845

čina p-sti. der höchste Pflichttitel. Potýkání-se
p-stí =kollise, die Pflichtkollision. MP. 17.18.
(Hý.). Vzpříčení-se p-stí, collisio officiorum.
Tvá p. tě k tomu vede, nutí, napomíná;
k čemuž kdo p. má; z p-sti něco dělati;
p-stí zavázaný; tvá jest p.; p. svou činiti.
V. Má p. to káže. Us. Dle p-sti; p-stí ně-
koho zavázati; p. rušiti, porušiti, konati,
vykonati. D. Na p. zapomnělý. Na potomní
čas jim za p. uložil; není pilen p-stí svých.
Sych. Za p. si klásti, pokládati. Někoho
pomstami a odplatami v p-sti držeti. Kom.
To p. sebou přináší. Peyt. P. poddaných
k vrchnostem; p. na sebe vzíti. Br. P. pl-
niti, šp. prý m.: činiti, konati, ale sr.: pl-
niti slib, přípověď. V., Kom. Tedy dobře.
P. svou na hřebíček pověsiti. Kram. Někomu
něco za p. uložiti; nastává mu p.; p-sti ně-
jaké někoho zbaviti. Dch. Ke všemu dohlé-
dati má jest p. Kom. Lab. 9. P. uvésti;
někoho vzíti v p. (rukou dáním); p. k ně-
čemu míti; p. vykoupiti, splatiti. J. tr. Z p-sti
něco konati, dělati, pracovati, dávati. Er.
Z p-sti úřadu. Důvod p-sti, der Verpflich-
tungsgrund. Cizinec ... má povinnosť slíbiti
králi a vší zemi. Vl. zř. 412., Zř. F. I. B. XV.
Než kdyby kněz byl a byl za to žádán, ten
každý z p-sti má to učiniti. Zř. F. L Jan
Křestitel do posledního okamžiku a do po-
slední možnosti p. svou zastával; Ku p-sti
své přes veškeren odpor státi máme. Sš. J.
58., 124. (Hý.). P. služby, služební, čestní,
obrany, nutná. P-sti své zadosť učiniti. Řd.
P. patrná, zjevná, obecní, ku přispívání, vý-
kupná (ablösbare Schuldigkeit); z p-sti ně-
koho pustiti, propustiti. Šp. Jest má p.; jest
mojí p-stí, mám za svou p. to učiniti nebo:
abych to učinil. Míti, pokládati za svou p.
lépe než: cítiti se povinna, zavázána. Os. P.
na někoho vložiti; zpronevěřilý své p-sti;
vědomý své p-sti; své p-sti nepamětlivý;
nad svou p. zapomnělý; s p-stí se nesrov-
návající; p. k dávání zprávy; od p-sti vy-
svoboditi, z p-sti vyvaditi; p. míti k něčemu
(závazek); p. pro závazek, die Haftungs-
pflicht; lhůta k p-sti manské, das Lehens-
indult (Verlängerung der Frist zur Ablegung
des Lehenseides). J. tr. Na svou p. zapome-
nouti; po své p-sti státi, k své p-sti státi;
své p-sti věrný. Šm. P. k Bohu, k lidem.
Rk. P. k službě vojenské; p. řadová (k řa-
dové aktivné službě, Liniendienstpflicht),
čsk. — P., úřad, das Amt, der Beruf, Dienst,
die Pflicht. Býti v p-sti; p. na sobě míti;
z p-sti někoho propustiti, od p-sti osvobo-
diti; p-sti své a úřadu dosti činiti; říditi
svou p.; p-stí zavázaný. V. Z p-sti někoho
ssaditi. Plk. Vzíti na sebe p., povinnosti
veřejné (břemena, úřad). J. tr. V jaké jste
p-sti? Z p-sti úřadu (úřední). Řd. Z p-sti,
ex officio. J. tr. — P., daň, poplatek, die
Steuer, öffentliche Lasten. P-sti obecní, ve-
řejné. J. tr. — P., přísaha, der Eid, die Eides-
leistung. P-stí stvrditi. Ros. P. královskou
učiniti ráčil. V. Král učinil stavům p. i také
potvrdil svobod. V.

