924

Předevzatý, -at, a. o, vz. Předevzíti.

Předevzíti, předevezmu, vzal, vzat, vzetí
= před jinými vzíti, vorgreifen, vorher weg-
nehmen. — co: místo. Plk. — Někdy chybně
m. před se vzíti, vornehmen, ku př.: On si
předevzal to učiniti.

Předezdí, n., přízdí, přední zeď, antemu-
rale, die Vormauer. Šm., BO.

Předeznáti, předvěděti, vorerkennen. —-
čím : božím duchem. Pass.

Předezříti, zřím, el, ení, předzírati, před-
viděti, vorsehen. D.

Předezvěd, u, ш., nově, předzvědění, die
Vorerkennung, Erfahrung. Krok.

Předezvědnošť, i, f., Voraussicht, ť. Šm.

Předežní, n., die Vorernte. D.

Předfigurovati, z lat., znamenati, bedeu-
ten. — co. Lom.

Předházka, y, f., předhození, das Vor-
werfen, der Vorwurf. P. míče. Jg. — P.
v hudbě lépe: přednizka, der Vorschlag.
Rk. — P. = výčitka, výtka, der Vorwurf.
P-ky zatajiti, zamlčeti. D. Vz Předhoditi.

Předhazovati, vz Předhoditi.

Předhlašovati, vorverkünden. — co:
bouři. Dch.

Předhlaví, n. = témě. — P., oteklina
hlavy dítěte se rodícího, die Kopfgeschwulst
des zur Welt kommenden Kindes. Us.

Předhlídavosť, i, f., die Voraussicht.

Předhlížení, n., das Vorsehen, die Vor-
sicht, D.

Předhluk, u, m., der Vortrab. Krok.

Předhoditi, il, zen, ení; předházetí, el,
en, ení; předhazovati, předhozovati, vorwer-
fen. — co komu. Chléb krkavci předhodil.
Zák. sv. Ben. — V přeneseném smysle p. co
komu, ku př. chyby, provinění = vytýkati,
vytknouti, vyčítati, vyčísti, vorwerfen. D.
Mnozí tuto frasi za germanismus mají, čímž
není, poněvadž už latiníci tohoto tropu uží-
vali: objectave alicui probrum, Cic, vecor-
diam, Sall., natum, Ov.: objicere alicui furta.
Cic. Objectatio. Caes. B. c III. (50. Podobně
Řekové sloveso n^ofiúi.i.nv kladli. Nebožtík
V. Zikmund tohoto tropu hájíval. Také Jg.
někde napsal: Pravice své sestře levici ne-
motornic předhazovala. V Brs. čteme na
str. 137.: předházka, lépe: výčitka, výtka;
tedy slovo předházka za špatné pokládati
se nemá. Ct. také: Předhůzky někomu či-
niti. Gb. v Listech filol. II. 115. Na oči ně-
komu něco vyhoditi (= výčitky mu činiti).
Us. Předložiti komu výčitky. Bart. 2. 21.
Můžeme tedy užívati frasí: předhoditi ně-
komu něco; předházky někomu činiti, ač lépe
slova nahoře uvedená (výčitka, vytýkati atd.)
klademe.

Předhon, u, m., právo na pastvu dříve
hnáti než jiní, der Vortrieb, die Vovtrift. D.

Předhončí, adj., Vortreiber-.— P., ího,
m. = předhonec.

Předhonec, nce, m., der Vortreiber. Jg.

Předhoniti, vz Předehnati.

Předhora, y, f., krajina před horami, die
Gegend vor dem Gebirge. Bern., Mkl.B. 411.

Předhoří, n., hora do moře se táhnoucí,
okřídlina (Šm.), das Vorgebirge. V. Vz Před-.
Koráb se o p. ztroskotal. Bych.

Předhorský, před horami jsoucí, dies-
seits des Gebirges.

Předhovor, u, m., Pourparler,. n. Dch.

Předhozek, zku, m., předmět, das Ob-
jekt. P. víry. Duch. Klín. 16.

Předhozka, předhůzka, y, f. = před-
házka. D.

Předhra, vz Předehra.

Předhradbí, n., místo před hradbami, die
Gegend vor den Schanzmauern. Ml.

Předhradí, n , místo před hradem, die
Vorburg. Háj., Pč. 26., Dal. 171.. V.Nej-
prve voda přivedena trubami na p. zámku
krumlovského. Břez. 235. — P., ves u Po-
děbrad.

Předhradní, předhradský, Vorburg-. D.

Předhraničí, n., die Gegend vor der
Gränze. L.

Předhraničný, vor der Grunze befind-
lich. P. manství.

Předhráti, vz Předehráti.

Předhravka, vz Předehrávka.

Předhunský, vor den Hunen. Šf.

Předhup, u, m., v tělocviku. Vz KP. I.
493.

Předhůzka, vz Předházka.

Předhvizdovati, předhvízdnouti, dnul a
dl, ut, utí, vorpfeifen. -— co komu: kosovi.
Us.

Předcházeti, vz Předejiti.

Předchod, u, m., der Vortritt. Rk.

Předchodec, dce, m. = předchůdce. Slov.

Předchoditel, e, m. = předchůdce. Sš.
L. 10.

Předchoditi, vz Předejíti.

Předchodní, předchozí, vorausgehend,
Präjudic-. P. státní účty, rozvrh p., Präli-
minare einer Rechnung; p. rozsudek, Prä-
judicirung; p. ujma, škoda; předchodně něco
rozsouditi, präjudiciren. J. tr. P. historie.
Sš. L. 3. P. milosť, gratia antecedens. Sš.
I. 260. Opisuje znamení p-dná před zkázou
Jerusalema. Šš. L. 193. Vz Předchozí.

1. Předchozí, Präliminar-, Vor-; vorgän-
gig, präventiv, Präcedenz-, vorläutig. P. den,
opatření, případ, rozmluva, dějiny, Dch.,
otázka, napomenutí, smlouva, J. tr., znamení,
prodej. Dch. Vystoupení z p-ho rozvrhu,
Uiberschreitung des Voranschlages. J. tr.
P. nákres, nástin čeho, bytí. Sš. L. 3.. 186.
P. událost'. Sš. J. 26.' P. počet, rozpočet,
rozvrh účtu; p. rozvrh dělati, činiti; p. vý-
kaz, rozbor příjmů. Šp. P. sněm. Rk.

2. Předchozí, ího, m. = předchůdce. Ms.
Bel. 60.

Předchůdce, e. m., der Vorgänger, Vor-
läufer, Vorbote. V. Štěstí p. neštěstí. Ros.
První předchůdcové v lásce jsou oči. V. P.
Kristův = sv. Jan Křtitel. Gl. 267. - P.
v držení něčeho, der Vorfahrer, Vorgänger.
D. Horší jest p. svého. Sych.

Předchůdkyně, ě, f., die Vorläuferin.
Deh. Vz Předchůdce.

Předchuť, i, f, der Vorgeschmack. D. —-
P., předcítění das Vorgefühl. P. nebe a bla-
ženosti. Jg.

Předchutnávati, vorschmecken. — kde.
V té polívce zázvor p-vá (chutí vyniká).
Jg. -- P., napřed cítiti, vorschmecken. —
co. Jg,