903

Pravobočný, rechtsseitig. Us. Dch.

Pravobojný, pol., den Gesetzen gehor-
sam. L.

Pravobrance, e, m., pol., der Advokat.
L

Pravodatný = pravdodatný. Dch.

Pravodavce, e, m., der Gesetzgeber. L.

Pravodušný, zastr., poctivý, redlich (rus.
a pol.). Jg.

Pravochodný, rechtgängig, rechtläung.
Několik hvězd p-ně bloudí. Smet. Vz Pra-
voběŽHý.

Pravochranný, die Gesetze schützend.
P. bůh. Hdk.

Pravokout, u, m., nyní: obdélník, das
Rechteck. D. Vz Pravoúhelník.

Pravokoutý, rechtwinkelig. Šm.

Pravokrevník, a, m., der Blutsverwandte.
Rozk.

Pravokrevnosť, i, f., sanguinicus humor.
Aqu.

Pravokrevný, sanguinicus. Aqu.

Pravokrut, a, m., der Rechtsdreher, chi-
caneur. Šm.

Pravolibný, práva milovný, rechtlich,
rechtliebend. Šm., Dch.

Pravoliný, rechtlinig. D.

Pravolomce, e, m., rušitel zákona, der
Gesetzbrecher. L.

Pravolomnosť, i, f., das Uibertreten des
Gesetzes. L.

Pravolomný,übertreterisch, gesetzwidrig.
Us.

Pravomet, a, m., der Advokat (s pří-
hanou). Zlatohv. I. 152.

Pravomil, a, m., der Rechtsfreund. Šm.

Pravomilství, n., die Rechtsliebe. Dch.

Pravomluvce, e, m., der Rechtsgelehrte,
Rechtsfreund. Lží p-cové tuční. Hek.

Pravomluvnosť, i, f., die Rechtsgelehrt-
heit. Plk.

Pravomluvný, rechtsgelehrt.

Pravomoc, i, f. = pravomocnost. Ješto
tenkráte židé p-ci hrdelné zbaveni byli. Sš.
Mt. 333.

Pravomocenství, n. = pravomocnosť, ju-
risdikce, die Jurisdiktion. Kněze s biskup-
ským p-stvím ustanoviti. Sš. II. 384.

Pravomocník, a, m., der Rechtsverwalter.

D-

Pravomocnost, i, f., moc práva, die Rechts-
kraft. Plk. — P., moc práva udělovati, sou-
diti, moc soudní, die Gerichtsbarkeit, Justiz.
P. je právo veřejné k vykonávání úřadu
soudního. P. provozovati. D. Pod p. nále-
žející. D. P. světská a duchovní. Vz více
v S. N. — P., pravomocenství v theologii =
správná (zákonodárná, soudná a trestná) moc
nad věřícími, původ a základ svůj mající
z úřadu duchovního (církevního), die Juris-
diction d. i. die dem kirchlichen Vorsteher-
amte innewohnende gesetzgebende, richter-
liche u. vollziehende Gewalt über die Gläu-
bigen. P. tato jest dvojí: 1. buď odnáší se
k zevní správě ústrojí církevního, jurisdictio
fori externí nebo pro foro externo, die
äussere Ordnung des kirchlichen Organis-
mus, jako: zákony dávati, promíjeti, tre-
stati, spory o nauce neb kázni vzešlé roz-
hodovati a pod., aneb 2. zří jediné ku řízení

svědomí, j. fori interní nebo pro foro interno,
die Regierung des Gewissens, a jest moc
přisluhovati sv. svátostmi a svátostninami.
Tato p. (j. fori inť.) jest (jak učí Arnošt
Müller v Theologia moralis lib. III. pag. 305.)
opět dvojí, totiž buď a) zpovědní, fori poeni-
tentialis (u přisluhování svátostí pokání), buď
b) mimozpovědní, fori extrapoenitentialis. —
P. zpovědní (dle Smol. 36) = moc od pří-
slušné duchovní vrchnosti knězi udělená,
v jistém obvodu zpovědi slyšeti a z hříchů
rozhřešovati. Rozeznávají pak p. zpovědní:
řádnou, j. ordinaria (jež s úřadem církev-
ním co tahovým spojena jest); prikázanou
(přenesenou), j. delegata, výsadnou, j. privi-
legiata (zakládá-li se na výsadě jistým oso-
bám udělené); a pravděpodobnou, j. proba-
bilis (sr. Smol. 39.), pochybnou. — Doplnění,
pozbytí, obmezení, odnětí, dosažení p-ti; p.
zpovídati; p. komu dáti písemně, mlčky -
ústně; p. doplniti: p-ti pozbyti; p. obme-
ziti místem, časem, osobou n. osobami, maje
zření k jistým hříchům; rozhřešiti, rozhře-
šovati na základě p-ti; ucházeti se o p.;
pochybovati o své p-ti; p. přikázanou od-
volati. Hý. Veškera p. tím se Petrovi udělila.
Sš. Mt. 229. P-ti něčí něco odjati; Všichni
praví pastýři a vůdcové jím (Kristem) toliko
p-sti a způsobilosti docházejí. Sš. J. 194.,
170. (Hý.). Vz Pravomocenství.

