846

Povinování, n.. die Verpflichtung. D.

Povinovanosť, i, f., die Pflichtgebühr,
Prlichtmässigkeit. Šm.

Povinovaný;povinován, a, о, verpflichtet.
Co jsem povinován (dlužen)? Us. — k čemu.
Jest k tomu povinován (povinen). D. --
P., povinný, dlužný, pflichtmässig. schuldig.
Pflicht-. D. P. plat, výtisk. Šm. Vz Povinný.

Povinovati, schulden. — co komu. Po-
vinuje mi 100 zl. Ros. (Novější m.: býti
někomu něčím povinen). — se komu (pod-
dati se). Krok. Veškeří tvorové Kristu se p.
mají. Sš. J. 14.

Povinovatosť, i, f. = povinovactví.

Povinovatý; povinovat, a, o. P. = po-
vinný, schuldig, verpflichtet, verbunden. —
(co) komu. Jest mi povinovat tři sta zla-
tých. Ros. Nemá Janovi více povinovat býti
než do těch peněz, což jest vzal. Půh. II.
562. Příčina oučinná stavunku jest věřitel,
jemuž nětco spravedlivě p-to jest. Bdž. 160.
Já kněz Jiřík jsa při dobré paměti a nejsa
žádnému nic povinovat při svém statečku
toto pořízení činím. Jdn. 171. — komu
v čem. Že mi jest p-vat v 500 kopách gr.
a třetinu více. Půh. II. 126. — komu čím.
Že jest povinovata Anežka jemu přísahu.
Půh. II. 349. Čím vedlé smlouvy pana man-
žela svého p-ta jest. Sl. Uh. 1. 102. — čeho.
Čeho jsem lidem povinovat. Arch. I. 92. —
k čemu. Ohlásivše se i v tom, že k těm pů-
honům, k kterýmž nejsme p-ti, více stávati
nebudeme. Let. 268. — s inft. Povinovat
jest žalobníka odbývati; p-vat jest ten dluh
zpraviti, platiti. NB. Tč. — v čem jak.
V tejto příhodě podlé Vašeho psanie Havel
Filippovi nic povinovat nenie vedlé práva.
NB. Tč. — P., jinému placen býti mající,
schuldig. Podíl dětem povinovatý. Zříz. zem.

Povinšovati, seinen Glückwunsch ab-
statten. L.

Poviseti, el, ení, eine Weile hängen. —
za co. Neškodilo by, aby za svou lež dro-
bet povisel. Ros.

Povískati, eine Zeit lang Läuse suchen.
— komu kde: v hlavě. Rad. zvíř.

1. Povislan, a, m., obyvatel při řece Visle,
der Weichselbewohner.

2. Povislan, u, m., stravadium, rostl. myr-
tovitá. Rostl.

Povislý, hängend. — v čem: v povětří
(visící). Šm.

Povisnouti (šp.: zůstati viseti), sl, utí,
hängen bleiben. Té dějnice na loket povisne.
BO. — kde. Střely v povětří povisly. Pass.
770. — na čem. St. skl. — u čeho. Ros.

Povítati, přivítati, bewillkommen. —
koho. Rk. Vz Vítati.

Povitek, tku, m., povitka, y, f. = po-
vijadlo, das Wickelband. Na Slov. Bern.

Poviti, vz Pováti.

Poviti, poviji, vij, vije (íc), il, it, ití;
povíjeti, el, en, ení. P. = obviti, umwinden,
umwickeln, ratschen; mnoho uviti, aufwinden,
aufwickeln; hýbati, obraceti, wedeln, her-
umdrehen. Jg. — co. Vše povila (uvila).
Jg. P. dítě (do peřinek povijadlem zavázati).
Us. P. provaz (prameny ze špatnějšího ko-
nopí n. koudele potáčeti prameny lepšími
z konopí dobrého, aby se provaz nekoudelil.)

Us. Dch. — (co, koho) čím: dítě povija-
nem, prst nití. Us. Ránu plátnem. Реs ро-
víjí ocasem (hýbá, obrací). Us. P. něco ple-
nami. Pass. 84. — koho kam, do čeho, v co :
dítě do plének, Kram., v plénky. Žalansk. —
nač čím: ohánkou. L. — se čím (kde):
mdlobú po ulicích se povíjeti (stanovati,
kroutiti). Leg. Proč jsem povíjen na kolenú.
BO

Povití, n., das Einwinden, Einwickeln.
P. dětské = plénky, die Windeln. V. Ko-
lébku a p. jeho u sebe chovají. V.

Povítr, gt. povětru, m., ein günstiger
Wind.

Povítřiti = pojitřiti, eitern machen. Us.
u Olom. Sd.

Povitý; -it, a, o, umwunden, umwickelt.
Jg.

Povívati, vz Pováti.

Povíznouti, vz Pováznouti.

Povjášeti =pověšovati. — co. Povjášela
sem prádlo. Us. na Zbir. Rovněž na Plašte
a Plzeňště. Tvar ten zřejmě ukazuje, že lid
cítí ě jako je, v němž pak j zastupuje sou-
hlásku, (jež se dialeticky po retnicích vy-
souvá, sr. meď=měď, dřevený = dřevěný,
ba i medený, medenec místo měděný, mě-
dénec, u Roudnice) a samohláska e se může
dle vezu — svážím zdloužiti (obejdouc střední
tvar stupňovaný: vozím) v á: povj — esiti,
-ášeti (V. tř.). Prk.

Povlač, e, f. = pavlač, zastr., na Slov.
posud.

Povláček, čku, m , vz Povlak.

Povlačení, povláčení, povlačený atd.
Vz Povléci.

Povlačiti, vz Povléci.

Povlačitý, co z povlaku, k povlaku po-
dobno. P-tým rúchem pokrychu jeho (Krista).
Horae ms. -- P., vlekoucí se, Schlepp-. P.
rúcho. Rozb. 149. Prk.

Povláčka, y, f., vz Povlaka.

Povlačný = povlakový. Jg.

Povlačovati, vz Povléci.

Povládnouti, eine Zeit lang lenken, herr-
schen. Vz Vládnouti.

Povlak, u, povláček, čku, m., povlaka,
povláčka, y, f. P., strsl. po + vlаkъ, koř.
vlk, jejž postihujeme též v оblаkъ (nubes)
a vlačiti (trahere). Mkl. B. 29. (Hý.). P.
(byssus) a zlatohlav (purpura). BO. — P.,
potažení, die Hülle, der Uiberzug. Měsíc .pro-
hlídal skrze povlaky šerých oblakův. Č.--
P. na peřinu, der Bettüberzug, Bettbezug,
die Zieche. — P. očí n. na očích, neduh na
oku. P. jest choroba spojivky oční. Vz více
v S. N. Das Augenfell. V. Potažení tenké
z koutku vnitřního slove: nehet, hřebík, das
Augenfell, ungula; tlustá mázdřice po oku
slove: sukno, pannus oculi, tuchförmiges
Augenfell; na rohové mázdřičce povlaka
malá slove: špína, poskvrna malá, macula,
der Augenfleck; větší bílá slove: bělmo,
bělost, cink, bílý povlak, albugo, leucoma,
glaucosis, vollkommene Verdunkelung der
Hornhaut. Jg. Povlakou slove také každé
zakalení mokrosti oční (okno, zákal, oblak,
povlaka kalná). Zatemnění mokrosti sklenné:
zelený oblak, glaucoma, glaucedo, der grüne
Staar; zatemnění moku krystalného, čočky: