Předchozí (845)  Strana:846  Další (847) |
|
|||
846
|
|||
|
|||
Povinování, n.. die Verpflichtung. D.
Povinovanosť, i, f., die Pflichtgebühr,
Prlichtmässigkeit. Šm. Povinovaný;povinován, a, о, verpflichtet.
Co jsem povinován (dlužen)? Us. — k čemu. Jest k tomu povinován (povinen). D. -- P., povinný, dlužný, pflichtmässig. schuldig. Pflicht-. D. P. plat, výtisk. Šm. Vz Povinný. Povinovati, schulden. — co komu. Po-
vinuje mi 100 zl. Ros. (Novější m.: býti někomu něčím povinen). — se komu (pod- dati se). Krok. Veškeří tvorové Kristu se p. mají. Sš. J. 14. Povinovatosť, i, f. = povinovactví.
Povinovatý; povinovat, a, o. P. = po-
vinný, schuldig, verpflichtet, verbunden. — (co) komu. Jest mi povinovat tři sta zla- tých. Ros. Nemá Janovi více povinovat býti než do těch peněz, což jest vzal. Půh. II. 562. Příčina oučinná stavunku jest věřitel, jemuž nětco spravedlivě p-to jest. Bdž. 160. Já kněz Jiřík jsa při dobré paměti a nejsa žádnému nic povinovat při svém statečku toto pořízení činím. Jdn. 171. — komu v čem. Že mi jest p-vat v 500 kopách gr. a třetinu více. Půh. II. 126. — komu čím. Že jest povinovata Anežka jemu přísahu. Půh. II. 349. Čím vedlé smlouvy pana man- žela svého p-ta jest. Sl. Uh. 1. 102. — čeho. Čeho jsem lidem povinovat. Arch. I. 92. — k čemu. Ohlásivše se i v tom, že k těm pů- honům, k kterýmž nejsme p-ti, více stávati nebudeme. Let. 268. — s inft. Povinovat jest žalobníka odbývati; p-vat jest ten dluh zpraviti, platiti. NB. Tč. — v čem jak. V tejto příhodě podlé Vašeho psanie Havel Filippovi nic povinovat nenie vedlé práva. NB. Tč. — P., jinému placen býti mající, schuldig. Podíl dětem povinovatý. Zříz. zem. Povinšovati, seinen Glückwunsch ab-
statten. L. Poviseti, el, ení, eine Weile hängen. —
za co. Neškodilo by, aby za svou lež dro- bet povisel. Ros. Povískati, eine Zeit lang Läuse suchen.
— komu kde: v hlavě. Rad. zvíř. 1. Povislan, a, m., obyvatel při řece Visle,
der Weichselbewohner. 2. Povislan, u, m., stravadium, rostl. myr-
tovitá. Rostl. Povislý, hängend. — v čem: v povětří
(visící). Šm. Povisnouti (šp.: zůstati viseti), sl, utí,
hängen bleiben. Té dějnice na loket povisne. BO. — kde. Střely v povětří povisly. Pass. 770. — na čem. St. skl. — u čeho. Ros. Povítati, přivítati, bewillkommen. —
koho. Rk. Vz Vítati. Povitek, tku, m., povitka, y, f. = po-
vijadlo, das Wickelband. Na Slov. Bern. Poviti, vz Pováti.
Poviti, poviji, vij, vije (íc), il, it, ití;
povíjeti, el, en, ení. P. = obviti, umwinden, umwickeln, ratschen; mnoho uviti, aufwinden, aufwickeln; hýbati, obraceti, wedeln, her- umdrehen. Jg. — co. Vše povila (uvila). Jg. P. dítě (do peřinek povijadlem zavázati). Us. P. provaz (prameny ze špatnějšího ko- nopí n. koudele potáčeti prameny lepšími z konopí dobrého, aby se provaz nekoudelil.) |
Us. Dch. — (co, koho) čím: dítě povija-
nem, prst nití. Us. Ránu plátnem. Реs ро- víjí ocasem (hýbá, obrací). Us. P. něco ple- nami. Pass. 84. — koho kam, do čeho, v co : dítě do plének, Kram., v plénky. Žalansk. — nač čím: ohánkou. L. — se čím (kde): mdlobú po ulicích se povíjeti (stanovati, kroutiti). Leg. Proč jsem povíjen na kolenú. BO Povití, n., das Einwinden, Einwickeln.
P. dětské = plénky, die Windeln. V. Ko- lébku a p. jeho u sebe chovají. V. Povítr, gt. povětru, m., ein günstiger
Wind. Povítřiti = pojitřiti, eitern machen. Us.
u Olom. Sd. Povitý; -it, a, o, umwunden, umwickelt.
Jg. Povívati, vz Pováti.
Povíznouti, vz Pováznouti.
Povjášeti =pověšovati. — co. Povjášela
sem prádlo. Us. na Zbir. Rovněž na Plašte a Plzeňště. Tvar ten zřejmě ukazuje, že lid cítí ě jako je, v němž pak j zastupuje sou- hlásku, (jež se dialeticky po retnicích vy- souvá, sr. meď=měď, dřevený = dřevěný, ba i medený, medenec místo měděný, mě- dénec, u Roudnice) a samohláska e se může dle vezu — svážím zdloužiti (obejdouc střední tvar stupňovaný: vozím) v á: povj — esiti, -ášeti (V. tř.). Prk. Povlač, e, f. = pavlač, zastr., na Slov.
posud. Povláček, čku, m , vz Povlak.
Povlačení, povláčení, povlačený atd.
Vz Povléci. Povlačiti, vz Povléci.
Povlačitý, co z povlaku, k povlaku po-
dobno. P-tým rúchem pokrychu jeho (Krista). Horae ms. -- P., vlekoucí se, Schlepp-. P. rúcho. Rozb. 149. Prk. Povláčka, y, f., vz Povlaka.
Povlačný = povlakový. Jg.
Povlačovati, vz Povléci.
Povládnouti, eine Zeit lang lenken, herr-
schen. Vz Vládnouti. Povlak, u, povláček, čku, m., povlaka,
povláčka, y, f. P., strsl. po + vlаkъ, koř. vlk, jejž postihujeme též v оblаkъ (nubes) a vlačiti (trahere). Mkl. B. 29. (Hý.). P. (byssus) a zlatohlav (purpura). BO. — P., potažení, die Hülle, der Uiberzug. Měsíc .pro- hlídal skrze povlaky šerých oblakův. Č.-- P. na peřinu, der Bettüberzug, Bettbezug, die Zieche. — P. očí n. na očích, neduh na oku. P. jest choroba spojivky oční. Vz více v S. N. Das Augenfell. V. Potažení tenké z koutku vnitřního slove: nehet, hřebík, das Augenfell, ungula; tlustá mázdřice po oku slove: sukno, pannus oculi, tuchförmiges Augenfell; na rohové mázdřičce povlaka malá slove: špína, poskvrna malá, macula, der Augenfleck; větší bílá slove: bělmo, bělost, cink, bílý povlak, albugo, leucoma, glaucosis, vollkommene Verdunkelung der Hornhaut. Jg. Povlakou slove také každé zakalení mokrosti oční (okno, zákal, oblak, povlaka kalná). Zatemnění mokrosti sklenné: zelený oblak, glaucoma, glaucedo, der grüne Staar; zatemnění moku krystalného, čočky: |
||
|
|||
Předchozí (845)  Strana:846  Další (847) |