908

prázdný (v dodatcích). — P., nezaměstnaný,
zahálivý, volný, leer, müssig, frei, ledig.
Přijde, když bude prázden. ZN. P. čas (bez
práce), V., den. Reš. Nemá prázdné chvíle
(kdy). D. Prázdným býti (práce neměti). V.
Prázdný i vodu měří. Smil. Prázden cho-
diti. V. Každý musí pracovati, prázden nemá
ižádný býti; Neslušie člověku prázdnu býti.
Št, N. 127. Lidé p-ní, ježto nic nedělají.
Bart. 343., 34. — od práce. Zlob. P. čas
od prací. V. — s inft. Ani jest prázden
choditi po tom. Št. Nejsi prázden dlúho
mých rozprav slyšeti. Ch. - P., volný,
prostý, osvobozený, daleký od něčeho, frei
von etwas, befreit, los. leer, ledig. Jg.
Měla-liby prostě p-dna puštěna čili odsú-
zena býti. NB. Tč. Propustil Jana prázdna;
rukojmě p-dní; zboží Benešovo má býti
prázdno. Půh. I. 199., 273., II 317. — čeho.
J. tr. P. vězení, nepřítele, Jel., obecných
břemen, zlých věci, V., Hanby, Jel., úřadu,
Sych., podezření, Ros, kláštera, Har., hří-
chův. Št., Svěd. Jsúc všeho prázdna v Ho-
spodinu se kochala. Št. N. 36. Těch škod
bude obeslaný prázen. Nál. 215. Tehdy
ztratí póvod při svú a pohnaný bude toho
prázden; Chceš-li křiku obecného prázden
býti. O. z D. A ten pohnaný, jsa zatčen,
když po zatčení toho člověka postaví, bývá
toho prázden; Tehdy jest toho půhonu
z nářku cti aneb z hanlivých slov prázden,
poněvadž jest to s sebe svedl; Tehdy má
toho odpovídání pro to neujištění před sou-
dem p-den býti; Chtěli-liby (povaleči) p-dni
býti takového vězení, aby byli povinni dáti
2 kopy grošů českých každá osoba. Zř.
F. I. Tehdá jest pohnaný té pře p-den.
Kn. rož. 79., 236. Slíbili oba rukou dáním,
že sebe p-dni budou, sich von einander
enthalten. Jdn. 142. Aby mne na ten krátký
čas toho závazku prázdna učiniti ráčili. Žer.
ť. 5. Učiníce právo na, kříži jmají toho
prázdni býti. Svb. 90. On jest všech těch
závazků p-den; Ani té povinnosti nemá
p-den býti, dokudž se tak dekami zem-
skými nepřizná; Přísahy té jest p-den. Vl.
zř. 424., 557., 91. Vůle života jest p-dna
bažení světského. Sš. Mt. 09. Všeliké urážky
Boha, všeliké nepravosti a všelikého hříchu
p-dni jsou. Sš. Mt. 70. (Hý.). P. slibu a ruko-
jemství. Arch. 1. 145. P-den budeš kletby.
BO. Všech hříchův p-den bude. GR. Jest
žaloby p-den podlé práva. NB. Tč. Sám
se suď každý, chce-li prázden býti božího
soudu. Brt. Š. §.97. Na česť a víru vězení
prázden učiněn. Žer. Záp. II.107. Abys toho
p-den byl. Arch. I. 36. A chtiece těch válek
p-dni býti zdělali sobě lantfridy. Let. 118.
Kteréhožto vězení nemá jinak p-den býti,
leč by se chtěl z něho do dvou nedělí pořád
sběhlých na hotový groš vyručiti. Bdž. 152.
Velim lépe býti p-dnu té hospody, nežli
o ní zle mluviti. Výb. 1. 702. 24. (Št.). Má
jí býti p-den ; Má p-den listu býti. Půh. I.
209., 262. Chce-li obžalovaná tej žaloby
v tejto při p-dna býti. NB. Tč. — čeho,
čím. A tím jest p-den jeho panským ná-
lezem ; Jest Jana p-dna panským nálezem;
Toho bohdá šacunku míním landfridem p-den
býti. Půh. 1. 206., 308., II. 50. Radím věrně,