Pravomocný, právem zmocněný n. stvr-
zený, rechtskräftig. D. Svědčení člověka
o sobě samém není před soudem průchodno
a p-cno. Sš. J. 92. — P., moc souditi mající,
die Gerichtsbarkeit habend. Jg.

Pravomysl, u, m., nové, logica = pravo-
myslivosť. Jg. .

Pravomyslivosť, i, f., die Logik. Krok.
II. 553.

Pravomyslnosť, i, f., der Gradsinn, die
richtige Denkungsart. L.

Pravomyslný, gradsinnig, wahrdenkend.
L,

Pravonín, a, m., ves u Vlašimi. PL.

Pravonoska, y, f., vz Pravonosý.

Pravonosý pták, der Krummschnabel.
Us. Vz Pravonoska.

Pravopiesna, y, f., zastr., die Komödie.
Aqu.

Pravopis, u, m., orthographia, die Recht-
schreibung, učí nás grammaticky správné
tvary správně psáti. P-sem rozumí se způ-
sob, jakým podlé běžných pravidel a zvyků
článkované hlásky, slyšené ve slovech a
větách mluvených, se označují literami. Gb.
Uv. 57. P. fonetický či hláskový, píší-li se
slova tak, jak toho výslovnosť žádá; ety-
mologický, píší-li se slova tak, jak ze svých
prvků povstala. S. N. Onen zakládá se na
zásadě: Piš, jak mluvíš; tento velí slova
tak psáti, jak vznikla. Pravop. řecký na př.
jest fonetický: ).éXe.-/.rcu m.: W.eyrai (z líy-w),
ti,t{)inxai m.: ritftißrai (tyißii)). Latinský jest
dílem fonetický maje scripsi m.: scribsi (ze
srib-o), lectus m. legtus (z leg-o), dílem ety-
mologický: obtineo, jež zní optineo. Kt. Vz
Etymologický, Fonetický. V češtině jsou
nyní oba druhy spojeny; tak se píše božský,
ač se vyslovuje boský, a píše se český, ač
by dle etymologie češský (čechьský) se psáti



