919

Lab. 93. Naše terče dobře nás před šipkami
hájily. Preí. 441. Andělé zbožným lidem rádi
slouží, před ďáblem a zlými lidmi střehou,
od úrazu hájí. Kom. Lab. 127. Před těmi
nic neostane. Výb. I. 248. Před Tatary bez-
pečni jsme byli. Kat. 187. — Pozn. 1. Vazba
tato jen potud správna jest, pobud původní
místní význam jí označen býti má; sice
užíváme jiných vazeb přesnějších, správněj-
ších a lepějších: genitivu odluky prostého
nebo spojeného s předložkou od, anebo da-
tivu. Před s instr. u sloves: brániti, hájiti,
chrániti, opatřovati atd. a u týchž sloves
zvratných: brániti se, hájiti se atd., jakož
i adjektiv: jistý, bezpečný atd. jest vazba
u spisovatelů doby staré i střední dosti
častá, avšak přesnější jsou vazby genitivu
prostého aneb předložkou od opatřeného.
Vz jednotlivá časoslova a adjektiva nahoře
uvedená. Brs. 137. — Fozn. 2. Předložka
před určuje též osobu, k níž děj se vzta-
huje, po jejímž soudě výrok platnosť má
(= dativu vztahovému): Nemají škoditi cizí
řeči těm, ješto před Bohem nevinni jsú.
Pass. 776. Drahá jest před Hospodinem
smrť svatých jednoho. Pass. 953. V tom,
ješto mě viníte, před Bohem jsem práv.
Pass. 1002. Prosby jeho veliké jsú před
Bohem. Výb. II. 482. — 2. Předmět, s nímž
jiný předmět srovnán jsa, větší měrou stejné
vlastnosti předčí: Jsem před ním tako malý,
jakž přede lvem zvěř ustalý, před sluncem
voščená sviečka neb před mořem mělká
řiečka. Anth. I. 32. Sv. Jan před všemi
svatýni svatostí předčí. Pass. 415. Přede
všemi cti a chvály došel. Kat. 52. Děti jeho
před tím dalekým strejcem lepší právo
mají. Žer. Záp. II. 20. Očím před ušima
víra, Č. Mudr. 351. — 3. Čas, dříve něhož
děj slovesný se koná (opp. po), vor, eher
als. Sv. Prokop svú smrť před dvěma dnoma
věděl. Výb. 1. 202. Vladislav umřel v Bu-
díně ve čtvrtek před květnou nedělí. Bart.
13. Sv. Simeon před svú smrtí svýma očima
syna božieho jměl viděti. Anth. I. 77. Téhož
léta vyhořal Most v noci před matkúu boží
na nebesa vzetí. Let. 164. Před neduhem
přijímaj lékarstvie. Ctib. Hád. 23. A již
několik let před námi matka naše byla
umřela. Anth. I. 102. Bodej byl ten rozum
před soudem, který bývá po soudě. Č. Mudr.
193. — Brt. v List. filolog. a paed. 1877.
str. 236.—239. — Cf. Zk. Skl. 265.-267., Zk.
Ml. II. 34., Mkl. S. 440., 757., Brt. S. str. 79.
3. Před-, neoddělná předložka a) u jmen
a příslovek. Jména s předložkou před-
složená označují to, co jest před tím, co se
druhým členem označuje: předdomí, -dunají,
-dveří, -dvoří, -hoří, -hora, -hradí, -letí,
-městí, -peklí, -vislan, -mluva, -pis. Mkl. B.
44. Předběžný, předposlední, předběžně. —
b) U časoslov. Před- u časoslov znamená
a) směr děje před něco n. někoho beze všeho
ponětí vedlejšího: Předbiti prkno. Někoho
předpustiti. Předstoupiti před někoho. Před-
staviti něco před něco. — fi) Vedlejší ponětí
určení něčeho pro někoho, dání k uvážení,
vysvětlování, rozkazování, udávání příčiny.
Předhoditi ptákům. Pečeni hostem předkra-
jovati. Předepsati někomu něco. Přednášeti