bývaj mne p-den všemi obyčeji, kadyž mó-
žeš. NB. Tč. -- oč. O tu věc mají p-dni býti.
Půh I.383. O všetcky věci jsem jeho prázden
právem. NB. Tč. — od čeho. Aby od hříchu,
smrti a ďábla prazdni byli. Rozm. o k. d. Em.
L. Neb múdrý, prázden jsa od tělesné ne-
prázdnosti móž svou mysl s Bohem zane-
prázdniti. Št. N. 22. — v čem. Obžalovaný
jest v této žalobě p-den. NB. Tč. — Prázdna
činiti, lossagen, einer Verbindlichkeit ent-
binden. Toho prázdna se činím. Schön.
Z těch 10 kop prázdna jej činí a propuštuje.
Boč. Mě p-dna učiniti bez mé škody a bez
mé záhuby. Půh. II. 252. — Prázden býti čeho
(nerád, nevděk) = vystěhovati se, opustiti,
odejíti, verlassen, meiden. Přísně mu po-
ručil, aby města prázden byl. Trip. Aby
dvora jeho prázdni byli. V. Vlasti své
prázdnu býti. V. P-den musil býti Říma.
Sš. L. 15. — P., marný, daremný, ver-
geblich, eitel, unnütz, unnöthig. P. slovo,
Jel., Dal., radosť. J. Příklad ten ovšem na
p-no u Jidáše splynul (zůstal bez účinku).
Sš. Mr. 1З. Byloby p-dno úsilé vaše. Z. N.
P. lov. Šp. Na prázdných slovech jezditi, den
Phrasengaul reiten. Dch. P. řeč. Smil v.
2074., Jd. — P., chlipný, smilný, neřádný,
(zastr.), unzüchtig, geil. Jako prázdná žena
miluje toho, ktož jí penieze dává. Hus.
Tehdy se i kat, i biřič, i p-dná žena vy-
mluví. Hus. I. 435. — P. žena = rodička. Jir.
Tvé srdce trpí přelud (phantasias patitur),
jako žena prázdná (rodící). BO.

Přáze, e, f., zastr. = příze. Žeby ji 1¹/_2,štuku p-e na ten dluh dal. NB. Tč. Vz Přaza.

Prazemec, mce, m., der Ureinwohner.
Šm.

Prazeť, ě, m., synův n. dceřin zeť, der
Ureidam. V.

Prazký, vz Pražský.

Prazloděj, e, m., Erzdieb, m. Sych

Práznosť, prázný, vz Prázdnosť, Prázdný.

Prazský, chybně, m.: pražský, vz -ský,
Pražský.

Prazvláštní, ganz eigenthümlich. Dch.
P. žena (meretrix). BO.

Pražan, a, m., pl. -né, vz -an, -é; pražák
(příp. -jakь. Mkl. B. 246.), a, m., ein Prager.
Rkk. —Pražanka, pražka, pražačka, y,
f., die Pragerin. Vz Praha. — Pražanka,
druh moučného jídla. Na Mor. a Slov. Cf.
Praženka. Jg.

Pražanky, pl., f., druh hrušek.

Pražátko, a, n., prager Kind (Findel-
kind). Dch.

Pražec, žce, prážek, žku, m., das Griff-
brett am Saiteninstrumente. Mus., Dch. —
P., v horn., der Schweller. Bč. Vz Prah. —
P., len, jehož hlavičky na slunci se suší, aby
semeno vypadalo; mlatec se mlátí. Us. k Ba-
vorům.

Pražení, n., das Rösten. Pánvička k p.,
pražnice, die Röstpfanne. Bubínek k p. kávy
atd., die Rösttrommel. P. rud, vz KP. IV. 66.,
Pražiti. — P., praženka, zápražka, die Ein-
brenne, das Fettmehl. Us.

Praženice, e, praženina, y, f., gerührte
Eier. Plk. — Roztlukač praženin (v hutn.),
der Röstschläger, obraceč praženin, der Röst-
wender. Šm.