848

56. — koho: dítě. Us. P. koho, na Slov. =
strašiti, äffen. Bern. — koho na čem: na
nitce. Č. — koho za co: dítě za ruku. Us.

— kudy: po městě. Us. — co z čeho =
odvoditi. Marek. — se, na Slov. = povésti
se, gerathen, ergehen;. Jak se mu povodilo?
Bern. — koho čím. Život světský obzvláště
třemi povozován bývá vášněmi. Sš. Mt. 265.
Cesta blahoslavené panny do Betlema tím
Augustovým vyřčením povodína a vykonána
byla. Sš. L. 31. Jakými důvody mužové ti
povodíni bývají. Sš. Mr. 4. — k čemu. Ale
jakým záměrem a úmyslem povozován byl
sv. Matouš ke spisování evangelia svého?
Sš. Mt. 20. Pohnutky, jimiž lidé k službě
povozováni bývají. Sš. L. 159. (Hý.).

2. Povoditi, il, ěn, ění =povodniti, über-
schwemmen. Na Slov. Bern.
Povodila, = povodeň. Rkk. 50.

1. Povodní, co se vede, Leit-. P. kůň,
Ros., Ráj., pes (který se dá na šňůře vésti,
führig). Šp. Vsedl na p. kůň. V.

2. Povodní, -ný, k vodě se vztahující,
Wasser-. P. mlýn, Us., město, Plk., slípka,
das Wasserhuhn, Dch., ryba, Sš. Děvečka
svobodná jak ryba p-ná, chodí po svobodě
jak ryba po vodě. Mor. P. 469. P. vody,
potok, příval. BO.

Povodník, a, m.= povodce. — P., po-
vodní kůň, das Leitpferd. Háj. — P., u, m.,
povodní mlýn, eine Wassermühle. Seydl exc.

— P., naida, rostl. Rozk.

Povodniti, il, ěn, ční, überschwemmen. —
co: louku, čím: vodou nadrženou.

Povodňový, Fluth-. P. vody. BO.

Povodňující, Bewässerungs-. P. stroj.

Povoj, e, f., po + vojъ, koř. vi, víti, Mkl.
B. 3., aL. 139, povlak, oblek. Slov. Hdk.

Povoja, e, f., sliz. Na Slov. Kd.

Povoje, e, f., convolvulus, svlačec, die
Winde. Linn.

Povojní, Deichsel-. P. kůň. Čsk.

Povojník, u, povojníček, čku, m., po-
vijadlo, die Armbinde. Tabl.

Povojníkový, Binde-.

Povojný = povojní. — P., ého, der
Stangenreiter. Bur.

Povojovati = pobojovati. L.

Povol, u, m. P-y, kryty proti omylům
v tčlocv. Vz KP. I. 560.

Povolací list, Einberufungsedikt, n. P.
provolání, Vorrfungsedikt, n. J. tr.

Povolač, e, m., povolatel, půhončí, der
Berufer, Vorlader. Zř. zem.

Povolačka, y, f., die Vorladerin. Bern.

Povolanec, nce, m., der Berufene. L.

Povolaní, n., das Berufen, die Einla-
dung. Vz Povolati. P. do zbroje. Šm. —
P., stav, povinnost, úřad, der Beruf, die
Bestimmung. P. jest jistý druh zaměstnání,
jež někdo pro celý svůj život n. jistou čásť
jeho buď sám vyvolil neb z přičinění jiných
lidí. Vz S. N. V teologii p.= obecný úkon
boží, jímž člověk k víře a svatému životu
vzbuzen bývá, die Berufung, vocatio. Sš. O.
241. P. lišiti třeba od vyvolení, die Auser-
wählung, electio, jež jest dalejší kon, když
člověk povolání onoho poslušen jsa víru
přijímá a jí věčné slávy dochází. 1b. Mluví
o konečném p. k víře. Sš. I. 104. Všem