něco. Předčítati, předehráváti, předříkati,
přednésti, předkládati, předvrhnouti někomu
něco. — y) 8 časoslovy pohybování se z místa
na místo ukazuje před- na dřívější děje ukon-
čení n, ukončování, na nadejití koho, často
s vedlejším ponětím opatrnosti n. lsti. Stává
se, že nenáhlý náhlého předbíhá. Předejde
vás do Galilee. Jeden druhého předjížděl.
My ho předhonili. On nás předstihl. My to
předešli. Předchází všecky milostí svou. —
J) Ukazuje často na předčeni někoho n. ně-
čeho něčím, převládání něčeho. Barva ta
předpichuje. Jedni druhé u vladařů před-
kupovali (dávali více). Někoho předorati. —
ř) Udělení přednosti nějaké. Předložiti, před-
staviti někomu někoho. Nad žádného se
nevyvyšuj, žádnému se nepředkládej. Ta věc
předchází. Předsedati. — ) Ponětí dříve
leží také v těchto složených časoslovech vy-
značujících poznání, oznámení něčeho bu-
doucího, neb určení, zřízení k účelům budou-
cím: předezříti, předohlásiti, předpověděti,
předoznámiti, předvěstiti, předzvěděti, před-
zříditi, předurčiti atd. Tn. 79.—81. Cf. Zk.
Skl. 72. — Časosl. a) přechodná a b) ne-
přechodná pohybování (vz Pře) s předložkou
před- složená řídí akkusativ (nikoli: ge-
nitiv). Poutníci nás předešli. Jazyk rozum
předskočil. Zk. — Kromě toho p>ojí se časo-
slova přechodná s před- složená s dativem
cíle, vz Dativ cíle 1. 211. b.

4. Před, adv., komparat. přízeji, příze,
příz, na mor. Zlínsku předejc, Brt.; vor.
Býti p. D. V řadu nejpříze šli (nejdříve).
V. Málo příze jsem o něm mluvil. Jel.
Kostel, co leží příději. Us.

Předa, y, m. Já jsem předa (= přida),
ich habe Vorhand. Rk. — P., f., příze, zastr.
1558.

Předadamité, lidé domněle před Adamem
na zemi obývavší, die Praeadamiten. S. N.

Předade, 3. praeter. = bieše předade
= mieješe ho zraditi, erat traditurus. Výb.
I. 5.

Předaj, e, m. = prodej, der Verkauf.
Máte ty ptáky na p. ? Us. na Mor. Tč. Tam
bol dom na p. Ht. Sl. 220. Vz Pře- 1. (ko-
nec).

1. Předák, předáček, čka, m., kdo
přední jest, der Vordermann. Jen jdi p-čku
svou vahou, jak ti zadáčkové pomohou.
Pís. — P., přední žnec n. sekáč, vojín (der
Vormann, Csk.), lovec ryb (Šp.), vz Lovec.
— P., věřitel první třídy, der Vorfröhner.
D. — P., plavec u vesla na pramenu dříví,
der Steuerer am Vorderflosse. Us. — P., u,
m., sám vor první,, das Vorderfloss; p. také
předek lodí (čelo), der Schiffschnabel. D. —-
P., zástěra, kasanka, die Schürze. D. —

Jg.

2. Předák, a, m., přádelník, der Spinner.
D.

Předaleký, sehr weit, himmelweit. Jg.
Předalpský, diesseits der Alpen gelegen.

Jg.

Předání, n., der Vortheil. Veliké má p.,
kdož se v své hospodě brání. Troj. 130. —
P., das Zuvielgeben, Vergeben. D

Předánko, a, n. = přadeno. Č. Sl. ps.

Předárna, y, f. = přádelna.