872

Poživatelně, nutzniessend. On ten statek
toliko p. drží. Ros.

Poživatelnický = poživatelský.

Poživatelník, a, m. = poživatel.

Poživatelnosť, i, f., možnosť požívánu
býti, die Geniessbarkeit. — P., požívání,
přijímání požitků, právo k požívání cizích
věcí, der Nutzgenuss, die Nützung, Nutz-
niessung. Ros.

Poživatelný, čeho požívati lze, geniessbar.
D., Ros. — P., co jest v požívání, co k tomu
náleží, zur Nutzniessung gehörig. P. statek.
Ros.

Poživatelský, co poživateli náleží, dem
Nutzniesser gehörig. Ros.

Poživatelství, n., právo k požívání, das
Nutzrecht, Nutzniessungsrecht. Ros.

Požívati, vz Požiti.

Požívavosť, i, f., baživosť po užívání,
die Genusssucht. Dch. A vzniklé odtud p-sti
uzdu pustil. Sš. I. 31.

Požívavý, který požívá, tráví, Verdauungs-.
P. moc. Sal. — P., požívání chtivý, genus-
süchtig. Vz Požitbář.

Poživek, vku, m., požití, der Genuss.
Gníd— P., po-, užitek, prospěch, der Nut-
zen. Šm.

Poživení, poživeníčko, a, n. = po-
krmení, vyživení, die Nahrung, der Lebens-
unterhalt. V. Pokrm k p. těla. Byl. Od někoho
míti p. Br. Aby z obchodu a p. počet při-
jímal. V. Z gruntu svých p. míti. Plk.

Poživený; -en, a, o, vz Poživiti.

Poživiti, il, en, ení, nähren, ernähren. —
koho. Rk. — se s kým. Rad. zvíř.

Poživnosť, i, f., frugalitas. Rozk.

Poživný, pokrmný, Nahrungs-. P. šťáva.
Jg. — Kat. 708.

Požižlati, drobet žižlati, wälgern. — co:
chléb. Ros.

Požlábek, bku, m., die Hohl-, Kehlleiste.
Us. Dundr.

Požloutati se, gelb werden.

Požloutlý, gelblich. Br. P. barva, rokytí.
Ler.

Požloutnouti, tnul a tl, utí, gelb werden.

Požlutalý, gelblich. P. vlas. BO.

Požlutavý = požloutlý. Rostl.

Požlutiti, il, cen, ení, požlucovati, gelb
machen, gelben. Ros. — co čím.

Požlutlý = požloutlý.

Požnu, vz Požíti.

Požokovati, nacpati, säcken. Ros.

Požraný; -án, a, o, aufgefressen. Obilí od
myší p-né. Sych.

Požrati, požeru, žer, žera (ouc), žrán,
žrání; požírati, nach einander auf-, abfressen.

— co. On by to všecko sám požral. Ros. —
co jak: pokrmy bez kousání požírati. Lk.

— s čím = špatně pochoditi, schlecht fahren.
U Olom. Sd. — Vz Požhrati.

Požravec, vce, m. = žrout, žravec, hlta-
vec, der Gefrässige. Šm.

Požravý = požíravý. Šm.

Pozření, n., das Schlucken, der Schluck,
die Verschlingung.

Pozřený; -en, a, o, geschluckt, verschlun-
gen. Štelc. Ctib.

Požříti, požru a požřím, požři, žřel, žření,
požírati, požírávati; šp.: pozdřítí, pozhříti

a pozříti. P., v již. Čech. přesmysknutím:
poržít, poržu, poržel. Kts. — P. =polknouti,
pohltiti, cpáti do sebe, schlucken, schlingen,
verschlingen. — co: sousto, Sych., pokrm.
Reš. Komáry cedí a velbloudy požírají (o ma-
ličkostech mnoho hluku). Jg. P. statek. V.
P. slovo, slabiku (polknouti, zamlčeti.). D.

— co kam (s kým). Požři to v hrdlo své.
Reš. Ten oheň vás v sebe pořže. Br. Země
vůz i s Drahomírou v se požřela. Háj. Ne-
požírej do sebe jako pes. Reš.—jak: oblo
požírati (spěšně a lakotně jísti).V., Kom. J. 560.

Požroutný, gefrässig.

Požutý = požvýkaný. Kukla.

Požváchati = požvýkati. Slov.

Požvachlati šaty, zerknittern. Na mor.
Zlínsku. Brt.

Požvachtati, požvatlati. Us. na mor.
Drahansku. Hý.

Požvatlati, ein wenig plaudern. Ros.

Požvýkati, zerkauen. Ros. — co komu.
Us. Hý.

Požžení, n., das Ab-, Versengen.

Požžený; -en, a, o, gesengt, gebrannt. Sal.

Požžíci, požhu, žžal, žžen, ení; požehati,
požíhati, požehovati. Jg. P. = popáliti, sen-
gen; verpichen. Oheň plamene požehujícieho.
BO. — koho, se čím: kopřivami.

Pr, kořen. Pr = scindere, rozpor, párati;
pr = fulcire, opřel, opírám, opora. Bž. 31. --
Pr! tak se volá na koně, aby se zastavili.
Cf. Ou! Kšá.

Pra-. Předložky této se nyní jen k ozna-
čení osob n. věcí vynikajících, počátečních,
prvotních (prašelma, praotec, pramáti, Pra-
vídeňák, ein Stockwiener, prastarý, pračert,
pramladý, praslepý, prabřidlice, prahory, Ur-,
Erz-, Stock-) a k označení stupňů pokrev-
nosti užívá (prastrýc, pratchán, praděd, pra-
praděd, prabába, praprabába, pravnuk atd.
Ur-, Gross-). Jinde jest všude pro a ve slo-
venčině i pre: prorok, probrati (prehnať),
Ht., parob -- poroba, pranárod — pronárod.
Vz A (se střídá s o), Pa-, Mkl. B. 362., S.
235., Bž. 36., 237., 217., Gb. Hl. 77.

Prabába, prababka, prababička, y, f., die
Urgross-, Uraltmutter,Urahnfrau. Kom. J. 602.

— Prabábin, a, o, der Urgrossmutter ge-
hörig. P. bratr, sestra. Jg. — Vz Pra-.

Prabezbožný, gottvergessen. Dch.

Prabídně, elendiglich. Dch.

Prabídný, elendiglich, sehr elend.

Praboh, a, m. = prabůh. Slov.

Prabohatý, steinreich. Dch.

Prabřidlice, e, f., der Urschiefer. Krok.

Prabůh, praboha, m., der Urgott.

Prabydlitel, e, m., der Ureinwohner. Mš.

Prabyť, i, f., prabytnosť, das Urwesen.
Sš. J. 13.

Prabytelstvo, a, n., prvobytelstvo, die
Ureinwohnerschaft, die Ureinwohner. Šm.

Prabytnosť, i, f, die Ureinwohnerschaft
(als Eigenschaft). Šm.

Prabytný, urthümlich. Šm.

Prabytosť, i, f., das Urwesen.

Prabytový, Ur-. P. člověk. Sš. J. 247.

Pracant, a, m., kdo rád pracuje, pracoun,
ein fleissiger Arbeiter. Us. u Petrovic. Dch.

— P., kdo náramně pracuje, ein übertriebe-
ner Arbeiter. Us. Ib. — Cf. Suchant, Pracek.