vůbec i jednomu každému obzvláštně, du-
chovním i světským, jakéhož by ti koli
stavu a p. byli, všecko dobré vzkazujeme.
Nar. o h. a k. Buď pilen p. svého. Ros.
Konec a cíl p. Pavlova. Sš. I. 22. P. ode
Krista skrze apoštoly k nim přišlé přijali.
Sš. 1 , 22. P. své vykonávati; p. svému dosti
činiti; p. své opustiti; tvé p. tomu chce,
to s sebou nese n. přináší; k tvému p. při-
náleží. V. Syn po otci do p. se dostal.
Flav. Z mezí p. svého vykročiti. Sych.
Osoba vyššího p.; učitel z p. Šm. Cesta
z p.; druh (soudruh) v p.; hasičství z p. Dch.
Učí tedy pán, aby apoštolové jen své p. pilně
vedli. Sš. Mr. 22.

Povolaný; povolán, a, o, berufen.
Mnoho jest povolaných, ale málo vyvo-
lených. Us. — po kom. Dědic po někom
p-ný, nachberufen. J. tr. — k čemu:
k úřadu. Har. P-ným ku křesťanství tím
zaměrem, aby . . . Sš. I. 22. Bratr jest
v prvé řadě povolán k tomu, někdy lépe:
bratr jest přede všemi k tomu způsobilý,
bratru předkem a nejprve přináleží. Brs. 131.

Povolatel, e, m., der Berufer. Sš. I. 97.

Povolati, povolávati, rufen, berufen, vor-
laden, zu sich laden, aufrufen, aufbieten, an
einen Ort bescheiden, zusammenrufen. Jg. —
koho k čemu, ke komu. P. někoho k sobě,
Ros., Vrat, k úřadu, Jg., k učitelství,
k vojenství, J. tr., k jistému dni. Er. Aby
k víře a tudy k spáse povolán byl. Sš. I.102.
— koho (gt.) (Ježíš) povolal učedlníků svých.
Br. Ev. sv. Luk. VI. 13. Kázal p. dělníkův.
Hus. 1. 421. Že chtěli obcí svých p. Bart.
290. 32. P-lal učedlníkóv. ZN. Povolal ženy
moudré (sg.), Br., duchů (citoval), Hlas.,
všech obyvatelův k sobě. Mk. — koho
nač: na radovánky. Háj. — koho kam:
před sebe. Kom. Starší v jisté místo před
sebe p. Er. P. vojíny v úplnou zbroj. Dch.
A mne povlovným povolá do nitra prohla-
sem. Sš. B. 36. Veškery národy povolá
v jeden spolek a v jeden způsob klanby.
Sš. J. 72. Jesuity z Ruska do Neapole p.
Kram. P. koho do Ruska, Ml., do rady.
V. — na koho, za kým = křikem se po-
smívati (někdy), nachrufen. Kom. Lab. 5.
Proč ty na mne povoláváš ? Us. Povolal na
židovku: Milá Davidko! NB. Tč. Povolávali
za nimi. Kom. — s inft. Povolal-liby ho
p. Bůh v tu svatou práci se vydati. Br. —•
aby. Povolali stolaře, aby prkno přiklížil.
Sych. — koho jak kam. Purkmistr stran
do rady má povolávati podlé pořádku. Pr.
měst. Bůh vždy podlé přemoudré dobro-
líbeznosti své bez předešlých zásluh těch,
kterých se mu vidělo, povolával. Sš. I. 17.
Kteří podlé předuložení povoláni jsou svatí.
Sš. I. 93.

Povolavač, e, m., der Berufer, Nachrufer.

Povolavačka, y, f., die Beruferin.

Povolávání, n., die Berufung. Bern.

Povolávati, vz Povolati.

Povolen, vz Povolný, Povolený.

Povolení, n., die Verstattung, Gestat-
tung, Bewilligung, Erlaubniss. P. (k něčemu
J. tr.) dáti. V. Leč by JMK. ráčil to
s soudci zemskými rozvážiti a k tomu své
p. dáti. Když ten pán n. fundator dá své p.