850

žencům) soudním, für die Gerichtsabgeord-
neten. J. tr. P. zbrojní, der Zeugswagen.
Čsk. P. robotní. D. P. si zjednati. Us. — P.,
povezení, das Fahren, Fuhrwerken. Povinni
jsou povozem k stavění. Boč. Vz Gl. 263.

Povozce, e, m. = povozník.

Povozčík, a, m., der Fiaker. Tpl.

Povozec, zce, m., větší, povozek, zku,
m., menší vůz zasylatelů plochý o nízkých
kolách k rozváženi zboží, nábytku atd.,
místy slove valour, der Streifwagen. Dch.
Mají-li je vozíčkáři, slovou vozíčkářskými
vozy, u zasylatelů také nákladními vozy. Us.

Povozí, n., Fahrbetriebsmittel, n. Šp. —
P., der Train, Wagenzug.

Povoziti, il, zen a žen, ení, povážeti, el,
en, ení, ein wenig führen, fahren. —co čím:
pole hnojem, düngen. Bern. — se v čem,
na čem, s kým.

Povozka, y, f. = povoz. Us. Bf.

Povozné, ého, n., poplatek od povozu.
Z. 15. stol. Mš. — P., die Zahlung, welche
die Unterthanen gaben, um von der Zug-
robot befreit zu sein. Gl. 263.

Povozní, Fahr-. P. robota, Boč., p. nebo
nákladní list, Frachtbrief, m., o jeho obsahu
vz S. N. P. nebo dovozní náklady, Fahr-
gelegenheitskosten, řád, Fahrordnung, f., J.
tr. P. dohodce.

Povoznický sbor, das Fuhrwesenscorps.
Rk.

Povoznictví, n, das Frachtgeschäft.

Povoznictvo, a. n., vozotajstvo, Fuhr-
wesensmannschaft. J. tr.

Povozník, a, m., der Fahrer. P. nákladní,
der Frachtfahrer. J. tr. P. přední, střední,
Vor-, Mittelreiter. Čsk.

Povozniti, il, ění, kutschiren. Č.

1. Povozný, k povozu příslušný. P. vítr,
vesla. L. P. pošta, die Fahrpost. Zásylka
poštou p-nou. J. tr.

2. Povozný, ého, m., vozka, der Fahrer
Wagenaufseher. Reš., Šp.

Povozovati, die Zugrobot verrichten.
Gl. 263.

Povozový tábor, Trainlager, n. Čsk.

Povpadati, nach einander hineinfallen. —
kam: v důl. L.,

Povpichati, nach einander hineinstechen,
-stossen. L.

Povpisovati, nach einander einschreiben.

Povplésti, vz Plésti, nach einander ein-
flechten. L.

Povpřahati, nach einander einspannen. Jg.

Povracení, povrácení, povracený, po-
vrácený, vz Povrátiti.

Povrat, u, m., die Rückkehr. L.

Povratitel, e, m., der Wiederhersteller. L.

Povrátiti, il, cen, cení; povraceti, 3. os.
pl. cejí, el, en, ení; povracovati. co komu
= vrátiti, zurückstellen. Č. — koho: koně,
umlenken, ku př. při orání. Tč. — se= vrá-
titi se, znrükkehren; dáviti se, pobliti se,
sich bespeien. - se odkud = z čeho (vrátiti
se). — co jak. Z kořen horu povrátil = vy-
vrátil.

Povraz, u, m. = provaz. Dal. 78., 97.
P., strsl. ро-vrаzъ, lobus, vlst. vinculum, koř.
vrьz = vázati. Mkl. B. 31. (Hý.). Sr. Povříslo.
Prk. — P. ruky, žíla, eine Ader. Sal. 206.

Povrazek, zku, m. = povraz. BO.

Povražditi, il, ěn, ění, hinmorden alle
nach einander. — koho čím kde. Us.

Povrážeti, ejí, el, ení, nach einander
alles hineinschlagen. Jg.

Povražiti, il, en, ení, počarovati, behexen.
Slov. Bern.

Povražka, y, f., věštění, die Wahrsa-
gung. L.

Povražnice, f., věštkyně, čarodějnice, die
Zauberin, Hexe. Slov. Bern.

Povrci, povrhu, žeš, že, žeme. žete, hou;
povrz, ha (ouc), hl, vržen, žení; povrhnouti,
hnul, ut, utí; povrhovati. P. = pohoditi, za-
hoditi , weg-, hin-, verwerfen. Jg. — co :
zbraň, Us., strach smrti,-Jel., dítě, V., pro-
vaz. Solf. — koho kam, kde: na některé
hoře, Br., na poušti, Ben. V., na zem. Lom.
Povrh ty stříbrné v chrámě odešel. Mat.
Potom povrže jej (list) v kůtě aneb v blátě.
Hus I. 434. Když jej honili, povrhl čepici
od sebe. Pč. 51. — čím, kým. A povrhnuv
jím zloduch do prostředka vyšel od něho.
Sš. L. 64. Vz Vrci čím.

