Předchozí (869)  Strana:870  Další (871) |
|
|||
870
|
|||
|
|||
Požíčiať = půjčiti. Na Slov. Hdk. C.
Požičitel, e, m., zastr., der Anleiher.
Požičiti, požiči (zastr.), il, en, ení=půj-
čiti, leihen. — co, čeho komu. Bůh úst člověku k mluvení požičil. Výb. I. 350. Má 'jemu listu p. Půh. II. 447. Vz Půjčiti, Požitek. Požidění, n., die Verjudung. Sš. Sk. 177.
Požidnonti, dnul a dl, utí, židkým se
státi, dünn werden. Ros. Požíhati, vz Požžíci.
Požilý, požitý, geniessbar, nutzbar. P.
lékařství. Jg. Požínati, vz Požíti.
Požínek, nku, m., požínky, pl.= ožínky,
das Erntefest. Sych. Čekáme do p-ku, do p-ků. Na Ostrav. Tč. — P., požinování, die Schröpfe, der Säher. Pšeničné p. D. Požínka, y, f., požínek (požinování). Us.
Požinovati, vz Požnouti.
Požír, u, m., sevlák, sium latifolium, by-
lina rostoucí při vodách. FB. 91., Č). Kv. 337., Slb. 602. P. rády husy žerou. Us. Č. Požíra, y, m., monstruosus homo. Rozk.
Požírač, e, m., lépe: požerač. Jg.
Požíračka, y, f., vz Požeračka. — P.,
veliká trouba u rybníka, die Teichröhre. Us. Požíradlo, vz Požeradlo.
Požírák, u, m. — požerák. — P., veliký
nůž, grosses Messer. Jg. Požírání, n., polýkání, das Verschlucken.
— P., žraní, das Nacheinanderfressen. Jg. Požírati, vz Požrati, b) Pozříti.
Požíravec, vce, m., der Verschlinger,
Schlucker. Ros. Požíravosť, i, f., hltavost, žravosi, obžer-
nosť, obežralosť, obžerství, žroutství, lakot- nosť, jícnosť, die Gefrässigkeit. Ros., Šm. Požíravý, hltavý, hastig schluckend, ge-
frässig. Jg. Vz Požravý. Požířence, ves u Vltavo-Týna. Vz Tk.
III. 657. Požírka, y, f., propasť, der Schlund. Us.
Dch. Vz Požeradlo. Požírný, verschlingend, gefrässig. frass-
gierig. P. tůně, verschlingende (Meeres-) Tiefe.Dch. Vz Požerný. Požitba, y, f. = požitek, pokrm, jídlo,
die Speise. Nová strava a p. Sš. Mt. 344. — P., požitek, požití, požívání, der Genuss, das Geniessen. Svět v p-bách blaha hledá, Sš. Mt. 69. P-teb světských se odříkati: Lidé tělesným p-bám oddáni. Sš. L. 100., 51. Mírná a střídmá p.; Bůh pokrmy k p-bě stvořil; Jestli tvor ten ku p-be se hodí; p. nevděkem se pokaluje; modlitbou p. v sobě samé nejetná stává se záslužnou a posvát- nou. Sš. II. 323., 324. (Hý.). Požitbář, e, m., člověk požívavý, poží-
válek, der Genusssüchtige, Lebemann. Lebe- mensch, fr. bonvivant. Antipas bezrázný chy- trák a p.; Z povahy toho p-ře věci těch do- mysliti se můžeme. Sš. L. 49., 54. Požitbářství, n., nauka stanovící blaže-
nosť, kterou na poživě a to již duchovné (p. jemnější), již tělesné (p. hrubší) osnuje, za svrchovaný ba jediný cíl člověka, der Eudämonismus d. i. die Lehre, welche die Glückseligkeit (die sie nur im Genusse fin- det) als den höchsten, ja einzigen Zweck des Handelns ansieht. (MP. 8). Hý. |
Požitebnosť, i, í., možnost požívánu býti,
poživatelnosť, užitečnosť, die Nützlichkeit, Geniessbarkeit. Hlavitý důraz na protivě p-sti a škodlivosti záleží. Sš. L. 113. Požitebný, po požitbách, po požitcích se
