905

Pravotiti, il, ění; pravotiti se = na právo
jíti, souditi se, rechten. — se s kým. Na
Slov. Šf. III. 127. — proti komu. Ty proti
Tvůrci svému vzpíráš se, hádáš a p-tíš?
Sš. I. 103. —■ se oč. O záležitosti světské
p-tili se a sporovali. Sš. I. 199.

Pravotnosť, i, f.,pravosť, die Rechtschaf-
fenheit, Billigkeit. — P., pravotění, Führimg
des Processes. Slov. Bern.

Pravotný = pravý, spravedlivý, billig,
rechtlich. Mus., Hlas. — P., pravotící, den
Process führend. Vz Pravotiti. Bern.

Pravotvorce, e, m., der Gesetzgeber, pol.
L.

Pravoúhelník, u, m., das Rechteck. Ck.
Vz Pravokout.

Pravoúhelný, pravoúhlý, rechtwinke-
lig. Us.

Pravoúhlý. P. rovnoběžník. Vz Kvadrat,
Pravoúhelný. Hra.

Pravo-urážný, rechtswidrig. Hlas. 1. 337.

Pravovec, vce, m. (zastr.) = právník, der
Rechtsgelehrte. Hus.

Pravovati = praviti, sagen. Múdří lidé
pravovali. Tkadl. — se, souditi se, rechten,
processiren. L.

Pravověd, a, pravovědec, dce, m. =
právník, rus., der Rechtsverständige. Jg.

Pravověda, y, f., Rechtsgelehrsamkeit,
f. Sm.

Pravovědectví, -vědství, n. = pravo-
věda. Šm.

Pravovědný n. statovědný, rechts- u.
staatswissenschaftlich. P. fakulta. J. tr.

Pravovědstvo, a, n., rus., die Rechts-
gelehrsamkeit. L.

Pravověrec, rce, m., der Rechtgläubige.
Sš. L. 169.

Pravověří, n., pravo- n. dobrověrnosť, die
Rechtgläubigkeit, Orthodoxie. Pro vyjevení
úplného p. svého uvedli člověka bylého
slepce k fariseům. Sá. J. 163.

Pravověřiti, il, ení, rechtgläubig (ortho-
dox) sein, den rechten (wahren) Glauben
haben; odtud: pravověřící, der Rechtgläubige.
D.

Pravověrník, a, m. = pravověrec. L.

Pravověrnosť, i, f., die Rechtgläubig-
keit. Us.

Pravověrný = pravověřící, rechtgläubig.
P. církev, Kom., lid. Měst. bož.

Pravoznalec, lce, m.= pravověd.

Pravoznalosť, i, f. = pravověda.

Pravoznalý, rechtsgelehrt.

Pravý ;práv, a, o, strsl. рrаvъ = pra + v + ъ,
v jest vsuto. Mkl. B. 50. — P., přímý, prostý,
rovný, gerade, recht. P. věc (žíla, v hor-
nictví). P. úhel. D. Právs jako srp, až se
spravíš (narovnáš), budeš jako podkova. Pk.,
Smil. Chromý-li jest nebo pravý ? Kat. 295.
Cesty p-vé pro stezky nenechám. GR. — P.,
s věcí se srovnávající, jí přiměřený, nále-
žitý, pravdivý, echt, recht. P. víra (prav-
divá). P. a živý Bůh, p. míra (mírnost'), mír-
nost, složení, smíšení, prostředek, pravda
(skutečná); p. poznání Boha. V. P. jméno,
otec (tělesný), zlato. Věci pravé (opravdu
stalé). Kom. P. stav věcí, základ. Šm. Pra-
vého slova užiti. P. smysl nějakého slova
(pravdivý). P-ou příčinu něčeho udati. Us.

