Předchozí (847)  Strana:848  Další (849) |
|
|||
848
|
|||
|
|||
56. — koho: dítě. Us. P. koho, na Slov. =
strašiti, äffen. Bern. — koho na čem: na nitce. Č. — koho za co: dítě za ruku. Us. — kudy: po městě. Us. — co z čeho =
odvoditi. Marek. — se, na Slov. = povésti se, gerathen, ergehen;. Jak se mu povodilo? Bern. — koho čím. Život světský obzvláště třemi povozován bývá vášněmi. Sš. Mt. 265. Cesta blahoslavené panny do Betlema tím Augustovým vyřčením povodína a vykonána byla. Sš. L. 31. Jakými důvody mužové ti povodíni bývají. Sš. Mr. 4. — k čemu. Ale jakým záměrem a úmyslem povozován byl sv. Matouš ke spisování evangelia svého? Sš. Mt. 20. Pohnutky, jimiž lidé k službě povozováni bývají. Sš. L. 159. (Hý.). 2. Povoditi, il, ěn, ění =povodniti, über-
schwemmen. Na Slov. Bern. Povodila, = povodeň. Rkk. 50. 1. Povodní, co se vede, Leit-. P. kůň,
Ros., Ráj., pes (který se dá na šňůře vésti, führig). Šp. Vsedl na p. kůň. V. 2. Povodní, -ný, k vodě se vztahující,
Wasser-. P. mlýn, Us., město, Plk., slípka, das Wasserhuhn, Dch., ryba, Sš. Děvečka svobodná jak ryba p-ná, chodí po svobodě jak ryba po vodě. Mor. P. 469. P. vody, potok, příval. BO. Povodník, a, m.= povodce. — P., po-
vodní kůň, das Leitpferd. Háj. — P., u, m., povodní mlýn, eine Wassermühle. Seydl exc. — P., naida, rostl. Rozk.
Povodniti, il, ěn, ční, überschwemmen. —
co: louku, čím: vodou nadrženou. Povodňový, Fluth-. P. vody. BO.
Povodňující, Bewässerungs-. P. stroj.
Povoj, e, f., po + vojъ, koř. vi, víti, Mkl.
B. 3., aL. 139, povlak, oblek. Slov. Hdk. Povoja, e, f., sliz. Na Slov. Kd.
Povoje, e, f., convolvulus, svlačec, die
Winde. Linn. Povojní, Deichsel-. P. kůň. Čsk.
Povojník, u, povojníček, čku, m., po-
vijadlo, die Armbinde. Tabl. Povojníkový, Binde-.
Povojný = povojní. — P., ého, der
Stangenreiter. Bur. Povojovati = pobojovati. L.
Povol, u, m. P-y, kryty proti omylům
v tčlocv. Vz KP. I. 560. Povolací list, Einberufungsedikt, n. P.
provolání, Vorrfungsedikt, n. J. tr. Povolač, e, m., povolatel, půhončí, der
Berufer, Vorlader. Zř. zem. Povolačka, y, f., die Vorladerin. Bern.
Povolanec, nce, m., der Berufene. L.
Povolaní, n., das Berufen, die Einla-
dung. Vz Povolati. P. do zbroje. Šm. — P., stav, povinnost, úřad, der Beruf, die Bestimmung. P. jest jistý druh zaměstnání, jež někdo pro celý svůj život n. jistou čásť jeho buď sám vyvolil neb z přičinění jiných lidí. Vz S. N. V teologii p.= obecný úkon boží, jímž člověk k víře a svatému životu vzbuzen bývá, die Berufung, vocatio. Sš. O. 241. P. lišiti třeba od vyvolení, die Auser- wählung, electio, jež jest dalejší kon, když člověk povolání onoho poslušen jsa víru přijímá a jí věčné slávy dochází. 1b. Mluví o konečném p. k víře. Sš. I. 104. Všem |
vůbec i jednomu každému obzvláštně, du-
chovním i světským, jakéhož by ti koli stavu a p. byli, všecko dobré vzkazujeme. Nar. o h. a k. Buď pilen p. svého. Ros. Konec a cíl p. Pavlova. Sš. I. 22. P. ode Krista skrze apoštoly k nim přišlé přijali. Sš. 1 , 22. P. své vykonávati; p. svému dosti činiti; p. své opustiti; tvé p. tomu chce, to s sebou nese n. přináší; k tvému p. při- náleží. V. Syn po otci do p. se dostal. Flav. Z mezí p. svého vykročiti. Sych. Osoba vyššího p.; učitel z p. Šm. Cesta z p.; druh (soudruh) v p.; hasičství z p. Dch. Učí tedy pán, aby apoštolové jen své p. pilně vedli. Sš. Mr. 22. Povolaný; povolán, a, o, berufen.
