894

Pravdolibosť, i, f., die Wahrheitsliebe.
P. upřímná. Sš. Mt. 15.

Pravdolovec, vce, m., der Wahrheits-
forscher. L.

Pravdomluvce, o, m., věštec, der .Seher,
vates. Lex. vet. Vz Pravda, 1. — P., der
Wahrheitssprecher. L.

Pravdomluviti, il, ení, die Wahrheit
sprechen. Pal. (Mus. II. a. 115.)

Pravdomluvnost', i, f., die Wahrhaftig-
keit im Reden. P-sti pilen býti. Kom. J. 913.

Pravdomluvný, pravdy mluvný (Hus),
pravdu mluvící, wahr redend, die Wahrheit
sagend, wahrhaft. Jg. P. člověk, V., řeč.
Bart., Rad. zvíř. Bůh jest nejvýš. p. Ús. —
v čem: v slibech svých. Kom.

Pravdoucí (Cf. nic nicoucí). P. pravda =
pravda jistá, die untrügliche, unleugbare
Wahrheit. Jg.

Pravdopodobnosť, i, f. — pravděpodob-
nost. Jg.

Pravdopodobný = pravděpodobný. Jg.

Pravdosmyslný, sinngetreu. P. výklady
sv. písma.

Pravdotvárný, wahrscheinlich. Jg.

Pravdouka, y, f., věta naučná, theore-
tisch-analytischer Satz. Sír.

Pravdověrný = pravověrný. L.

Pravdovitosť, i, f., pravda, pravdivost,
jistota, pravost (Šm.), die Wahrhaftigkeit,
Wahrheit. Na p. věcí těch spoléhati můžeme.
Mus. G. 414.

Pravdovitý = pravdivý.

Pravdový = pravdivý. Na Slov.

Pravdozdajný, později pravdozdejný

pravděpodobný. Na Mor. MM.

Pravdozvěstný =právo, spravedlnosť
zjevující, wahrkundend. P. plamen. LS. v.
53. Vz Očista.

Právě = náležitě, dobře, podlé práva,
rádně, spravedlivě, recht, gehörig, richtig,
füglich. V. P. souditi. D. Čiň dobře a p.,
neboj se císaře ani krále. Prov. Tito p. při-
sáhali. Půh. I. 307. — P., docela, celkem,
völlig, gänzlich. Ba i tomu ještě p. nero-
zumíš. Krab. P. zaplatiti. D. —P., v pravdě,
ovšem, jistě, v skutku, wirklich, wahrhaft,
in der That. V. P. výmluvný jen mudrc
jest, Jel. Válku p. podobnou k smíchu. Dal.
Kdyby p. moudrý byl, neřekl by toho. Ros.
P. kluk. Us. — P., zrovna, jak potřeba,
grad, eben, just, so zu sagen, fast. P. v čas.
V. P. jde v hod. P. přišel. Dch. P. jsem
psal. D. Jest p. dokřtěný. Prov. P. do pro-
středka, D. P. dobře. Ros. Právě pátého
srpna jsem přišel (ipsis nonis sextilibus
vcni). Kos.

Pravec, vce, m. = pravák. Šm.

Pravedlenství, n., spravedlnost, die Ge-
rechtigkeit. Podlé p. jeho. Ž. k. 7. — P.,
pravda, die Wahrheit, zast. V p. pravi vám.
Luk. 4. 25. (15. stol.).

Pravedlnosť, i, f. (zastr.)= spravedlnosť,
die Gerechtigkeit. St. skl., Výb. I. 275.

Pravedlný (zastr.) = spravedlivý. P-ným
slušie chvála. Ps. ms. P. prosba. Gh. — P.,
pravdomluvný. Ps. ms.

