Předchozí (865)  Strana:866  Další (867) |
|
|||
866
|
|||
|
|||
Pozrývati, nach einander aufwühlen. Jg.
Poztupěti, ěl, ění. ein wenig stumpf
werden. — čím. Us. Pozubovati se, drobet se zubiti, ein
wenig zähneln, lachen. Us. Jg. Pozudírati se = podrati se. Kulda. Vz
Poz-. Pozujímati se, vz Poz-.
Pozulétati, vz Poz-.
Pozůr = pozor. Dáti se za pozůr (míti
se na pozoru). Us. u Opav. Klš. Pozuřiti, il, en, ení, zuřivého učiniti, einen
entrüsten. — P., ein wenig toben. Pozuřil a zase se utišil. — se, sich entrüsten. Brzo se p-ří a brzo udobří. Ros. — se s kým. svaditi se, in Zank gerathen. Hol. Bás. Pozůstalec, lce, m., der Uibriggebliebene
(Waise). Ros. Pozůstalost, i, f., co pozůstalo, der Uiber-
rest. Mečíř pilníkem piluje, p-sti jsou odpilky. Kom. — P., co pozůstalo po odumrlém, statek movitý i nemovitý, der Nachlass, Verlass, die Verlassenschaft, Nachlassenschaft. P. jest jmění, soubor věci, které kdo po své smrti zůstavil. Vz S. N. Pozůslalosti se ujíti, ují- mati. Dělati si nápad na p. něčí. Ros. Roz- děliti se o p.; rozchvátili p. dědicové. Sych. Jednání, vyjednávání, vyjednání, opatrovník, věřitel, podstata, odbyti p-sti; úřad k vyje- dnávání p-sti; spisy k vyjednání p-sti se vztahující; dávka, daň z p-sti; věc k p-sti náležitá; p. vyjednati, odevzdati, odbyti. J. tr. Pozůstalostní, Verlassenschafts-.
Pozůstalý, zbylý, übriggeblieben, hinter-
geblieben, rückständig. V. Maso na kůži po- zůstalé oškrábati. D. Pozůstalí = jiní. V. — P. po kom, hinterlassen. P. vdova, sirotci. Ros. P. po umrlém statek, V., dědictví, Kom., peníze, Sych., jmění, majetnost'. Sp. Statek a jmění po něm p-lé na dědice jeho připadnouti má. Nar. o h. a k. Pozůstatek, tku, m., pozůstatky, pl.,
m., ostatek, das Uibrigbleibsel, Verbleibsel. P. svatých (reliquiae). Vz Ostatky. D. Pozůstati, pozůstanu, stal, ání; pozů-
stávati = po někom zůstati, bleiben, ver-, über-, hinterbleiben; ještě býti, übrig sein, noch übrig bleiben; trvati, býti, dauern, fortbestehen; záležeti na něčem, v něčem, worauf beruhen, abhängen wovon, bestehen. Jg. — abs. Pozůstali tu vdova a sirotci. Ros. Pozůstalo dědictví. Aesop., Já jediný jsem tam ještě pozůstal. D. Žádná nepo- zůstává pochybnosť. D. Že jie tři zlaté dlužen pozůstává. NB. Tč. — čeho. Bytu mého zde už na krátce pozůstává, Žer. — jak. Co by toho statku mimo dluhy pozůstalo, to aby bylo ženě jeho. NB. Tč. — v čem. Statky v rozepři pozůstávající. D. — Sych. Často pozůstávati chybně m.: záležeti v něčem, býti z něčeho složenu, skládati se, zavírati, sestávali, obsahovati, držeti (vz tato slo- vesa). Škola pozůstávající ze čtyř tříd m.: škola o čtyřech třídách, čtyřtřídní. Bs., Kmp., Brs. 132. Grunt všeho válečného štěstí po- zůstává (m.: záleží) v poslušenství. Tatr. V čem pozůstává (m.: záleží) jeho pozůsta- lost? Jeho zásluha pozůstává v tom, m.: záleží. Odbor pozůstává z 5 údův, m.: skládá se, složen jest. Šb. Pozůstává ze |