V p-é pravdě. V. Za pravé něco míti, držeti. D.
Za pravé a jistotné věřiti. V. Za pravé dáti,
D., někomu. Jel., Sych. Za pravé učiniti
(osvědčiti). V. Srdce na p-ém místě míti.
Dch. Já-li svědčím o sobě, svědectví moje
není právo. Sš. J. 91. Ta ji (hubu) má na
p-vém místě. Us. Každý se domýšlí, že jen
to jeho je pravé; Mysl p-ým způsobem (jak
náleží) nastrojiti; Láska ku p-vému; Není to

■ docela p-vé; Do pravého udeřiti; p. kloub,
des Pudels Kern; Věc na p-vou míru uvésti.
Dch. Chee-li toho za p-vé jistiti. Anth. II.
203. Vzal na svú duši, že jest to tak p-vá
pravda. Pč. 33. Jen co je z p-vého, nur was
recht ist. Us. v Dobrušce. Vk. Ta pošetilost
p-vá jest ve svém způsobu, einzig in ihrer
Art. Jg.. Sbr. sp. 215. Nemaje k tomu práva
než ku pravé činži; Kterakž jemu kolvěk
pravé jméno dějí; Mám v zboží s nimi pravý
díl; Mi jest slíbil toho všeho pravú polovici
dáti. Púh. 1. 283., 371., 376., 585. Písmo
v pravém smyslu vykládati. Koule. — P.,
s významem vnitřní síly, veliký, notný, wahr-
haft, echt, recht. P. řečník, Jel., zbouření,
D., darmochleb, zevel, troup, výr, vlčí střevo
(žrout), vopselka (všetečný). Jg. Pravým fa-
rářem býti (dobrým). V. To je p. blázen.
Dal. Jest p. ovce. Jest p. žid. Jest p. kopí.
Jest všech botu p. dvořák. Jest p. (druhý)
Pechanec. Tys mi ten pravý! D. Jí vpadl
pravú mocí v pravé její dědictví. Půh. II.
105. — P., podlé citu, žádosti, úmyslu, okol-
ností, recht, wahr. P. cesta, přítel, D., panna
(čistá), panic, V., strana (líc). Krok. V p.
čas, rechtzeitig. Reš. V p. čas přijíti. D.
O pravém poledni. Koc. V pravé poledne.
Us. Na pravou cestu se dáti. Dch. Chybiti
se pravé cesty. D. S pravé cesty sjíti, ne
na pravé cestě býti, ne pravou cestou jíti.
V. K pravé cestě někoho vésti. Vrat. Na
pravou stranu něco vyložiti (dobře); na p.
místě. V. Leží to na p. místě. Us. V p. kvetu
krásy a mladosti. V. — P., výraz pochvaly,
spokojenosti. Totě pravá (věc, zpráva) ! recht
so! Iron. Us. — P., zákonu přiměřený, recht,
gesetzlich. Jg. P. otec, D., žena, dítě. Us.

V p. manželství vstoupiti. Dal. Pominul pra-
vých dědicův. V. — P., spravedlivý, gerecht,
recht, die rechtliche Verpflichtung erfüllend.
P. soud, Ps. Ms., svědek. Jel. Co jest pravého
a slušného. D. Před Bohem nikoli právi
býti nemůžeme. Br. Chtě každému práv býti.
NB. Tč. Bůh ve všem jednání práv jest.
Sš. I. 42. Mají dáti věděti pánóm na toho.
ktožby práv býti nechtěl. O. z D. Na toho,
kdo se před právem, z něčeho jsa obviněn,
zná, není rozsudku potřebí, než rozkazu,
aby svému odporníku práv byl. Kol. 33.
Aby před pány stál a jí (ženě) práv byl,
seine Verbindlichkeit erfüllen. Zř. F. I. S.
37. Osoby stavu panského povinny jsou
z věcí pod právo městské a šos přísluše-
jících k soudům městským stávati a lidem
p-vy býti. Kol. 11. — P. býti= míti právo,
im Rechte sein, das Recht zugesprochen er-
halten. Byť pak třebas křiv a ty práv byl.
Tkadl. Samým soudem právi býti a zvítěziti

usilují. V. Kdo z nich práv zůstal (ve při
zvítězil) ? Sych. V tom, z čeho mne viníte,
před Bohem jsem práv. Pass. 1002. V tom