849

Zř. F. I. Jestliže by pán jeho k tomu p.
nedal, tomu bude moci odepříti. Václ. II.
P. k vydání (vydací), J. tr.; p. paliva na
jedna kamna (výměrek). Nz. S p-ním všech.
V. P. něčeho k něčemu potřebovati. Sych.
Vyšším p-ním (nov.). Kram. P. na cesto-
vání. Šp. P. obroku na dva koně. J. tr.
P. na huť, Hüttenwerkskoncession, f.; p.
dříví, na dříví, die Holzpassirung; p. k za-
ražení puchérny. J. tr. Z jeho p. položil
jsem peníze všecky. Půh. II. 356.

Povolený; -en, a, o, gewährt, erlaubt.
J. tr.

Povoli (zastr.) = po vůli. P. to činí,
nach Gefallen. Jel.

Povoliti, il, en, ení; povolovati = po
voli býti, moc dáti, ein-, bewilligen, ge-,
verstatten, zugestehen, erlauben, willfahren;
popustiti, nachlassen, nachgeben; p. sobě
= nedržeti se, sich etwas erlauben, gütlich
thun. Jg. — abs. Povolujíc, rilasciando,
v hudbě. Dch. Klička, obruč, nemoc povoluje.
Dch. Povolující s činícím v jedné váze jsou.
Lb. — co: šňůru (prodloužiti, aby mohl
pes volněji běhati), schiessen lassen. Šp. P.
pás. — (se, co) komu, čemu. Dětem rodiče
mnoho povolují. Kom. Rozkošem a libosti
těla p., něčí radě, prosbě, žádosti, pravdě;
p. sobe (nedržeti se). V. P. uzdě, myšlénce,
proudu slzí. Dch. Aniž povolili radě mé
(Gehör geben), ale pohrdali všelikým do-
mlouváním mým. Br. A já sobě zatím čistě
povolím. Dh. 164. Teprv teď mu knoflík
p-lil, es ging ihm das Licht auf. Dch.' Nad
to také stavům, tudíž i na jejich gruntech
pavujícím kverkům p. ráčíme. Nar. o h. a k.,
P. nehodnému skutku. BO. Pravdě se musí
p. Bart. 62. Povol tomu král neb nepovol,
že tak chtí držeti. Čr. Pravdě zvěstované
nepovoliti; Povolil Pilat žádosti židův;
Důvodům p. Sš. J. 19., 278., 263. A já
sobě povoluju jak ty rybky v tom Dunaju.
Sš. P. 502. — co na co, na koho. Něco
na něčí žádosť' p., D., na hotovou jistotu;
uvězení na někoho p. J. tr. — komu v čem
(proti čemu). Aby hejtmanu v chlipné
jeho žádosti povolila. V. V spáni si p. V.
Ve všech nešlechetnostech si p. Br. V žá-
dostech nečistých proti přikázáním jeho si
povolili. Br. -- J. tr., Koc. — co komu
čím. Výpovědí královou volný přístup do
vlasti vyhnancům se povoluje. Sych. Vý-
jimkou se to povoluje. J. tr. — k čemu:
k smlouvě, V., k žádosti něčí něco p. J. tr.
Povolí se k tomu, aby svědkové zavedeni
byli. Kol. 22. P-lil na mou žádost' k přátel-
skému jednání. Žer. Nadto i k tomu povo-
lujume, aby . . , Nar. o h. a k. Neb k dání
takových pokut povolujeme. Zř. F. I. Ne-
povolej k ničemuž zlému. Št. N. 33. Konsi-
stoř povoluje k tomu, aby . . Jdn. Přešek
k tomu povoluje; On na jeho slib k že-
nitbě p-lil. Půh. II., 140., 527. — čeho.
Druhý hřích jest, když povolím zlého. Št.
Páni té (obecné pomoci) králi p-li. Št. Když
sme jemu toho p-li, ten vyznal jest neroz-
dílně. NB. Tč. Skutku tělesného mu po-
volila, GR. — kdy. Zábradlí při zachycení
p-lo. Dch. — co jak: exekucí z některých
kusů. J. tr. — s inft. Povolili dáti město

nepřátelům. Ben. V. — s adv.: hezky, krotce
(klein beilegen). Dch.