Povinnostní, lépe: povinný, Pflicht-. Jg.
P. věc. Zlob.

Povinnování, n., lépe: povinování. Jg.

Povinnovati, vz Povinovati.

Povinnovatý, vz Povinovatý.

Povinný; povinen (šp.: povinnen), nna,
nno, kdo komu- dlužen, k něčemu zavázán
jest, verpflichtet, schuldig. Poviněn. Bdž.
12., 28. P. předmět, obligater Gegenstand.
J. tr. — s inft. Jest povinen to činiti. D.
Zač kdo slíbí, k tomu státi povinen jest.
Kom. Povinens to udělati. V. Každý jest
p-nen Boha poslouchali. V. V tejto při žid
odpoviedati nenie povinen. NB. Tč. S tebou
jsme povinni pro obecné dobré na všech
místech státi. Pass. P-nen jest ten statek
spravovati. Er., Br. — komu k čemu. K če-
muž povinni jsou. Kram. Jest k tomu po-
vinen. D. P. k službě. Šm. — komu čím.
Dluh, jímž nám někdo p. jest. V. Komus
čím povinen, oddávej. Kom. Navrácením po-
vinen jest. Kom. Počtem p. V. Prodavač
gruntů není další správou povinen leč do
dne a do roka. Er. Rodičům největší úctou
povinni jsme. Us. Osobami svými p-ni ne-
byli. Žer. Sn. 75. P. někomu dluhem, Žer.
Záp. II. 79., škodami. Dsky I. 158. Strana
kolkem p-ná, vyclením, zollpflichtig; p. ro-
botou, desátkem. J. tr. Láskou bližnímu
svému p. Mkl. S. 708. Aby byl povinen
touž pokutou. Sedl. Rychn. 39. Kdy nimi
(berněmi) obyvatelé králi jsou povinni. Žer.
Záp. II. 45. Ten každý aby již tím povinen
byl vším, nač by se ten zatykač vztahoval;
A jestliže by staným právem to dědictví
prosoudil, nebudou jemu správce povinni
tou spRávou; Tehdy pRoto ty osoby du-
chovní nebudou straně druhé škodami po-
vinny; A dále děti jistcovy nebudou vkladem
ani správú povinny. Zř. F. L Čím horníci
z nemovitých statků p-ni býti mají; Jakož
pak každý pán gruntu vedlé vyměření zří-
zení zemského tím povinen jest. Nar. o h.
a k. Tolikéž obeslaný ztratě při původoví
škodami p-nen bude. Kol. 12. Ž těch příčin
dává se Lexovi za právo proti Regině, tak
že Lexa jí v tom ničímž p-nen není. Jdn.
165. Ten jí těmi škodami p-nen bude pro
neoznámení a zanedbávání; Nebudou mu
p-ni správou. Vl. zř. 399., 37. — na čem.
Kolik set je na tom statku povinen (dlužen)?
Us. — P., poddaný, unterthan. Ten král ni-
komu p-nen není. Jg. — P., z něčeho za-
vázán, für etwas verbunden. — zač. Za
dobrodiní povinen Bohu. L. Za co stydíš se
býti povinen, toho neber. L. — P., který
jinému placen býti má, náležitý, schuldig,
pflichtmiissig, gebührlich. P. dluh, poslušen-
ství, V., díl, Ď., úroky, Sych., služba. Po-
vinné díky někomu vzdáti. D. — komu.
Soudivše to za věc slušnou a nám povin-
nou. Br. — k čemu. Spravedlnosti k Bohu
a k lidem povinné. Br.

Povinouti, nul, ut, utí, poviti, um-, ein-
wickeln. — koho čím: dítě povijanem. —-
si co: nohu (vymknouti). L. Povinula se mu
noha (potknul se, hat gestrauchelt). L.

Povinovactví, -ctvo, a, n., povinovatosť,
i, f., die Verbindlichkeit, Pflicht, Schuldig-
keit. L. — P., poddanství, die Botmässig-
keit. Jejichž (Bavorů) vévodové v p. fran-
ských králů stáli. Šf. Strž. 695. — P. lu-
čebné, lučebná příbuznost', chemische Ver-
wandtschaft. Krok.



