878

Praegnantní, z lat. praegnas, těhotný,
březí, schwanger; plodný, fruchtbar; obilný,
významný, smyslu plný, gehaltreich. P. slovo,
vazba. Vz Obižný.

Praejerované spřežky slovou v mluvnici
ty, které vznikly^- z ь a ze samohlásky:
konja z konь + a. S. N.

Praejotované spřežky = takové skupe-
niny hlásek, které povstaly z j a, ze samo-
hlásky: jesmъ = j + asmi. S. N.

Praejudici-um, a, n., lat., předsudek
(rozhodnutí nějaké otázky od soudu vyš-
šího jakožto ředidlo pro nižší soudy v po-
dobných případech. S. N.), das Präjudiz;
škoda, ujma, der Nachtheil, Schaden.

Praelat, praelatura atd., vz Prelát.

Praeludi-um, a, n., lat., předehra, úvod
v nějakou hudební skladbu. Vz S. N. P. na
varhany před službami božími. Rk. Das Vor-
spiel.

Praemiant, a, m., z lat., žák odměnou
vyznamenaný, der Prämiant, Vorzugsschüler.

Praemiantka, y. f., die Prämiantin, Vor-
zugsschülerin.

Praemissa, y, f., z lat. praemissum, v log.
= návěst' n. průpověď, násudek (Šm.), ona
věta, z níž následuje nutně jiná, conclusio
či závěrek zvaná, die Prämisse, der Vorder-
satz. Vz S. N.

Praemi-um, a. n., lat., vena, odměna
zvl. žáků za pilnosť a dobré mravy, das
Prämium, der Preis, Ehrenlohn, die Be-
lohnung. — P., praemie, premie, pojistné,
cena n. poplatek za pojištění, die Prämie,
Rk. P. dostati.

Praeneste, e, n. (dle Pole), Šf., lépe: Prae-
nest-e, a, n. (dle Slovo), poněvadž před posl.
e jest (tvrdé) t. Brs. — Praenesťan, a, m. —
Praenestský.

Praenotace, e. f., z lat., die Pränotation,
Vormerkung.

Praenumerace, e, f. vz Prenumerace.

Praeparace, e, t., zlat. praeparatio, pří-
prava, die Präparation, Vorbereitung.

Praepavand, a, m., kdo se k něčemu
připravuje, zvl. čekanec učitelský. S. N.
Praeparanda, y. f., z lat., přípravna,
(Šm.), průpravna (Us. Hý.) učitelská, ústav
ku vzdělávání učitelů, Hý., die Präparande,
die Vorbereitungsschule für das Erziehungs-
geschäft, Šm., die Lehrerbildungsanstalt.

Praeparat (praeparát), u, m., z lat., něco
připraveného, das P. P. chemický, tělo lu-
čebním pochodem učiněné; p. lékárnický,
lék složený; p. anatomický, čásť těla zvíře-
cího neb lidského nožem, vodou, sušením,
bílením atd. připravená. Vz S. N.

Praeparovati, z lat., připraviti. Vz Prae-
parat.

Praeposice, e, f., z lat. praepositio,před-
ložka, das Vorwort. Vz Předložka.

Praerie, vz Prerie.

Praerogativa, y, f., z lat., předchozí
volba, die Vorwahl. — P., přednosť, právo
k přednosti, das Vorrecht. Rk.

Praesen-s, ta, n., lat., přítomný (čas).
Strbl, vezą, vez-e-ši, vez-e-tъ, vez-e-mъ,
vez-e-te, vez-ątъ, strčes. uchýlila se toliko
v některých koncovkách jako: v 1. os. sg.
nahrazuje se nosové -ą hláskami jasnými a

sice jednak hláskou -u. (nesu), které se poz-
ději přehlasovalo v -i (miluji), jednak úplnou
koncovkou -ám (povídám) atd. V 3. os. pl.
-ątъ zaměnila v -ú(ť), pak v -ou a -í :
nesątъ — nesú(ť) — nesou — milují. V 3. os.
sg. otřela se koncovka -tь úplně, jako v 2. os.
se otřelo i. V 1. os. pl. proměnilo se ъ jako
obyčejně v y, pak v e: nesemъ — nesemy —
neseme. — P. historické (vypravovací) jest
praesens, kterého se užívá k vyjádření děje
minulého hlavně za tou příčinou, aby děj
ten se postavil jako přítomný před oči, aby
se živěji vylíčil! S. N. Vz Mk. Ml. str. 304.,
Brt. S. §. 379.. Čas přítomný I. 159. a. — P.
snahové, vz Brt. S. §. 377., Čas přítomný (I.
159. a.). — P. (gnomické, vz Brt. S.§.380., Čas
(I. 159. a.). -— P. sloves trvacích o ději bu-
doucím, vz Brt. S. §. 378., Čas (I. 159. a.). —
Pozn. Dvouslabičná časoslova na -íti a -ýti
mají v praesentu kromě infinitivu kořenovou
samohlásku krátkou: píti ■-- piji, pij, pije
(íc), šíti — šiji, číti — čiji, krýti — kryji.
Mk!

Praesent, u, m.. dar. das Geschenk.

Praesentace, e. f., vz Podací.

Praesentační listina, dekret podací,
Präsentationsurkunde, f.. -dekret, n. Us. Hý.

Praesentatum, lat,, den podání (něja-
kého spisu), podáno (dne 17. července 1873),
vorgelegt, eingereicht.

Praesentní list. list přítomných (v ně-
jaké schůzi), die Präsensliste.

Praesentovati, präsentiren.

Praeservativ, u, m.. z lat., chranidlo,
das P. Šm.

Praes-es, ida, m., lat., praesident, před-
nosta, předseda, představený, starosta, der
Präses, Präsident, Vorsteher, Vorsitzer.

Praesident, a. m., z lat., vz Praeses

Praesidi-um, a, n., lat., předsednictví,
sedění v předu, v čele, der Vorsitz, das
Vorsteheramt,

Praesumce, e, f., z lat., domnění, die
Präsumtion, Voraussetzung, Muthmassung;
der Verdacht.

Praetendent, a, m., z lat., žadatel n.
osobovatel trůnu, der Thronbewerber. Rk.

Praetendovati, prätendiren, vorgeben,
Anspruch machen.

Praetense, e. f.. z lat., nároky na něco,
die Prätension, Anforderung, der Anspruch.

Praeteritio, vz Mk. Ml. 307.: Mus. 1844.
str. 438.

Praeterit-um, a. n.. lat., čas minulý n.
dokonaný, ona forma slovesa, která nám
děj jakožto v minulosti zběhlý představuje.
Vypravujeme-li však o dvou n. více v minu-
losti zbehlých dějích a srovnáme-li je, tu
potřebí nám bývá vysloviti, že jeden dříve
nežli druhý minul, o jednom chceme říci,
že v minulosti trval, o druhém naprosto
jen, že se v minulosti děl, a o tretím, že
se dokonal a hotov jest. K vyjádření těch
a takových nuancí minulosti nestačil ovšem
jediný minulý čas a nastala potřeba utvořiti
si plusquam-perfectum, imperfectum a aoristy.
Kde takových forem dostatek se vyvinul,
v těch jazycích zbyl pro perfektum význam
děje v minulosti skončeného, na př. řec.
уЁуііапгаі znamená tolik jako něm. věta es