879

ist aufgeschrieben worden, folglich steht es
geschrieben. Latina nemajíc aoristu musila
formy perfektu v dvojím smyslu užívati,
totiž jako perfecta historického (vypravova-
cího místo aoristu) a perf. logického. Pražné
a mnohotvárné co do jakosti významu svého
sloveso slovanské nemá takového zvláštního
perf. logického, neboť jí tu poslouží každý
aorist aneb minulý čas, utvořili jej od slo-
vesa skonalého: napisa a napsal jest tolik
jako řec. yéyqaqt. Gb. v S. N. Vz Čas mi-
nulý (I. 159. b.), Brt. S. §. 381.-384.

Praetext, u, m., z lat., záminka k ně-
čemu, der Prätext, Vorwand, die Ausrede.
Sub praetextu, pod záminkou. Br.

Praetor, a, m., lat., u Římanů původně
název konsulů, od r. 386. po zal. Říma
v Římě úředník po konsulovi nejpřednější,
jemuž poručeno bylo spravedlnosti vyko-
návání. Vz S. N. Prätor, Vorgesetzter, Ober-
richter.

Praetori-um, a, n., příbytek praetorův,
soudnice. Sš. J. 277.

Praetori-us, a, m., bývalý praetor. —
Praetorská stráž, praetoriani, osobní stráž
starořímských císařův. Vz S. N.

Praevence, e, f., z lat. praeventio, přede-
jití něčeho, uvarování něčeho, die Vorbeu-
gung, Hinderung. P., sahání do cizích práv,
přiosobí-li si vyšší duchovní právo, jež
vlastně nižšímu duchovnímu náleželo. Vz
S. N.

Pragát, vz Brokát.

Pragátový, von Seidenstoff.

Pragma, gt. pragmata, n., z řec, skutek,
čin, děj, die That.

Pragmatický, z řec, zkušený, znalý
něčeho, kundig. P. dějepis, jenž po vypsání
dějů podává též úvahy o nich. Slova ta
mají p. důraz. Sš. I. 225. P. sankce z r.
1713., zákon, jímž se pořádala posloupnost'
v zemích rakouských a dle něhož se mohla
vláda děditi i po přeslici. Rk. P. hypotheka.
Šp. Vz Rk. (Kapesní Slovník), S. N.

Pragmatika, y, f., z řec. P. služební. Sp.

Pragmatism-us, u, m., dějepisectví, při
kterém se k dějům i úvahy připojují. Rk.

Práh, gt. prahu, m. V pádech nepřímých
sg. a v celém pl. vždy krátké a, Mk., Č., Bž.
79., D.; také: prah, u, m. Na Moravě: prah.
Brt., Hý. Pk. myslí, že není proč prah
dloužiti, leč že vyslovujeme práh, aby-
chom rozeznávali práh od prach. — P.,
pražec, žce, Jg., prážek, žku, podval. Šp.
P. slove u dveří spodní část' obložení. Vz
S. N. Die Schwelle, Unterschwelle, Thür-
schwelle, Sohle. Na praze. BO. P. dveří,
vz Dvéře. Práh u dveří spodní. V. Tesař
činí prah. Dal. Přes p. jíti, přejíti; s prahu
někoho pozdraviti (něčeho jen krátce se
dotknouti). Jg. Snad nezůstanete (jen) na
prahu, pojďte přec dál; Ty, byl u vás
včera N. N.? Ne, ani o náš p. (dům) ne-
zavadil. Us. Hý. Na p-hu býti (blízko); od
samého p-hu života (od počátku); přes p.
z domu vyjíti. V. Aby o p. nezavadil, nohy
pozdvihni. Kom. Nikam přes práh (nesluší
vynášeti, co se doma děje). Ros. Od té
doby přes p. jsem k nim nepáchl. Sych.
Nesmí k nám přes p. páchnouti. Sychl. To