	845

	čina p-sti. der höchste Pflichttitel. Potýkání-se p-stí =kollise, die Pflichtkollision. MP. 17.18. (Hý.). Vzpříčení-se p-stí, collisio officiorum. Tvá p. tě k tomu vede, nutí, napomíná; k čemuž kdo p. má; z p-sti něco dělati; p-stí zavázaný; tvá jest p.; p. svou činiti. V. Má p. to káže. Us. Dle p-sti; p-stí ně- koho zavázati; p. rušiti, porušiti, konati, vykonati. D. Na p. zapomnělý. Na potomní čas jim za p. uložil; není pilen p-stí svých. Sych. Za p. si klásti, pokládati. Někoho pomstami a odplatami v p-sti držeti. Kom. To p. sebou přináší. Peyt. P. poddaných k vrchnostem; p. na sebe vzíti. Br. P. pl- niti, šp. prý m.: činiti, konati, ale sr.: pl- niti slib, přípověď. V., Kom. Tedy dobře. P. svou na hřebíček pověsiti. Kram. Někomu něco za p. uložiti; nastává mu p.; p-sti ně- jaké někoho zbaviti. Dch. Ke všemu dohlé- dati má jest p. Kom. Lab. 9. P. uvésti; někoho vzíti v p. (rukou dáním); p. k ně- čemu míti; p. vykoupiti, splatiti. J. tr. Z p-sti něco konati, dělati, pracovati, dávati. Er. Z p-sti úřadu. Důvod p-sti, der Verpflich- tungsgrund. Cizinec ... má povinnosť slíbiti králi a vší zemi. Vl. zř. 412., Zř. F. I. B. XV. Než kdyby kněz byl a byl za to žádán, ten každý z p-sti má to učiniti. Zř. F. L Jan Křestitel do posledního okamžiku a do po- slední možnosti p. svou zastával; Ku p-sti své přes veškeren odpor státi máme. Sš. J. 58., 124. (Hý.). P. služby, služební, čestní, obrany, nutná. P-sti své zadosť učiniti. Řd. P. patrná, zjevná, obecní, ku přispívání, vý- kupná (ablösbare Schuldigkeit); z p-sti ně- koho pustiti, propustiti. Šp. Jest má p.; jest mojí p-stí, mám za svou p. to učiniti nebo: abych to učinil. Míti, pokládati za svou p. lépe než: cítiti se povinna, zavázána. Os. P. na někoho vložiti; zpronevěřilý své p-sti; vědomý své p-sti; své p-sti nepamětlivý; nad svou p. zapomnělý; s p-stí se nesrov- návající; p. k dávání zprávy; od p-sti vy- svoboditi, z p-sti vyvaditi; p. míti k něčemu (závazek); p. pro závazek, die Haftungs- pflicht; lhůta k p-sti manské, das Lehens- indult (Verlängerung der Frist zur Ablegung des Lehenseides). J. tr. Na svou p. zapome- nouti; po své p-sti státi, k své p-sti státi; své p-sti věrný. Šm. P. k Bohu, k lidem. Rk. P. k službě vojenské; p. řadová (k řa- dové aktivné službě, Liniendienstpflicht), čsk. — P., úřad, das Amt, der Beruf, Dienst, die Pflicht. Býti v p-sti; p. na sobě míti; z p-sti někoho propustiti, od p-sti osvobo- diti; p-sti své a úřadu dosti činiti; říditi svou p.; p-stí zavázaný. V. Z p-sti někoho ssaditi. Plk. Vzíti na sebe p., povinnosti veřejné (břemena, úřad). J. tr. V jaké jste p-sti? Z p-sti úřadu (úřední). Řd. Z p-sti, ex officio. J. tr. — P., daň, poplatek, die Steuer, öffentliche Lasten. P-sti obecní, ve- řejné. J. tr. — P., přísaha, der Eid, die Eides- leistung. P-stí stvrditi. Ros. P. královskou učiniti ráčil. V. Král učinil stavům p. i také potvrdil svobod. V. Povinnostní, lépe: povinný, Pflicht-. Jg. P. věc. Zlob. Povinnování, n., lépe: povinování. Jg. Povinnovati, vz Povinovati.	