	903

	Pravobočný, rechtsseitig. Us. Dch. Pravobojný, pol., den Gesetzen gehor- sam. L. Pravobrance, e, m., pol., der Advokat. L Pravodatný = pravdodatný. Dch. Pravodavce, e, m., der Gesetzgeber. L. Pravodušný, zastr., poctivý, redlich (rus. a pol.). Jg. Pravochodný, rechtgängig, rechtläung. Několik hvězd p-ně bloudí. Smet. Vz Pra- voběŽHý. Pravochranný, die Gesetze schützend. P. bůh. Hdk. Pravokout, u, m., nyní: obdélník, das Rechteck. D. Vz Pravoúhelník. Pravokoutý, rechtwinkelig. Šm. Pravokrevník, a, m., der Blutsverwandte. Rozk. Pravokrevnosť, i, f., sanguinicus humor. Aqu. Pravokrevný, sanguinicus. Aqu. Pravokrut, a, m., der Rechtsdreher, chi- caneur. Šm. Pravolibný, práva milovný, rechtlich, rechtliebend. Šm., Dch. Pravoliný, rechtlinig. D. Pravolomce, e, m., rušitel zákona, der Gesetzbrecher. L. Pravolomnosť, i, f., das Uibertreten des Gesetzes. L. Pravolomný,übertreterisch, gesetzwidrig. Us. Pravomet, a, m., der Advokat (s pří- hanou). Zlatohv. I. 152. Pravomil, a, m., der Rechtsfreund. Šm. Pravomilství, n., die Rechtsliebe. Dch. Pravomluvce, e, m., der Rechtsgelehrte, Rechtsfreund. Lží p-cové tuční. Hek. Pravomluvnosť, i, f., die Rechtsgelehrt- heit. Plk. Pravomluvný, rechtsgelehrt. Pravomoc, i, f. = pravomocnost. Ješto tenkráte židé p-ci hrdelné zbaveni byli. Sš. Mt. 333. Pravomocenství, n. = pravomocnosť, ju- risdikce, die Jurisdiktion. Kněze s biskup- ským p-stvím ustanoviti. Sš. II. 384. Pravomocník, a, m., der Rechtsverwalter. D- Pravomocnost, i, f., moc práva, die Rechts- kraft. Plk. — P., moc práva udělovati, sou- diti, moc soudní, die Gerichtsbarkeit, Justiz. P. je právo veřejné k vykonávání úřadu soudního. P. provozovati. D. Pod p. nále- žející. D. P. světská a duchovní. Vz více v S. N. — P., pravomocenství v theologii = správná (zákonodárná, soudná a trestná) moc nad věřícími, původ a základ svůj mající z úřadu duchovního (církevního), die Juris- diction d. i. die dem kirchlichen Vorsteher- amte innewohnende gesetzgebende, richter- liche u. vollziehende Gewalt über die Gläu- bigen. P. tato jest dvojí: 1. buď odnáší se k zevní správě ústrojí církevního, jurisdictio fori externí nebo pro foro externo, die äussere Ordnung des kirchlichen Organis- mus, jako: zákony dávati, promíjeti, tre- stati, spory o nauce neb kázni vzešlé roz- hodovati a pod., aneb 2. zří jediné ku řízení	svědomí, j. fori interní nebo pro foro interno, die Regierung des Gewissens, a jest moc přisluhovati sv. svátostmi a svátostninami. Tato p. (j. fori inť.) jest (jak učí Arnošt Müller v Theologia moralis lib. III. pag. 305.) opět dvojí, totiž buď a) zpovědní, fori poeni- tentialis (u přisluhování svátostí pokání), buď b) mimozpovědní, fori extrapoenitentialis. — P. zpovědní (dle Smol. 36) = moc od pří- slušné duchovní vrchnosti knězi udělená, v jistém obvodu zpovědi slyšeti a z hříchů rozhřešovati. Rozeznávají pak p. zpovědní: řádnou, j. ordinaria (jež s úřadem církev- ním co tahovým spojena jest); prikázanou (přenesenou), j. delegata, výsadnou, j. privi- legiata (zakládá-li se na výsadě jistým oso- bám udělené); a pravděpodobnou, j. proba- bilis (sr. Smol. 39.), pochybnou. — Doplnění, pozbytí, obmezení, odnětí, dosažení p-ti; p. zpovídati; p. komu dáti písemně, mlčky - ústně; p. doplniti: p-ti pozbyti; p. obme- ziti místem, časem, osobou n. osobami, maje zření k jistým hříchům; rozhřešiti, rozhře- šovati na základě p-ti; ucházeti se o p.; pochybovati o své p-ti; p. přikázanou od- volati. Hý. Veškera p. tím se Petrovi udělila. Sš. Mt. 229. P-ti něčí něco odjati; Všichni praví pastýři a vůdcové jím (Kristem) toliko p-sti a způsobilosti docházejí. Sš. J. 194., 170. (Hý.). Vz Pravomocenství. Pravomocný, právem zmocněný n. stvr- zený, rechtskräftig. D. Svědčení člověka o sobě samém není před soudem průchodno a p-cno. Sš. J. 92. — P., moc souditi mající, die Gerichtsbarkeit habend. Jg. Pravomysl, u, m., nové, logica = pravo- myslivosť. Jg. . Pravomyslivosť, i, f., die Logik. Krok. II. 553. Pravomyslnosť, i, f., der Gradsinn, die richtige Denkungsart. L. Pravomyslný, gradsinnig, wahrdenkend. L, Pravonín, a, m., ves u Vlašimi. PL. Pravonoska, y, f., vz Pravonosý. Pravonosý pták, der Krummschnabel. Us. Vz Pravonoska. Pravopiesna, y, f., zastr., die Komödie. Aqu. Pravopis, u, m., orthographia, die Recht- schreibung, učí nás grammaticky správné tvary správně psáti. P-sem rozumí se způ- sob, jakým podlé běžných pravidel a zvyků článkované hlásky, slyšené ve slovech a větách mluvených, se označují literami. Gb. Uv. 57. P. fonetický či hláskový, píší-li se slova tak, jak toho výslovnosť žádá; ety- mologický, píší-li se slova tak, jak ze svých prvků povstala. S. N. Onen zakládá se na zásadě: Piš, jak mluvíš; tento velí slova tak psáti, jak vznikla. Pravop. řecký na př. jest fonetický: ).éXe.-/.rcu m.: W.eyrai (z líy-w), ti,t{)inxai m.: ritftißrai (tyißii)). Latinský jest dílem fonetický maje scripsi m.: scribsi (ze srib-o), lectus m. legtus (z leg-o), dílem ety- mologický: obtineo, jež zní optineo. Kt. Vz Etymologický, Fonetický. V češtině jsou nyní oba druhy spojeny; tak se píše božský, ač se vyslovuje boský, a píše se český, ač by dle etymologie češský (čechьský) se psáti