870

Požíčiať = půjčiti. Na Slov. Hdk. C.

Požičitel, e, m., zastr., der Anleiher.

Požičiti, požiči (zastr.), il, en, ení=půj-
čiti, leihen. — co, čeho komu. Bůh úst
člověku k mluvení požičil. Výb. I. 350. Má
'jemu listu p. Půh. II. 447. Vz Půjčiti, Požitek.

Požidění, n., die Verjudung. Sš. Sk. 177.

Požidnonti, dnul a dl, utí, židkým se
státi, dünn werden. Ros.

Požíhati, vz Požžíci.

Požilý, požitý, geniessbar, nutzbar. P.
lékařství. Jg.

Požínati, vz Požíti.

Požínek, nku, m., požínky, pl.= ožínky,
das Erntefest. Sych. Čekáme do p-ku, do
p-ků. Na Ostrav. Tč. — P., požinování, die
Schröpfe, der Säher. Pšeničné p. D.

Požínka, y, f., požínek (požinování). Us.

Požinovati, vz Požnouti.

Požír, u, m., sevlák, sium latifolium, by-
lina rostoucí při vodách. FB. 91., Č). Kv.
337., Slb. 602. P. rády husy žerou. Us. Č.

Požíra, y, m., monstruosus homo. Rozk.

Požírač, e, m., lépe: požerač. Jg.

Požíračka, y, f., vz Požeračka. — P.,
veliká trouba u rybníka, die Teichröhre. Us.

Požíradlo, vz Požeradlo.

Požírák, u, m. — požerák. — P., veliký
nůž, grosses Messer. Jg.

Požírání, n., polýkání, das Verschlucken.
— P., žraní, das Nacheinanderfressen. Jg.

Požírati, vz Požrati, b) Pozříti.

Požíravec, vce, m., der Verschlinger,
Schlucker. Ros.

Požíravosť, i, f., hltavost, žravosi, obžer-
nosť, obežralosť, obžerství, žroutství, lakot-
nosť, jícnosť, die Gefrässigkeit. Ros., Šm.

Požíravý, hltavý, hastig schluckend, ge-
frässig. Jg. Vz Požravý.

Požířence, ves u Vltavo-Týna. Vz Tk.
III. 657.

Požírka, y, f., propasť, der Schlund. Us.
Dch. Vz Požeradlo.

Požírný, verschlingend, gefrässig. frass-
gierig. P. tůně, verschlingende (Meeres-)
Tiefe.Dch. Vz Požerný.

Požitba, y, f. = požitek, pokrm, jídlo,
die Speise. Nová strava a p. Sš. Mt. 344. —
P., požitek, požití, požívání, der Genuss,
das Geniessen. Svět v p-bách blaha hledá,
Sš. Mt. 69. P-teb světských se odříkati:
Lidé tělesným p-bám oddáni. Sš. L. 100.,
51. Mírná a střídmá p.; Bůh pokrmy k p-bě
stvořil; Jestli tvor ten ku p-be se hodí; p.
nevděkem se pokaluje; modlitbou p. v sobě
samé nejetná stává se záslužnou a posvát-
nou. Sš. II. 323., 324. (Hý.).

Požitbář, e, m., člověk požívavý, poží-
válek, der Genusssüchtige, Lebemann. Lebe-
mensch, fr. bonvivant. Antipas bezrázný chy-
trák a p.; Z povahy toho p-ře věci těch do-
mysliti se můžeme. Sš. L. 49., 54.

Požitbářství, n., nauka stanovící blaže-
nosť, kterou na poživě a to již duchovné
(p. jemnější), již tělesné (p. hrubší) osnuje,
za svrchovaný ba jediný cíl člověka, der
Eudämonismus d. i. die Lehre, welche die
Glückseligkeit (die sie nur im Genusse fin-
det) als den höchsten, ja einzigen Zweck des
Handelns ansieht. (MP. 8). Hý.

Požitebnosť, i, í., možnost požívánu býti,
poživatelnosť, užitečnosť, die Nützlichkeit,
Geniessbarkeit. Hlavitý důraz na protivě
p-sti a škodlivosti záleží. Sš. L. 113.