shánějící, požívavý, genusssüchtig. Oddati se p-bnému životu. Sš. I. 329. (Hý.). Požitečník, a, m., poživatel, der Frucht-
niesser. J. tr. Požitečnosť, i, f., půžitečnosť, i, f., uži-
tečnost, die Nützlichkeit. P. krávy. Rad. zvír. P. pole. Sych. Požitečný, půžitečný; -čen, čna, čno,
s požitkem, užitečný, nützlich. Žena, osel, ořech, to spolu tré hned požitečnější bývá ubyté (ubije-li se, potlouká-li se). Nux, campana, piger sine verbere cessant. Prov., Jg. P. nápoj. V. Koně nebij, sluhy netup, ženy nepopouzej, mají-li p-čni býti. Č. M. P. vlastenství, vlastník = požitků, právo (= k užívání), Nutz-. J. tr. P. rostliny, Nutzpflanzen. Dch. P. rok, dobytek. J. tri Tak se jemu p-čného dej. Hugo. — komu: církvi. V. Kráva jest člověku p. Rad.zvíř. — k čemu: k živnosti. V. Požitek, půžitek, tku, požiteček, čku,
m. P., čeho požiti lze, was zum Genuss taugt, die Esswaare. Berg. — P., zisk, uži- tek, die Nutzung, J. tr., der Gewinn, Nutzen, Genuss, Erwerb, die Frucht, Benützung. Jg. P. od něčeho míti. Štelc. P-ku hledati. V. To k p-tku lidskému slouží. Volk. Vyce- nění, vlastnictví, vlastník požitkův; brání, požívání p-kü. die Fruchtmessung. J. tr. Místo dobrými p-tky nadané, Užitky a p-tky. Genüsse u. Bezüge, J. tr. Pražanóm bylo toho (vyjití studentů z Prahy) velmi žel. neb jich měli veliké p-tky a Praha byla jimi silna. Let. 11. Drží mi mój plat a mé p-tky v Dolním Pořičí; Berni z nich po- bral i také jiné všecky p-tky z nich béře bezprávně; na požitcích; Bral p-tky po dvě letě. Půh. I., 283., II. 199., 396., 439. P. bráti, dostávati, ceniti; účet z p-tků; právo k po- žitkům. Šp. Aby on tu kapiu v Betlemě měl, držel, spravoval a jí užíval se všemi důchody a p-ky k ní náležitými. Jdn. 60. Požitciť pak slovú, kteřížto zbývají po odvodu nákladu totižto kromě nákladův. Pr. Aneb aby žádal věci sprostně se vším jejím užitkem i s p-tky odtud přijatými. CJB. 387. Po sepření má obžalovaný všecky p-tky vzaté úplně na- vrátiti. CJB. 427. Málo p-tku z žebrácké kabele. Č. M. 171. — Pozn. Slova toho, které znamenalo původně zisk, užitek, jejž nějaká věc přináší, nyní příliš často užívá se ve smyslu přeneseném za jiná slova, jako: rozkoš, potěšení atd. To byl duševní p.! m.: rozkoš, zábava, potěšení atd. Brs. 132- Vz Užitek. — P., všeliký plod, ovoce, die Frucht. Rozeznáváme 1. p. přírodní, die natürliche Frucht, fructus naturalis; 2. p. míchaný či přírodoprůmyslný, die gemischte F., fructus mixtus; 3. p. čiře průmyslný, die rein industrielle F., f. industrialis. MP. 200. (Hý.). P. zemský; koupiti něco se všemi právy, půžitky, příslušnostmi. V. P. z viníc. Ben. V. P. nésti. Ros. Z р-tků desátek dá- vati. Tkad. P. stromový, Šm., luskovitý; p. nějaký posekati. Puch. Výnos p-tků, Fruchter- |
||
|
|||
Předchozí (869)  Strana:870  Další (871) |