Povrčeti, el, ení, ein wenig knurren. —
na koho. Us. — nad kým. Ctib.

Povřeštěti, ěl, ění, ein wenig schreien
(von Hasen, Ziegen, Kindern). Ros.

Povrhavosť, i, f., die Verwerfungssucht.
Šm.

Povrhavý, verachtend, verwerfend. Šm.

Povrhel, hle, m., něco opovrženého, strsl.
po + vrъglъ. Mkl. B. 114. Der Auswurf.
Z těch šatů bude brzo p. Ros. Jsem p.
u všech vůbec. Br. Klade ho za smeti a p.
Kram. Za p. a smích býti. Kom. Za p.
sloužiti. Šm. To jest už p. a jako onuce.
Vz Nepotřebný. Č. — P. =potřepek (o vejci).
Na Písecku. Kšá.

Povrhlec, helce, m., povrhlý člověk, po-
vrhel, ein Verworfener. Kom.

Povrhlý, weggeworfen. P. dítě. Ros.

Povrhnouti, vz Povrci.

Povrhovatel, e, m., der Verachter. Rk.

Povrch, u, površek, šku, m., svrchek,
die Oberfläche. P., po + vrch. Mkl. B. 408.,
Bž. 238. P., všestranný obvod jakéhokoliv
těla, jímž od jiných těl aneb od obkličující
je prostory se odděluje. Vz S. N. Nájemník
často na se roucho i p. pravého pastýře
obléká. Šš. J. 173. P. plochý, hladký, drsný,
atd. Rostl. P. země n. zemský, rozsáhlost!
p-chu. Nz. Velikost' p-chu země. Š. a Z.
Na p. všeho politického jednání dostala se
slovanská otázka, lépe: na vrch. Km. —
P., kůra ledová na sněhu, Eiskruste, f. Na
povrchu choditi. Us. u Vysokého.

Povrcheň, chně, f., skřidla, der Schiefer.
Na Slov. Bern.

Povrchně, po vrchu, äusserlich, oben, auf
der Oberfläche. P. něco ozdobiti. D. P. ná-
božný. V. P. se smířili jedni s druhými.
Bart. — P., bežne, nepilne, oberflächlich. P.
někoho pochváliti, Sych., pracovati. Us. Jg,

Povrchní, zevnitřní, was oben ist, äusser-
lich. Ober-. P. šírka, položitosť, die Ober-
fläche, V., věci (na Slov. = movité), beweglich,
Plk., svatosť (na oko), die Schemheiligkeit,
D., křesťan (dle jména), der Namenchrist.



