866

Pozrývati, nach einander aufwühlen. Jg.

Poztupěti, ěl, ění. ein wenig stumpf
werden. — čím. Us.

Pozubovati se, drobet se zubiti, ein
wenig zähneln, lachen. Us. Jg.

Pozudírati se = podrati se. Kulda. Vz
Poz-.

Pozujímati se, vz Poz-.

Pozulétati, vz Poz-.

Pozůr = pozor. Dáti se za pozůr (míti
se na pozoru). Us. u Opav. Klš.

Pozuřiti, il, en, ení, zuřivého učiniti, einen
entrüsten. — P., ein wenig toben. Pozuřil
a zase se utišil. — se, sich entrüsten. Brzo
se p-ří a brzo udobří. Ros. — se s kým.
svaditi se, in Zank gerathen. Hol. Bás.

Pozůstalec, lce, m., der Uibriggebliebene
(Waise). Ros.

Pozůstalost, i, f., co pozůstalo, der Uiber-
rest. Mečíř pilníkem piluje, p-sti jsou odpilky.
Kom. — P., co pozůstalo po odumrlém, statek
movitý i nemovitý, der Nachlass, Verlass, die
Verlassenschaft, Nachlassenschaft. P. jest
jmění, soubor věci, které kdo po své smrti
zůstavil. Vz S. N. Pozůslalosti se ujíti, ují-
mati. Dělati si nápad na p. něčí. Ros. Roz-
děliti se o p.; rozchvátili p. dědicové. Sych.
Jednání, vyjednávání, vyjednání, opatrovník,
věřitel, podstata, odbyti p-sti; úřad k vyje-
dnávání p-sti; spisy k vyjednání p-sti se
vztahující; dávka, daň z p-sti; věc k p-sti
náležitá; p. vyjednati, odevzdati, odbyti. J. tr.

Pozůstalostní, Verlassenschafts-.

Pozůstalý, zbylý, übriggeblieben, hinter-
geblieben, rückständig. V. Maso na kůži po-
zůstalé oškrábati. D. Pozůstalí = jiní. V. —
P. po kom, hinterlassen. P. vdova, sirotci.
Ros. P. po umrlém statek, V., dědictví,
Kom., peníze, Sych., jmění, majetnost'. Sp.
Statek a jmění po něm p-lé na dědice jeho
připadnouti má. Nar. o h. a k.

Pozůstatek, tku, m., pozůstatky, pl.,
m., ostatek, das Uibrigbleibsel, Verbleibsel.
P. svatých (reliquiae). Vz Ostatky. D.

Pozůstati, pozůstanu, stal, ání; pozů-
stávati = po někom zůstati, bleiben, ver-,
über-, hinterbleiben; ještě býti, übrig sein,
noch übrig bleiben; trvati, býti, dauern,
fortbestehen; záležeti na něčem, v něčem,
worauf beruhen, abhängen wovon, bestehen.
Jg. — abs. Pozůstali tu vdova a sirotci.
Ros. Pozůstalo dědictví. Aesop., Já jediný
jsem tam ještě pozůstal. D. Žádná nepo-
zůstává pochybnosť. D. Že jie tři zlaté dlužen
pozůstává. NB. Tč. — čeho. Bytu mého
zde už na krátce pozůstává, Žer. — jak.
Co by toho statku mimo dluhy pozůstalo,
to aby bylo ženě jeho. NB. Tč. — v čem.
Statky v rozepři pozůstávající. D. — Sych.
Často pozůstávati chybně m.: záležeti v něčem,
býti z něčeho složenu, skládati se, zavírati,
sestávali, obsahovati, držeti (vz tato slo-
vesa). Škola pozůstávající ze čtyř tříd m.:
škola o čtyřech třídách, čtyřtřídní. Bs., Kmp.,
Brs. 132. Grunt všeho válečného štěstí po-
zůstává (m.: záleží) v poslušenství. Tatr.
V čem pozůstává (m.: záleží) jeho pozůsta-
lost? Jeho zásluha pozůstává v tom, m.:
záleží. Odbor pozůstává z 5 údův, m.:
skládá se, složen jest. Šb. Pozůstává ze

