896

atd. Us. — adv. Dobře pravíš. Jel. Pořádně
p. V. A výstražně pravil. Sš. Mr. 46. P.
zřejmě, rozhodně. Sš. Mt. 35. s akkus. cum
inft. Nevěřte, byť se i andělem pravil býti.
Št. Kn. š. 261. Praví se býti Němcem jsa
rodem Cech. Sych. Praví to býti šalbou.
Kom. Často takového nejhoršího správce
býti pravil. V. Praví se býti něčím. D. Pakli
toho nečije, ze všech nejbídnějším bych jej
pravila a soudila. Koc. Pod stínem chutný
sen býti pravili. Háj. Kým mne praví lidé
býti? Br. Pravili se míti veliký počet koní.
Brt. Nápad se míti k Americe praví. Ler.
On pravil nepamatovati se o tom. Bart.
Pravili se míti psaní od krále. Čr. Praví se
býti králem. ZN. Pravil ho býti nepřítele
svého. Us. Pravili se býti služebníci páně
mincmistrovi. Let. 293. Pravil Boha lhářem.
Št. 179. Vz Akkusativ.

Pravítko, vz Pravídko a Pravidlo.

Pravlasť, i, ť, der Ursitz. P. Slovanův.
Mus. VIII. 160.

Pravlastně, ureigen. Dch.

Pravlov, a, m., Prahlitz, městys v Brněn-
sku. PL.

Právně = podlé práva, rechtlich. V. --
P., před právem, gerichtlich. P. někoho ob-
viniti, obžalovati, obeslati. V. Pře se p. vede.
V. P. k někomu přikročiti. D. P. s někým
zajíti, Ros., p. rozeznati. D. P. stvrzený. D.

1. Právní, k právu se vztahující, Rechts-,
juridisch, juristisch. P. výmluva, příčina. V.
P. umění. D. V právním umění zběhlý. Sych.
P. člověk, učenec, Ros., přítel, zástupce,
poslanec, Sych., nabytí, Us., věc n. záleži-
tosť, platnosť, účinek, Řd., potřeba, případ-
nosť, následek, řečník, obyčej, běh, dějepis,
důvod, zásada, pravidlo, ústav, moc (roz-
sudek v p. moc vešlý; s p. mocí rozhod-
nouti), život, prostředek, předmět, praktikant,
ochrana, průvod, stát, listina, poměra, do-
mněnka, věda, dobrodiní, léta, důkaz, stav.
J. tr. P. úřad, das Justiciariat; stav p. spo-
řádati, den Rechtszustand ordnen. J. tr. Jíti
na p. cestu, den Rechtsweg betreten. Dch.
P. řád. Dch. V moc p. vejíti, moci p. na-
byti, in Rechtskraft erwachsen; p. moc ma-
jící, rechtskräftig. J. tr. Příčina oučinná . . .
jsou řečníci, kteříž nyní nechtí slouti než
právní přítel, ježto mu na míšensko říkali
Štěkavec aneb jazykomlatič. Bdž. 135. P.
slepice, vz Příhlasné. Lečby příčiny měl
právní, pro které by toho k sobě přijíti
nemohl. Kol. 49. Lečby která strana nestání
svého p. příčiny měla. Kol. 11. Vz S. N. —
P., co ku právu náleží, u práva se děje,
gerichtlich, Rechts-, Gerichts-. P. žaloba,
rozepře, výpověď, nález, rozeznání, uvážení,
soud, den (v němž se soudové drží), ferie
(prázdniny), V., pře; něčeho na p. cestě
pozbyti. Sych. P. útraty, osoba, posel, roz-
kaz, spis, panování (jalové; druh exekuce),
D., prodej, Us., sloh, Jg., vzdělání, vedení,
jednání, utvrzení, výrok, závaznosť, pohle-
dávání, řízení, ohradění-se proti něčemu. J. tr.