Povinnovatý, vz Povinovatý. Povinný; povinen (šp.: povinnen), nna, nno, kdo komu- dlužen, k něčemu zavázán jest, verpflichtet, schuldig. Poviněn. Bdž. 12., 28. P. předmět, obligater Gegenstand. J. tr. — s inft. Jest povinen to činiti. D. Zač kdo slíbí, k tomu státi povinen jest. Kom. Povinens to udělati. V. Každý jest p-nen Boha poslouchali. V. V tejto při žid odpoviedati nenie povinen. NB. Tč. S tebou jsme povinni pro obecné dobré na všech místech státi. Pass. P-nen jest ten statek spravovati. Er., Br. — komu k čemu. K če- muž povinni jsou. Kram. Jest k tomu po- vinen. D. P. k službě. Šm. — komu čím. Dluh, jímž nám někdo p. jest. V. Komus čím povinen, oddávej. Kom. Navrácením po- vinen jest. Kom. Počtem p. V. Prodavač gruntů není další správou povinen leč do dne a do roka. Er. Rodičům největší úctou povinni jsme. Us. Osobami svými p-ni ne- byli. Žer. Sn. 75. P. někomu dluhem, Žer. Záp. II. 79., škodami. Dsky I. 158. Strana kolkem p-ná, vyclením, zollpflichtig; p. ro- botou, desátkem. J. tr. Láskou bližnímu svému p. Mkl. S. 708. Aby byl povinen touž pokutou. Sedl. Rychn. 39. Kdy nimi (berněmi) obyvatelé králi jsou povinni. Žer. Záp. II. 45. Ten každý aby již tím povinen byl vším, nač by se ten zatykač vztahoval; A jestliže by staným právem to dědictví prosoudil, nebudou jemu správce povinni tou spRávou; Tehdy pRoto ty osoby du- chovní nebudou straně druhé škodami po- vinny; A dále děti jistcovy nebudou vkladem ani správú povinny. Zř. F. L Čím horníci z nemovitých statků p-ni býti mají; Jakož pak každý pán gruntu vedlé vyměření zří- zení zemského tím povinen jest. Nar. o h. a k. Tolikéž obeslaný ztratě při původoví škodami p-nen bude. Kol. 12. Ž těch příčin dává se Lexovi za právo proti Regině, tak že Lexa jí v tom ničímž p-nen není. Jdn. 165. Ten jí těmi škodami p-nen bude pro neoznámení a zanedbávání; Nebudou mu p-ni správou. Vl. zř. 399., 37. — na čem. Kolik set je na tom statku povinen (dlužen)? Us. — P., poddaný, unterthan. Ten král ni- komu p-nen není. Jg. — P., z něčeho za- vázán, für etwas verbunden. — zač. Za dobrodiní povinen Bohu. L. Za co stydíš se býti povinen, toho neber. L. — P., který jinému placen býti má, náležitý, schuldig, pflichtmiissig, gebührlich. P. dluh, poslušen- ství, V., díl, Ď., úroky, Sych., služba. Po- vinné díky někomu vzdáti. D. — komu. Soudivše to za věc slušnou a nám povin- nou. Br. — k čemu. Spravedlnosti k Bohu a k lidem povinné. Br. Povinouti, nul, ut, utí, poviti, um-, ein- wickeln. — koho čím: dítě povijanem. —- si co: nohu (vymknouti). L. Povinula se mu noha (potknul se, hat gestrauchelt). L. Povinovactví, -ctvo, a, n., povinovatosť, i, f., die Verbindlichkeit, Pflicht, Schuldig- keit. L. — P., poddanství, die Botmässig- keit. Jejichž (Bavorů) vévodové v p. fran- ských králů stáli. Šf. Strž. 695. — P. lu- čebné, lučebná příbuznost', chemische Ver- wandtschaft. Krok.