Mnoho jest povolaných, ale málo vyvo- lených. Us. — po kom. Dědic po někom p-ný, nachberufen. J. tr. — k čemu: k úřadu. Har. P-ným ku křesťanství tím zaměrem, aby . . . Sš. I. 22. Bratr jest v prvé řadě povolán k tomu, někdy lépe: bratr jest přede všemi k tomu způsobilý, bratru předkem a nejprve přináleží. Brs. 131. Povolatel, e, m., der Berufer. Sš. I. 97.
Povolati, povolávati, rufen, berufen, vor-
laden, zu sich laden, aufrufen, aufbieten, an einen Ort bescheiden, zusammenrufen. Jg. — koho k čemu, ke komu. P. někoho k sobě, Ros., Vrat, k úřadu, Jg., k učitelství, k vojenství, J. tr., k jistému dni. Er. Aby k víře a tudy k spáse povolán byl. Sš. I.102. — koho (gt.) (Ježíš) povolal učedlníků svých. Br. Ev. sv. Luk. VI. 13. Kázal p. dělníkův. Hus. 1. 421. Že chtěli obcí svých p. Bart. 290. 32. P-lal učedlníkóv. ZN. Povolal ženy moudré (sg.), Br., duchů (citoval), Hlas., všech obyvatelův k sobě. Mk. — koho nač: na radovánky. Háj. — koho kam: před sebe. Kom. Starší v jisté místo před sebe p. Er. P. vojíny v úplnou zbroj. Dch. A mne povlovným povolá do nitra prohla- sem. Sš. B. 36. Veškery národy povolá v jeden spolek a v jeden způsob klanby. Sš. J. 72. Jesuity z Ruska do Neapole p. Kram. P. koho do Ruska, Ml., do rady. V. — na koho, za kým = křikem se po- smívati (někdy), nachrufen. Kom. Lab. 5. Proč ty na mne povoláváš ? Us. Povolal na židovku: Milá Davidko! NB. Tč. Povolávali za nimi. Kom. — s inft. Povolal-liby ho p. Bůh v tu svatou práci se vydati. Br. —• aby. Povolali stolaře, aby prkno přiklížil. Sych. — koho jak kam. Purkmistr stran do rady má povolávati podlé pořádku. Pr. měst. Bůh vždy podlé přemoudré dobro- líbeznosti své bez předešlých zásluh těch, kterých se mu vidělo, povolával. Sš. I. 17. Kteří podlé předuložení povoláni jsou svatí. Sš. I. 93. Povolavač, e, m., der Berufer, Nachrufer.
Povolavačka, y, f., die Beruferin.
Povolávání, n., die Berufung. Bern.
Povolávati, vz Povolati.
Povolen, vz Povolný, Povolený.
Povolení, n., die Verstattung, Gestat-
tung, Bewilligung, Erlaubniss. P. (k něčemu J. tr.) dáti. V. Leč by JMK. ráčil to s soudci zemskými rozvážiti a k tomu své p. dáti. Když ten pán n. fundator dá své p. |
||
|
|||
Předchozí (847)  Strana:848  Další (849) |