	850

	žencům) soudním, für die Gerichtsabgeord- neten. J. tr. P. zbrojní, der Zeugswagen. Čsk. P. robotní. D. P. si zjednati. Us. — P., povezení, das Fahren, Fuhrwerken. Povinni jsou povozem k stavění. Boč. Vz Gl. 263. Povozce, e, m. = povozník. Povozčík, a, m., der Fiaker. Tpl. Povozec, zce, m., větší, povozek, zku, m., menší vůz zasylatelů plochý o nízkých kolách k rozváženi zboží, nábytku atd., místy slove valour, der Streifwagen. Dch. Mají-li je vozíčkáři, slovou vozíčkářskými vozy, u zasylatelů také nákladními vozy. Us. Povozí, n., Fahrbetriebsmittel, n. Šp. — P., der Train, Wagenzug. Povoziti, il, zen a žen, ení, povážeti, el, en, ení, ein wenig führen, fahren. —co čím: pole hnojem, düngen. Bern. — se v čem, na čem, s kým. Povozka, y, f. = povoz. Us. Bf. Povozné, ého, n., poplatek od povozu. Z. 15. stol. Mš. — P., die Zahlung, welche die Unterthanen gaben, um von der Zug- robot befreit zu sein. Gl. 263. Povozní, Fahr-. P. robota, Boč., p. nebo nákladní list, Frachtbrief, m., o jeho obsahu vz S. N. P. nebo dovozní náklady, Fahr- gelegenheitskosten, řád, Fahrordnung, f., J. tr. P. dohodce. Povoznický sbor, das Fuhrwesenscorps. Rk. Povoznictví, n, das Frachtgeschäft. Povoznictvo, a. n., vozotajstvo, Fuhr- wesensmannschaft. J. tr. Povozník, a, m., der Fahrer. P. nákladní, der Frachtfahrer. J. tr. P. přední, střední, Vor-, Mittelreiter. Čsk. Povozniti, il, ění, kutschiren. Č. 1. Povozný, k povozu příslušný. P. vítr, vesla. L. P. pošta, die Fahrpost. Zásylka poštou p-nou. J. tr. 2. Povozný, ého, m., vozka, der Fahrer Wagenaufseher. Reš., Šp. Povozovati, die Zugrobot verrichten. Gl. 263. Povozový tábor, Trainlager, n. Čsk. Povpadati, nach einander hineinfallen. — kam: v důl. L., Povpichati, nach einander hineinstechen, -stossen. L. Povpisovati, nach einander einschreiben. Povplésti, vz Plésti, nach einander ein- flechten. L. Povpřahati, nach einander einspannen. Jg. Povracení, povrácení, povracený, po- vrácený, vz Povrátiti. Povrat, u, m., die Rückkehr. L. Povratitel, e, m., der Wiederhersteller. L. Povrátiti, il, cen, cení; povraceti, 3. os. pl. cejí, el, en, ení; povracovati. co komu = vrátiti, zurückstellen. Č. — koho: koně, umlenken, ku př. při orání. Tč. — se= vrá- titi se, znrükkehren; dáviti se, pobliti se, sich bespeien. - se odkud = z čeho (vrátiti se). — co jak. Z kořen horu povrátil = vy- vrátil. Povraz, u, m. = provaz. Dal. 78., 97. P., strsl. ро-vrаzъ, lobus, vlst. vinculum, koř. vrьz = vázati. Mkl. B. 31. (Hý.). Sr. Povříslo. Prk. — P. ruky, žíla, eine Ader. Sal. 206.	Povrazek, zku, m. = povraz. BO. Povražditi, il, ěn, ění, hinmorden alle nach einander. — koho čím kde. Us. Povrážeti, ejí, el, ení, nach einander alles hineinschlagen. Jg. Povražiti, il, en, ení, počarovati, behexen. Slov. Bern. Povražka, y, f., věštění, die Wahrsa- gung. L. Povražnice, f., věštkyně, čarodějnice, die Zauberin, Hexe. Slov. Bern. Povrci, povrhu, žeš, že, žeme. žete, hou; povrz, ha (ouc), hl, vržen, žení; povrhnouti, hnul, ut, utí; povrhovati. P. = pohoditi, za- hoditi , weg-, hin-, verwerfen. Jg. — co : zbraň, Us., strach smrti,-Jel., dítě, V., pro- vaz. Solf. — koho kam, kde: na některé hoře, Br., na poušti, Ben. V., na zem. Lom. Povrh ty stříbrné v chrámě odešel. Mat. Potom povrže jej (list) v kůtě aneb v blátě. Hus I. 434. Když jej honili, povrhl čepici od sebe. Pč. 51. — čím, kým. A povrhnuv jím zloduch do prostředka vyšel od něho. Sš. L. 64. Vz Vrci čím. Povrčeti, el, ení, ein wenig knurren. — na koho. Us. — nad kým. Ctib. Povřeštěti, ěl, ění, ein wenig schreien (von Hasen, Ziegen, Kindern). Ros. Povrhavosť, i, f., die Verwerfungssucht. Šm. Povrhavý, verachtend, verwerfend. Šm. Povrhel, hle, m., něco opovrženého, strsl. po + vrъglъ. Mkl. B. 114. Der Auswurf. Z těch šatů bude brzo p. Ros. Jsem p. u všech vůbec. Br. Klade ho za smeti a p. Kram. Za p. a smích býti. Kom. Za p. sloužiti. Šm. To jest už p. a jako onuce. Vz Nepotřebný. Č. — P. =potřepek (o vejci). Na Písecku. Kšá. Povrhlec, helce, m., povrhlý člověk, po- vrhel, ein Verworfener. Kom. Povrhlý, weggeworfen. P. dítě. Ros. Povrhnouti, vz Povrci. Povrhovatel, e, m., der Verachter. Rk. Povrch, u, površek, šku, m., svrchek, die Oberfläche. P., po + vrch. Mkl. B. 408., Bž. 238. P., všestranný obvod jakéhokoliv těla, jímž od jiných těl aneb od obkličující je prostory se odděluje. Vz S. N. Nájemník často na se roucho i p. pravého pastýře obléká. Šš. J. 173. P. plochý, hladký, drsný, atd. Rostl. P. země n. zemský, rozsáhlost! p-chu. Nz. Velikost' p-chu země. Š. a Z. Na p. všeho politického jednání dostala se slovanská otázka, lépe: na vrch. Km. — P., kůra ledová na sněhu, Eiskruste, f. Na povrchu choditi. Us. u Vysokého. Povrcheň, chně, f., skřidla, der Schiefer. Na Slov. Bern. Povrchně, po vrchu, äusserlich, oben, auf der Oberfläche. P. něco ozdobiti. D. P. ná- božný. V. P. se smířili jedni s druhými. Bart. — P., bežne, nepilne, oberflächlich. P. někoho pochváliti, Sych., pracovati. Us. Jg, Povrchní, zevnitřní, was oben ist, äusser- lich. Ober-. P. šírka, položitosť, die Ober- fläche, V., věci (na Slov. = movité), beweglich, Plk., svatosť (na oko), die Schemheiligkeit, D., křesťan (dle jména), der Namenchrist.