2. Právní, ího, m.. subst., pravomocník,
Justiciär, m. J. tr.

Právnický, co se táhne ku právníku, juri-
disch, Rechts-. Jg. P. studia, fakulta, jednota,
mínění. J. tr.

Právnictví, n., vnuka práva, uměni práv,
das Justizfach. J. tr.

Právník, a, m., kdo s právem zachází,
právům naučený, der Rechtsgelehrte, Advo-
kat, Sachwalter. P. mestský.

Právnosť, i, f., jakosť, když co právno
jest, die Gerichtlichkeit. — P., přiměřenost
právům, die Rechtlichkeit, Rechtmässigkeit.
L.

Pravnúče, ete, n. = pravnuk.

Pravnučka, pravnuka, y, f., die Ur-
enkelin. J. tr.

Pravnuk, a, m., syn vnukův, der Urenkel.

Právný, právu přiměřený, spravedlivý,

rechtmässig, gerecht, gesetzlich. Troj. Na
Slov. = právní. P. den. L. Člověk v p-ných
nálezech, bězích a způsobech nezběhlý. Sš.
Mt. 144. — P., právem někomu patřící. Viz
hle žezlo pozlacené, nyní ozdobuje ruce
právné. Šbk. Hom. JI. V.

Pravo od pravý = pravá strana, die rechte
Seite. Na р., v p. Na p. se dáti, ležeti. D.
Po tvém slově pojdem v pravo v levo. Rkk.
Mečem na p. kynouti. Rkk. Rozstúpi se
mustvo lesem, rozstúpi se v pravo v levo.
Rkk. 10. I hory i lesi v pravo i v levo.
Rkk. 13. P. nepomůže, když levo přemůže.
Č.

Právo, a, n., právíčko, strč. pravda, vz
Pravda (ku konci). P., das Recht, ein Wort
derselben Anschauung entsprossen, wie das
lat. rectum, das deutsche Recht, das franz.
droit, das was gerade, was recht ist, im
Gegensatz von křivý (krumm). Die allge-
meinste Bedeutung ist als Recht, jus: právo
káže, přeje = jus jubet, favet. Gl. 265. —
P., co pravé jest, sama přirozená slušnosť,
spravedlnost, s pravdou se srovnávající, das
Recht. Neb tomu za p. chtiechu, aby takež
dievka zemiú vládla. Dal. 15. (8. 5.). Což mi
za p. najdú. Půh. I. 235. Nelze tomu po p-u
(füglich) tak říkati. Dch. Jest s p-vem, abych
něco své čeledi přichystal. BO. Kdež p. a
spravedlnost uděluje tak mnoho jednomu
jako druhému. V. Byloby mi s právem toto
svaté tělo pochovati. Leg. Za p. komu dáti
(posvědčiti). D. — P., mravná mohutnosť či-
niti n. nečiniti něco a od jiného žádati, nechť
ta mohutnost má základ v zákonech neb jaký-
kolivěk, moc, das Recht, die Berechtigung,
die Befugniss; ustanovení a zřízení nějaké,
božské i lidské, též sebrání zákonů jedno-
rodých, das Recht, Gesetz. Jg. Právo asso-
ciační n. spolkovní, božské, ku brání n. při-
jímání něčeho, břemenní, Last-, břežní n.
pobřežní, cechovní, Zunft-, celní, k cestě n.
cestní n. cesty, církevní, Kirchen-, jus cano-
nicum, císařské n. světské, civilní n. občan-
ské (naproti vojenskému), částečné, české,
člověcké, dědické, dědičné, desátku, jus de-
cimandi, dobré, domácí, doživotné, ku dříví,
Holzungs-, dôchodkové, Gefällen-, duchovní,
das geistliche R., dvanácti desk římských,
exterritoriality, federační či spolkové, filo-
sofické (přirozené, rozumové), haldové (vz
doleji), hlasovací (vz doleji), honební, jus
venationis (vz myslivecké), horní, Berg-,
o hostech, hostinské, hraničné, chudobní,
chudoby, Armen-, všem jednostejné, kapu