882

Prachzlý = velmi, zcela zlý m.: prazlý.
Vz Prach (konec).

Prajednoduchý, ganz einfach. Us. Tč.

Prajiný, ganz anders. Rk.

Prajs, a, m.= Prus, v obec. mluvě.

Prajský = prusský, v obec. mluvě. Brali
všecko na p. konto (neplatili). U Dvora Kr.
Praju. Staré praju vyskytá se ve vých.
Čechách ve rčeních: prám, prál, prála, prej
(prají). Jir.

Prajza někomu dáti = frčku pod nos.
Na Slov.

1. Prak, u, práček, čku, m., nástroj k há-
zení něčeho, die Schleuder. Výb. I. 1081. 5.
Koř. pr v práti. Vz Mkl. aL. 26. P., pol.
proca, lat. funda, ballista, byl nástroj, jímž
se koule, kamení aneb hořlavé látky do
tvrzí a měst házely. Nejprve byl p. stroj
jednoduchý; byl to řemen, do něhož se malé
kamení vkládalo a rozhoupáním vyhazovalo;
později byl p. větší stroj, jímž se kameny,
koule, hořící sudy atd. do dálky metali. Hrš.
Km. II. n. b. 119. Výborní válečníci táhnúc
lučiště oběma rukama a z něho střílejíce a
z p-kóv křemením (saxis) mecíce. BO. P-ky
k lúčení kamením. BO. Vz KP. I. 55., II. 47.
Z p-ku házeti. Kom. J. 712. Kto hází pra-
kem. Aqu. Třináct soudků s ohněm z praků
do zámku uvrhli. V. Kůže u p-ku; střela,
rána z praku; kámen do praku. Šm. Jako
z p-ku (= letem) sě zpodjemše. Dal. 9. O pra-
cích starořímských vz KP. 1. 55.

2. Prak, a, m., druh psův, ušatý pes,
Brack, m. St. skl.

3. Prak, u, m., měšec. 1411. Boč. exc. ze
Živ. ot. Frant.

Prakař, e, m., kdo prakem hází, prakov-
ník, der Schleuderer. Na Ostrav. Tč.

Prakéř, e, m., Pragerstift, n., ves v Krum-
lovsku. PL.

Prakevník, a, m. = prakovník.

Prakmen, e, m., der Urstamm. Šf.

Prakmet, a, m., starý kmet, der Greis.

Prakník, a, m., zřídka m.: prakovník.
Gl. 264.

Prakořen, e, m., die Stammwurzel. Koll.,
Krok.

Prakovnice, e, f., samostříl, totach, stroj
k házení, Schlendermaschine, f. Cf. Prak.

Prakovnictví, n., die Ballistik. Rk.

Prakovník, prakevník (zastr.), prakník
(zřídka, Bdl.), a, m., kdo z praku hází, Schleu-
derer, m. V., Br. Prakovníci a střelci. BO.
Obklíčeno jest město p-ky. Bj.

Prakový, Schleuder-. P. kámen. D., Br.

Prakřesťanský, urchristlich. To zhola
jest od obyčeje p-ského odchodno. Sš. I. 13.

Prakřesťanství, n., das Urchristenthum.
Jedním skokem v p. se ocitnouti. Sš. J. 70.

Prakse, vz Praxis.

Prakšice, ves u Uh. Hradiště na Mor.

Praktický, z řec., výkonný, ausübend,
ku př. p. lékař. — P., skutečné potřebě n.
životu přiměřený, praktisch, Rk.

Praktičnost', i, f., praktische Fertigkeit.

Praktičný, činný, praktisch. Říman jest
méně horovný, ale p. Sš. Hc. 12.

Praktik, a, m., z řec, zkušený člověk,
ein erfahrener Mensch. L.

Praktika, y, f., cvičnosť, vykonávání ně-
čeho dle pravidel, zkušení, die Erfahrung,
Geübtheit, Praxis. — P. vlaská, jistý druh
počítání zvl. kupeckého, die wälche Praktik.
Vz Stč. Alg. 95., S. N. - P., předpovídání
povětrnosti, budoucnosti z planet, die Wahr-
sagung. Aqu. Vz S. N. — P., praktiky, lesť,
klam, úskoky, pletichy, kousek, šibalství, der
Streich, die' Praktik, Intrigue, List, Ränke.
Divnou p-kou vyhnán z království. V. Dostal
prebendu skrze p-ky. Sych. Kuje p-ky
zrádné. Kom.

Praktikant, a, m., z řec., cvičící se v úřadě
dříve nastoupení jeho, Us., obyč. bez platu
přijatý. Rk. — P., der Intrigant. Mívaje své
konversací jak s kardinalem tak i s jinými
p-ty proti vlasti se postavoval. Skl. III. 436.
— Sněm 1619. (Gl. 264.).

Praktikář, e, m., planetník, der Wahr-
sager, V., vz Praktika. — P., partikář, ple-
tichář, Ränkemacher, m. — Praktikářský,
wahrsagerisch; Ränke-. Jg.

Praktikářka, y, f., die Wahrsagerin, L.;
Ränkemacherin. Zlob.

Praktikovati = na zkušenou někde slou-
žiti, praktiziren. Rk. — P., pletichami se
zanášeti proti komu, Ränke schmieden. Kom.,
Br. — nač. Obávajícím se, aby Marobud
nětco nepraktikoval na potlačení a zkázu
svobody jejich. V. — P., předpovídati, wahr-
sagen. L.

Praláska, y, f., die Urliebe. P. věčná.
Sš. L 60.

Praled, u, m., das Ureis. Presl.

Prales, u, m., les rukou lidskou nepěsto-
vaný, pouze silou přírody rostoucí a trvací,
der Urwald. Vz S. N., KP. III. 308.

Pralesina, y, f., die Urwaldung. Dch.

Pralesitý, urwaldähnlich. Dch.

Praleta, let, pl., n., die Urzeit. Od pralet
nebylo toho k vidění. Us.

Pralež, lži, f., die Erzlüge. Dch.

Přalka, y, f. = přadlena. Na Policku. Us.

1. Prám, u, m., pramice, e, pramička,
y, f. = přívozní loď dna ploského, na níž
yozy převážejí, die Plätte, Fähre, der Prahm.
P. na písek, die Sandplätte. Dch. — P. dříví,
více vorů k sobě přivázaných, das Floss. Šp.
Vz Pramen. — P., kompa, fliegende Brücke.
Pal. exc. (Jg.). — P., prým, die Borte. Na
Slov. Koll.

2. Prám, na Mor. a Slov.: 1) právě, eben,
gerade. A to p. nás vrhá do bezedna. Sš.
Bs. 168. Prám ti povídám. Na Mor. Mřk.
Prám tu byl. Prám tam šel. Na Ostrav. Tč.
To je prám dobrý člověk; Dyť on je p.
opatrný, jak mohl do toho vlézt? (Pozn.
České právě není úplně adaequatní). Na
mor. Zlínsku. Brt. Tu prám jde, o kom sme
mluvili. — 2) Aspoň, wenigstens, eben. Keď
by mu to prám nechybilo. — 3) Zvláště,

(Vorzüglich, eben. To mu p. škodí. — 4) Tak,
jistě, schlechterdings, eben. Dáš mi to ? Od-
pověď: Prám. Bern.

Pramálo, pramalounko, blutwenig, herz-
lich wenig. Dch.

Pramalý, ungemein klein. Šm.

Pramáti, gt. pramatere, f., pramatka, y,
f., Eva. — P., jedna z dalekých předkyň,
die Urältermutter, Ahnfrau. Jg., J. tr.