Pravedný, co významu a pojmu svému
docela odpovídá, co tím, jímž jest, skutečně
a naprosto a dokonale jest, netoliko hmotně,

ale i duchovně, ne časně jenom, nýbrž věčně,
co dokona idei své věci přiměřeno jest: pů-
vodný, bytelný, pravý, pravdivý, přavzorný,
idejný, vidinný, wahr, wahrhaftig, echt, P.
svatyně, stan. Sš. Ž. 68., 87., J. 240.

Pravěk, u, m., nejpřímější věk, die Ur-
zeit. Krok.

Pravěký, uralt, Ur-. P. zjevení, svícení
slova ve tmách člověčenstva. Sš. I.10. O divné
dí hudbě stará báje, jížto pojí směs se p-ká
v sladkozvukou harmonii ráje. Sš. Bs. 184.

(Hý.).

Pravení, n., pověst, řeč, propověd, das
Sagen, Vorgeben, Reden, Erzählen, der Spruch.
St. skl. Ktož skládal toto p. ? Smil v. 67.

Pravěnka, y, f., justitia, die Justizblume.
Dch.

Pravený, -en, a, o, gesagt. Us.

Pravěsť, i, f., die Ursage. Šm.

Pravětice, ves u Vlašimi. PL., Tf. 287.

Pravětín, a, m., Gansau, ves u Vimberka.
PL.

Pravice, e, f., pravička, pravá ruka. V.
P., příp. -ice (-ica). Mkl. B. 305. Die rechte
Hand. V MV. nepravá glossa. Pa. Levice
drží, p. dělá vše způsobně. Kom. Dáváš-li
almužnu, nevěz levice tvá, co činí p. tvá
(dobrodiní své bez hluku a bez ohledů lid-
ských jediné pro Boha čiň). Sš. Mt. 88. —
P. = ruka (vůbec), die Hand, die Rechte. P-ci
někomu dáti. V. P-ci podati = pomoci. V.
— Přenes. Jako p-ci svou sobě ho pokládá,
als seine rechte Hand. D. — P., pravá strana,
die rechte Seite (Hand). Sedí na p-ci otce
svého. Us. Jg.

Pravičák, a, m., Mitglied der Rechten im
Parlamente. Rk.

Pravičný, na pravici jsoucí, rechts, rechter
Hand befindlich. Žid.

Pravidelně, regelmässig. Dch. Způsob
života p. zařízený. Dch. — Pozn. Pravidelně
klade se chybně m.: obyčejně tam, kde se
váha na pravidelné opakování neklade ku př.:
Kdo kvapně soudí, p. toho lituje. Zde nechce
se říci,že litování jde dle pravidla, nýbrž
že kvapné soudící obyčejně se klame. Něco
jiného jest: Tepna bije p-né. Brs. 133.

Pravidelník, u, m., nebozez, jímž se
pravidlo vrtává. Us.

Pravidelnosť, i, f., die Regelmässigkeit.
Šm.

Pravidelný, pravidlný, regelmässig. P.
tvar, údy rostlin, Rostl., přímka, Sedl., řeč
(správná). D. — Jg. P. vedení bitev. —
v čem: v řeči. Šm.

Pravídkář, e, m., pedant, kdo se pravi-
del příliš drží. Školní p., der Silbenstecher,
Schulfuchs. Krok.

Pravídko (šp,, vz -dko), pravítko, a, n.
P., tenká, úzká deska dřevěná, někdy také
mosazná n. železná atd., s hranami úplně
rovnými, jež slouží přede vším k dělání
rovných čar; někdy bývá rozděleno na centi-
metry atd., das Lineal. S. N. P. k rýsování
čar rovnoběžných (rovnoběžné, dvojité n.
dvojátko), trojúhelné, s průhledy, s průzory.
Nz. P. podlouhlé tří-, čtyřhranné (ono troj-
úhelník), dvouramenné (úhelnice); zednické
slove: opolna, opulna, olovnice, Š. a Z. (Wal-
ter), krokvice. Pravítko železné, s držadlem,