převyšuje můj prah (rozum), geht über
meine Sphäre. Dch. Jsme tu na prahu věku
nového. Sš. L. 14. Mnohé prahy již pře-
kročil (nezná hanby, jako pes). Bern. Vz
Nestydatý. Č. Pod nízký p. často páni velicí
sklánějí se. Pulk. Jest na prahu (má smě-
lost', ironicky, Jg., dle Lb. = odhodlaný).
Vlečeš-li otce ku prahu, povedou tě tvé
dítky přes práh. Šp. K věčnému prahu se
dostati (= umříti). Vz Smrť. Č. U prahu
skácel (upadne-li komu s lžíce něco před
samou hubou). Vz Stodola. Č. Prah u domu
nejvyšší hora. Pk. Slunce mu na p. svítí
(o šťastném). Dch. — P., v stavení vodním,
spodní trám, der Grundbaum. Jg. Při stav-
bách vodních spojovadlo pilot po délce. KP.
Vz Kráče. P-hy čepem a dlabem spojiti.
KP. P. ve mlýně vyhraněné dřevo, na kte-
rém leží podvaly hranice mlýnské. Die
Haupt-, Grundschwelle, der Fachbaum. —
P-hy žlabové u jezu, die Fluderschwellen.
Prah níže půl druhého lokte pod cejch
položiti. Vys. — P. říční, skála v řece,
přes kterou voda teče, die Schwelle des
Wasserfalls. Šm. Prahy, několik vodopádů
po sobě. Š. a Ž. — P., v horn., die Gruben-
sohle. Bc.

Prah, šp. m. pra-, Ur-, Erz-. Tam prah
(pra) nic není. Prahšelma m. prašelma. Jg.
Šm. Vz Pra-.

Praha, y, f., strč. Praga, lat. Praga, něm.
Prag, na Slov. též Prahy: byl v Prahách. Plk.
Pro práh městu vzdějte Praha. Dal. 15. Na
mostě Prazě (lok. bez předložky). Bž. 63. Vz
Lokal. Jeti do Prahy, z Prahy. Us. Zlatá
P., matička P., stověžatá P.; P. má tolik
věží co dní do roku. Na Mor. Hý. V Praze
se zdržovati. V Praze blaze, kdo má peníze.
Není Řím ani Praha jednoho roku vystavěna.
Nejeden den P. ustavena. Smil. Tam má n.
měl svou Prahu; Tam byla jeho P-ha (tam
byl vesel, šťasten). Č., Zkr., Msk., Fch. Vz
Šťastný. V Praze nekaždému blaze. 0. Až
pojede P. okolo. Vz Nikdy. Lb. Stará Praha
(Újezd v Praze). Vz více Tf. 391., Tk. Dějepis
Prahy, S. N. — P., městečko u Varšavy. Jg.
— P., čásť dolního Ůjezda v Litomyšelsku.
PL. — Pražan, a, m., der Prager, pl. -né;
méně uctivě: Pražák, a, m. — Pražanka,
y, f., méně uctivě: Pražka, die Pragerin. -
Pražský, prager.

Prahlať, i, f., Afterkrystall, m. Kal.

Prahlec, hlce, m., prahlý len. Vz Prahlý.
L.

Prahlík, u, m., druh lnu, kratší sice, ale
na jádro dobrý len. V Želivsku. Sř. Cf.
Prahlý.

Prahlina, y, f., prahlé místo, ein dürrer
Ort. Zlob.

Prahlosť, i, f., suchosť, die Dürre. Jg.

Prahly, dle Dolany, Pröhl, ves v Ka-
daňsku. PL.

Prahlý, suchý, dürr. P. len, pražec, len
hledivý n. zřelý, jest rannější len, z něhož
rádo semeno na poli padá, der sehende
Flachs. D. Cf. Prahlík.

Prahmota, y, f., der Urstoff. Č.

Prahnouti, hnul a hl, utí = volným
horkem se páliti, schnouti, dorren, dürre
werden; toužiti, žádati, sich sehnen, wor-