Požitebný, po požitbách, po požitcích se
shánějící, požívavý, genusssüchtig. Oddati
se p-bnému životu. Sš. I. 329. (Hý.).

Požitečník, a, m., poživatel, der Frucht-
niesser. J. tr.

Požitečnosť, i, f., půžitečnosť, i, f., uži-
tečnost, die Nützlichkeit. P. krávy. Rad. zvír.
P. pole. Sych.

Požitečný, půžitečný; -čen, čna, čno,
s požitkem, užitečný, nützlich. Žena, osel,
ořech, to spolu tré hned požitečnější bývá
ubyté (ubije-li se, potlouká-li se). Nux,
campana, piger sine verbere cessant. Prov.,
Jg. P. nápoj. V. Koně nebij, sluhy netup,
ženy nepopouzej, mají-li p-čni býti. Č. M.
P. vlastenství, vlastník = požitků, právo
(= k užívání), Nutz-. J. tr. P. rostliny,
Nutzpflanzen. Dch. P. rok, dobytek. J. tri
Tak se jemu p-čného dej. Hugo. — komu:
církvi. V. Kráva jest člověku p. Rad.zvíř. —
k čemu: k živnosti. V.

Požitek, půžitek, tku, požiteček, čku,
m. P., čeho požiti lze, was zum Genuss
taugt, die Esswaare. Berg. — P., zisk, uži-
tek, die Nutzung, J. tr., der Gewinn, Nutzen,
Genuss, Erwerb, die Frucht, Benützung. Jg.
P. od něčeho míti. Štelc. P-ku hledati. V.
To k p-tku lidskému slouží. Volk. Vyce-
nění, vlastnictví, vlastník požitkův; brání,
požívání p-kü. die Fruchtmessung. J. tr.
Místo dobrými p-tky nadané, Užitky a p-tky.
Genüsse u. Bezüge, J. tr. Pražanóm bylo
toho (vyjití studentů z Prahy) velmi žel.
neb jich měli veliké p-tky a Praha byla
jimi silna. Let. 11. Drží mi mój plat a mé
p-tky v Dolním Pořičí; Berni z nich po-
bral i také jiné všecky p-tky z nich béře
bezprávně; na požitcích; Bral p-tky po dvě
letě. Půh. I., 283., II. 199., 396., 439. P. bráti,
dostávati, ceniti; účet z p-tků; právo k po-
žitkům. Šp. Aby on tu kapiu v Betlemě měl,
držel, spravoval a jí užíval se všemi důchody
a p-ky k ní náležitými. Jdn. 60. Požitciť pak
slovú, kteřížto zbývají po odvodu nákladu
totižto kromě nákladův. Pr. Aneb aby žádal
věci sprostně se vším jejím užitkem i s p-tky
odtud přijatými. CJB. 387. Po sepření má
obžalovaný všecky p-tky vzaté úplně na-
vrátiti. CJB. 427. Málo p-tku z žebrácké
kabele. Č. M. 171. — Pozn. Slova toho,
které znamenalo původně zisk, užitek, jejž
nějaká věc přináší, nyní příliš často užívá
se ve smyslu přeneseném za jiná slova,
jako: rozkoš, potěšení atd. To byl duševní
p.! m.: rozkoš, zábava, potěšení atd. Brs.
132- Vz Užitek. — P., všeliký plod, ovoce,
die Frucht. Rozeznáváme 1. p. přírodní, die
natürliche Frucht, fructus naturalis; 2. p.
míchaný či přírodoprůmyslný, die gemischte
F., fructus mixtus; 3. p. čiře průmyslný, die
rein industrielle F., f. industrialis. MP. 200.
(Hý.). P. zemský; koupiti něco se všemi
právy, půžitky, příslušnostmi. V. P. z viníc.
Ben. V. P. nésti. Ros. Z р-tků desátek dá-
vati. Tkad. P. stromový, Šm., luskovitý; p.
nějaký posekati. Puch. Výnos p-tků, Fruchter-