862

Poznamenati, poznamenávati. P., napo-
řád znamenati, nach einander bezeichnen;
napsati, auf-, verzeichnen, auf-, anmerken.
Jg. — co. Paměti věcí stalých poznamenati.
V. Písař městský zprávy poznamenává. Kom.
— co komu čím, se čím. Šátky jménem
jeho mu poznamenala. Us. Pérem něco p.
Kom. P. něco n. se křížem. Výb. I. 531. —
co kde: ve spisech svých něco p. Kram.—
co proč : pro budoucí paměť a zvelebení něco
p. Kuthen. — co kam, za co. P. něco do
veřejných kněh, V., do účtu, Us., do počtu.
Plk. P. v retardat n. za obroční (jednání
u soudu, kterým se těžaři příspěvků nepla-
tící vylučují). Vys. Veřejným honěním ně-
koho p. za zločince, Jemanden durch Öffent-
liche Nacheile als Verbrecher bezeichnen.
J. tr. — P., eine Bemerkung machen, lépe;
prohoditi, podotknouti, přidati, doložiti atd.
Ml.

Poznamenkovati = poznámkovati. Šm.

Poznámka, y, f., die Anmerkung. Vz
Poznamenání. P-y pokrajné (u tiskařů, Mar-
ginalien). Nz. Vedlejší p., die Randglosse.
Dch. Mimotná ta p. není pouze historická;
Není časová p. Sš. J. 127., 220. P. nějakou
učiniti. Zapsati něco do oddělení poznámky.

Poznámkovati, na něčem známky dělati,
bezeichnen. Šm. -- co čím: inkoustem.

Poznaň, ě, m. (pol.), Poznaní, n. (Kram.),
Poznání, n. (V.), Poznany, dle Dolany (Zlob.),
zem a město v Polště, Posen. — Poznaňský,
poznanský, Posner. — Vz S. N. VI. 755., Tk.
II. 513., IV. 737.

Poznání, n., das Erkennen, die Erkennt-
niss. P. Boha, hřícha, V., světa. Jel. Důvod
p. Marek. P. smyslné, domyslné, z domyslu.
Nz. Je-li podmínkou p-ní názor, povstává
názorné p., které opětováním názorů sobě
podobných dospívá v zkušebné p. čili pře-
zvěd: je-li však souvislost' pojmů cestou ku
konečnému p., povstává dokazné p. či do-
zvěd. Hš. v S. N. P. a chtění nižší. Hš. Po-
znánie duchovnie rozumem a tělestnie čichem.
Hus. I. 42. P. v theologii: P. boží, jinak též
věda, vědoucnosť, vědění boží theoretické
(vševědoucnost), das göttliche Erkennen
(o. theoretische Wissen), die göttliche Er-
kenntniss. Rozeznávají pak v Bohu trojí p.
totiž: 1. věcí možných t. j. myšlení božího,
jež jmenují také prostovědou, die göttliche
Erkenntniss des Möglichen als solchen, scien-
tia simplicis intelligentiae; 2. p. všeliké sku-
tečnosti, též vidovědou jmenované, die göt-
tliche E. der geschaffenen Wirklichkeit, scien-
tia visionis; a 3. věcí podmínečně možných
či středovědu, die göttliche E. des bedingt
Zukünftigen, scientia futuribilium vel futu-
rorum conditionatorum, s. media. Sš. Mt. 165.
(Terminy německé a latinské ze Scheeben.
Dogmat. I. str. 636. a 650). Hý. P. vlité,
scientia infusa. Abychom o vlitém jemu té
ctnosti p. pomlčeli. Sš. Ž. 47. Scholastikové
rozeznávají trojí p. Páně, Erkenntniss, f.,
scientia a to a) p. blažené či vidné, E. der
Anschauung, s. visionis, b) p. vlité, einge-
gossene E., s. infusa, a c) p. dobyté, též zku-
šebné, přezvědné, die erworbene E., s. acqui-
sita. Sš. L. 48. P. nedokonalé, nedovršité,
kusé, zlomkovité, částečné, čiré, holé. Sš. I.

