sych. Poviemť jednu
vinu na m. Kat. 770. Pověděl na Čenčle
z Brusného. Pč. 24. Ať to na mne nepovíš!
Us. Dch. — co komu proč: pro přízeň.
J. tr. — co kdy. To povědě v svej truch-
losti. Výb. I.191. P. někomu něco na utěku.
Kat. 1926. — že. Povídá se, že se nepřítel
na nás strojí. Sych. Povídá, že tam byl. Us.
Jel jest do Zálese poviedat, že jest již umřel