tří dílů, ш.: skládá se, složeno jest. Š. a Ž.,
Os. Byt pozůstává z 3 pokojův, m.: skládá se ze 3 pokojů, záleží z 3 p.. byt o třech pokojích. Slovo p. v tomto významu již D. zavrhl. Vz Sestávati. Řeč dítěte pozůstává v pláči. U Solnice. — na čem, na kom = zá- ležeti. Někteří pilní artikulové mezi stavy na nedorozumění pozůstávali. Skl. III. 105. To na něm pozůstává. D. Pozůstati, přestati na něčem. D. — s kým. Žena Kateřina s dietětem pozůstavši chce to polulánie držeti k sobě. NB. Tč. — po kom. Po otci nic nepozůstalo. Žer. — z čeho. Z domu toho pozůstaly zříceniny. Us. Pozůstavek, vku, m., ostatek, das Uiber-
bleibsel. Bern. Pozůstavení, n., vz Pozůstaviti. P. dě-
dičné. D. — P. S tím p-ním = výmínkou. D. Pozůstavený; -en, a, o, hinterlassen.
Vz Pozůstaviti. Pozůstavitel, e, m, der Zurücklasser.
Pozůstaviti, po sobě zůstaviti, zanechati,
hinter-, zurück-, nach-, über-, verlassen, lassen, übrig lassen, vererben; vymíniti, sich vorbehalten. Jg. — co. Tři kusy pole p. Sved. Odpolu mrtvého mne pozůstavili. Har. Věčnou památku p. Br. — čeho. P. jména nějakého, podvodů potomkům. Br. — co komu (k čemu). Obadva stavové svo- bodu si p-jí. Zř. F. I. A. 18. Jiným k uvá- žení něco p. Smrž. A jestliže by neráčil JMK. k svému vlastnímu slyšení a vyko- nání tobo sobě p. Zř. F. I. A. VIL 3. Knihy k památce. Krab. — co, koho v čem. Tvůj meč mnohé ženy v sirobě pozůstavil. Flav. P. v knihách. Byl. To my ve vůli a v moci sobě pozůstavujeme a necháváme. Zř. F. I. A. 29. — na čem. Ani kamene na kameni nep. Rvač. Na tom sobě nic nepozůstavujíc práva. Arch. I.154. — čeho po kom. Roz- ličných umění po sobě p., Byl., peněz. Us. — čeho komu. P. si (vymíniti si) výplaty (Auslösung). J. tr. — čeho při čem. My toho při tom pozůstavujeme. Zlob. Někoho při smlouvě p. Schön. — na čem si co p. = vymíniti. Dipl. 1457. — se nad čím = zdržovati se, sich worüber aufhalten. Zák. sv. Ben. — Pozn. U p. opisuje se podmět n. předmět větami vztažnými nejvíce s kon- ditionalem. Pozůstavil toho, kdoby jej za- stal. Br. Vz Věta podstatná vztažná. Pozůstavka, y, f., zbytek, rozdíl (při
odčítání, der Rest). Koll. Pozůstavování, n.. pozůstavovaný,
vz Pozůstaviti. Pozutíkati, vz Po/-.
Pozutínati, vz Poz-.
Pozva, zastr. = pozval.
Pozvábiti, il, en, ení, nach einander
locken. L. Pozvací, Ladungs-.
Pozvač, e, m., der Lader, Einlader-. Bern.
Pozvalovati, nach einander umwälzen, umwerfen. Baiz. Pozváněti, vz Pozvoniti.
Pozvání, n., das Vorrufen, der Aufruf.
Рsané p. Šm. Podlé p., k p. státi. Šm. — P. k jídlu, к hostine, na hody, Einladung, f. P. učiniti. P. na úřad přijati, den Ruf zu einer Stelle annehmen. J. tr. |
||
|
|||
Předchozí (865)  Strana:866  Další (867) |