260. P. místnějšího a osobného o něm došel;
bezprostředné, původné, prazdrojné, samo-
tvorné, nedokonalé, vrátké, pomijné p.; svr-
chovanost p. onoho netuší; naprosté p. jeho
neodvádí od věčného pravdy v nebesích
nazírání, nébrž od plnosti darův a milostí
jemu propůjčovaných; k p. pravému dostih-
nouti; nechtěli jste dokonalého p. dojíti;
Pán poznává p-ním odvěčným; tedy se do-
máháte dokonalého p.; vzájemné p. otce a
syna osnuje se na vzájemném jich životě;
čin a děj, stav a setrvalosť p.; p. své od
někoho čerpati. Sš. J. 29 , 61., 62., 68., 94.,
150., 165., 174., 181., 271. Rozumové p.
jich ochablo. ZS. 11. Dokonalé p. povahy
lidí oněch a vůbec povahy lidské. P. pak
ono Páně nezakládalo se na přezvědu a zku-
šenosti . . ., nébrž proudilo se p. to bezpro-
středně z božského názoru a prozoru srdce
lidského. P. Páně bylo okamžité a bezbludné.
Sš. J. 45. Teprv z víry se vyšší p. zaroditi
může. Sš. J. 119. K ujetí víry počátečného
p. potřeba jest. Ib. P. hluboké; pravé p.
Boha a mravného zákona člověku do roz-
umu a do srdce vryté a vepsané a jemu
ještě také po pádu v jisté míře pozůstalé;
ku p. Boha se pozdvihli; člověčenstvo schopno
bylo k p. Boha vyniknouti; Mohli p. pravého
Boha zachovati; Vlohy, jež člověka ku mrav-
nému p. a volení uzpůsobují; p. pravdivé,
živé; a jakou cestou došli p. toho? Sš. 1.
8., 27., 28., 30., 32., 38., J. 261., 263. (Hý.).
P. nemoci, die Diagnose. Sotva bude k p.,
žes upil. Sych. Potok teče bez p. D. Bez p.
růsti, přibývati. D. Přijíti k poznání svého
provinění. Sych. Je to o p. větší n. menší.
Dch. Páté, aby se přiznal v súdě, neboť
vyznání kromě soudu není takové moci, aby
ten, kdož se přizná, bez dalšího p. práva
byl odsúzen. CJB. 399. — P., tělesné obco-
vání, die Beiwohnung. Bez p. mužského po-
rodilas Krista. Výb. II. 27. 9.

Poznáníčko, a, n. Jen kdyby to bylo
o p. větší (o maličko). Vz Poznání. Us. Msk.

Poznanosť, i, f. = poznalosť, das Erkannt-
sein. Ros.

Poznaňský, Posner. Vz Poznaň.

Poznaný; -án, a, o, erkannt atd. Vz Po-
znati.

Poznaný, ožehnutý. P. sukno, vlasy, ka-
bát. Mor. Brt.

Poznatek, tku, m., die Erkenntniss, das
Erkannte. Pal. Jiní slova poslední nepova-
žují za předmět p-tku spásy. Sš. L. 29. Ku
povzbuzení p-tku toho v jich mysli podnět
dají soudové boží. Sš. Zj. 460. (Hý). P. ze
zkušenosti nabytý. Marek.

Poznatel, e, m., derErkenner. Sš. II. 323..
Ms. Bel.

Poznatelnosť, i, f., die Erkennbarkeit.
Kenntlichkeit. Jg.

Poznatelný, erkennbar, kenntlich. —
o kom. Co p-telno jest o Bohu, jest v nich.
Sš. I. 26.

Poznati, poznávati = smysly pojíti, durch
die Sinne wahrnehmen, erkennen; věc si před-
staviti s vědomím, že ji již viděl, znal, (wie-
der) erkennen; představiti sobě něco více méně
jasně, vědom sobě býti čeho, erkennen, sich
vorstellen, verspüren, merken, gewahr wer-