Povolkati, povolkávati, trochu povoliti,
ein wenig nachgeben, nachlassen. Na Slov.
Bern.

Povolně, zvolna, langsam. Vz Povolný.
P. česati. Sedl. Rychn. 40.

Povolněti, ěl, ění, lahodněti, gelinder
werden. L.

Povolník, a, m., der Anhänger. D.

Povolno, vz Povolný. — P., nepříkro,
bequem, gemächlich. Jest na ten vrch p.
jíti. Záv.

Povolnosť, i, f, neprudkosť, nepospěch,
Gemächlichkeit, Langsamkeit. L. — P., či-
nění vůle, ustupování, ochotnost, die Will-
fährigkeit, Nachgebung, Bereitwilligkeit. P.
jest ústupnosť podlé směru cizí vůle. Vz
S. N. P. přátely rodí a pravda nenávisť
plodí. Lom. P. přátely činí. Č. P. k službě.
D. Nepovolnosť je kormoutí. Kom. — P.,
poslušnost, der Gehorsam. Ženy mužům po-
volnosti zachovati nechtěly. Háj. — Kom.,
Apol. — P., pocta, Ehrenbezeugung, Huldi-
gung. P. vrchnosti činiti. Lom.

Povolný; povolen, lna, lno; povolnický;
povolné. — P., nachgebend, los. P. svazek.
Dch. — P., po vůli jsoucí, nekvapný, ne-
příkrý, gemach, gemächlich, langsam. L.
Povolně mluviti. Flav. — P., líbezný, ne-
odporný, angenehm, nach dem Willen, ge-
mächlich. P. povětří, Troj., nocleh, Reš.,
zima. Rk. — P., ochotný, willfährig, bereit-
willig, willig, gefällig. P. služba, V., po-
mahač, Sych., služebník. D. My jsme se
v tom jako p-ní zachovali. Bart. — k čemu:
k službám. V. — komu (v čem). Št. 47.,
Smil v. 1485. Vaší milosti p. Rvač. Jsem
ti v té věci povolen. Jel. Chci býti ve
všem povolen. Mus. — s inft. Povolni jsme
vše popraviti. Sych. — proti komu, šp.
místo: komu (k něčemu, v něčem). Brs.
131. — P., poslušný, neodpírající, lenksam,
gehorsam, folgsam. P. jako dudy (Jako dudy
ten člověk). Č. P. mládež. Sych. Jestliže
kdo co lepšího radí, neodpírej, ale p. buď.
Kom. Budete-li p-ní a mne poslušní, dobré
věci země jísti budete. Br. Js. 1. 19. P. ná-
stroj něčí (o člověku). Dch. Strany pořekadel
vz Máslo, Krk. — komu. Buď vyššímu
p. Kom.

Povolování, n., vz Povolení.

Povolovati, vz Povoliti.

Povonění, n., das Riechen, der Geruch.
V. Pět jest smyslóv: zrak, sluch, okušení,
p. a dotknutí. Hus. Dc. 48.

Povoněti, ěl, ění; povonívati, ein wenig
riechen. — k čemu. Jel.

Povonný, stark duftend. Hlas., L.

Povorati, vz Poorati.

Povoskovati; povoštiti, il, ěn, ění, be-
wichsen, mit Wachs überziehen. — co: po-
dlahu, niť.

Povoštěnec, nce, m., cerimonium. Rozk.

Povoštění, n., die Uiberziehung mit
Wachs.

Povoz, u, m., vůz, das Gefährt, der Vor-
spann, die Fuhre, das Fuhrwerk. Vlastník,
majetník, držitel p-zu. Dch. Dání p-zu, die
Beistellung von Fuhren; p. zřízeným (zří-