tří dílů, ш.: skládá se, složeno jest. Š. a Ž.,
Os. Byt pozůstává z 3 pokojův, m.: skládá
se ze 3 pokojů, záleží z 3 p.. byt o třech
pokojích. Slovo p. v tomto významu již D.
zavrhl. Vz Sestávati. Řeč dítěte pozůstává
v pláči. U Solnice. — na čem, na kom = zá-
ležeti. Někteří pilní artikulové mezi stavy
na nedorozumění pozůstávali. Skl. III. 105.
To na něm pozůstává. D. Pozůstati, přestati
na něčem. D. — s kým. Žena Kateřina
s dietětem pozůstavši chce to polulánie
držeti k sobě. NB. Tč. — po kom. Po
otci nic nepozůstalo. Žer. — z čeho. Z domu
toho pozůstaly zříceniny. Us.

Pozůstavek, vku, m., ostatek, das Uiber-
bleibsel. Bern.

Pozůstavení, n., vz Pozůstaviti. P. dě-
dičné. D. — P. S tím p-ním = výmínkou. D.

Pozůstavený; -en, a, o, hinterlassen.
Vz Pozůstaviti.

Pozůstavitel, e, m, der Zurücklasser.

Pozůstaviti, po sobě zůstaviti, zanechati,
hinter-, zurück-, nach-, über-, verlassen,
lassen, übrig lassen, vererben; vymíniti,
sich vorbehalten. Jg. — co. Tři kusy pole
p. Sved. Odpolu mrtvého mne pozůstavili.
Har. Věčnou památku p. Br. — čeho. P.
jména nějakého, podvodů potomkům. Br. —
co komu (k čemu). Obadva stavové svo-
bodu si p-jí. Zř. F. I. A. 18. Jiným k uvá-
žení něco p. Smrž. A jestliže by neráčil
JMK. k svému vlastnímu slyšení a vyko-
nání tobo sobě p. Zř. F. I. A. VIL 3. Knihy
k památce. Krab. — co, koho v čem. Tvůj
meč mnohé ženy v sirobě pozůstavil. Flav.
P. v knihách. Byl. To my ve vůli a v moci
sobě pozůstavujeme a necháváme. Zř. F. I.
A. 29. — na čem. Ani kamene na kameni
nep. Rvač. Na tom sobě nic nepozůstavujíc
práva. Arch. I.154. — čeho po kom. Roz-
ličných umění po sobě p., Byl., peněz. Us. —
čeho komu. P. si (vymíniti si) výplaty
(Auslösung). J. tr. — čeho při čem. My
toho při tom pozůstavujeme. Zlob. Někoho
při smlouvě p. Schön. — na čem si co
p. = vymíniti. Dipl. 1457. — se nad čím
= zdržovati se, sich worüber aufhalten. Zák.
sv. Ben. — Pozn. U p. opisuje se podmět
n. předmět větami vztažnými nejvíce s kon-
ditionalem. Pozůstavil toho, kdoby jej za-
stal. Br. Vz Věta podstatná vztažná.

Pozůstavka, y, f., zbytek, rozdíl (při
odčítání, der Rest). Koll.

Pozůstavování, n.. pozůstavovaný,
vz Pozůstaviti.

Pozutíkati, vz Po/-.

Pozutínati, vz Poz-.

Pozva, zastr. = pozval.

Pozvábiti, il, en, ení, nach einander
locken. L.

Pozvací, Ladungs-.

Pozvač, e, m., der Lader, Einlader-. Bern.
Pozvalovati, nach einander umwälzen,
umwerfen. Baiz.

Pozváněti, vz Pozvoniti.

Pozvání, n., das Vorrufen, der Aufruf.
Рsané p. Šm. Podlé p., k p. státi. Šm. —
P. k jídlu, к hostine, na hody, Einladung,
f. P. učiniti. P. na úřad přijati, den Ruf zu
einer Stelle annehmen. J. tr.