929

z pod kůže vzíti, tož ti to dám. Hrdlička
vyletí ponad všecky kopce. I šel popod
hory, popod les. Okouněl se domů jíti, leda
tak poza ploty se připlete. Vychodí slunečko
z poza lesů. Vykopal poklad z popod zeme.
Je-li prvou částí složeniny předložka po,
klademe vždy ten pád, kterého žádá před-
ložka druhá: nad horou i ponad horou; za
horou i poza horou. Pakli jest prvou částí
složeniny předložka z, klademe vždy genitiv:
pod kamenem, ale z pod kamene; nad horou,
ale z nad hory. KB. 308. Na Slov. jsou dle
Ht. tyto složené předložky: zpoza, zmedzi,
spomedzi, znad, zponad dveří, zpod, zpopod
domu, zpopri, spred, spopred atd. Mkl. S.
251. Vz tyto předložky a článek Bartošův
v Km. III. 337. a 338., Brt. S. §. 343. Cf.
Poznenáhlu. Zde slušno zmíniti se o krás-
ných složeninách předložkových, jichž obec.
mluva užívá na označenou děje distributiv-
ného, táhnoucího se v časové posloupnosti
k několika předmětům. Lid mor. v té pří-
čině neužívá nikdy slovesa prostého, nýbrž
složeniny předložek poz-. Vytáhl hřebík,
ale: pozvytahoval hřebíky ze stěny. Otevřel
okno, ale: pozotvíral okna. Nadal mu, ale:
pozvynadával všem. Brt. v Km. 1877. 158.
Vz slovesa s poz- složená. — Co se dotýče
předložek otevřených, jednoslabičných: vy,
po, pro, u, za, do, při (poněkud i pře) v češ-
tině, připomenouti sluší, zvláště vzhledem
k jich délce a krátkosti, toto hlavní pra-
vidlo: jsou-li složeny s jmény od sloves ne-
odvozenými, prodlužují se: výbor, výborný;
pak-li jsou složeny se slovesy n. s jmény od
sloves odvozenými, zůstávají krátkými: vybí-
rati, vybrání, vybraný. — Dlouží-li předložky
(předpony) se slovesy trvacími spojené svou
samohlásku, mění slovesa význam svůj a zů-
stávají neskonalými: ležeti — náležeti, přiná-
ležeti, záležeti, příležeti; podobiti — nápodo-
biti; seděti — přiseděti; sledovati — následo-
vati, pronásledovati; slušeti — příslušeti; vě-
řiti — důvěřovati; viděti — náviděti, nenávi-
děti; viseti— záviseti; (strč.) ufati — doufati,
zoufati. Sr. naležím se a náležím. (Bž. 165.).
Co se týče konečně přízvuku předložek, které
stojí před jménem, o tom vz Přízvuk. — Vz
S. N. a Cf. Brt. S. §. 171. — Pozn. 1. Slovesa
podmětná a nepřechodná stávají se, spojí-li
se s předložkami, přechodnými а rekce jim
jako přechodným: po kladných akkusativ,
po záporných genitiv. Sasy prošel a rozumu
nedošel. Řekni mu slovo, nadme hubu jako
potáč. Matku nadcházeje dceru předejdeš. Sla-
bota ho obchodila. Odběhli mě. Křížem krá-
žem pochoditi svět. Něco podstoupiti. Starosť
žádná bylina nepřeroste. Sedlák o oko ko-
bylu prohrál. Předejíti, rozesmáti, spatřiti,
zastřeliti někoho, přičarovati, vymoci něco
atd. Vz olom. programm z r. 1875. str. 3.—5.
— Pozn. 2. Předložky činí slovesa neskonalá
skonalými. Vz Časoslovo I.163. a. — Pozn. 3.
Kdeby zavřené p-ky se souhláskou násle-
dující stejnorodou nebo se skupeninou sou-
hlásek nesnadno bylo vysloviti, rozšiřují se
samohláskou (obyč. e, po k i u): obe-jíti, ke
komu, se sestrou, nade všemi, ke dvoru,
beze mne m. ob-jíti, k komu, s sestrou, nad
všemi, k dvoru, bez mne (chybně tedy: ku

upomínce, ku návrhu). Zoveme tu vokaliso-
váním předložek (Bž. 218.). — Pozn. 4. Dvou-
slabičná slovesa, jakmile předložkou třísla-
bičnými se stávají, krátí v infinitivu někdy
dlouhou svou kmenovou samohlásku, vz Kvan-
tita (I. 853. a), Infinitiv (I.. 574. b.). —
Pozn. 5. Ani v češtině, ani v latině nemůže
se jedno jméno opírati o dvě předložky, byť
tyto týmž pádem se řídily, nýbrž třeba buď
jméno klásti při každé předložce zvláště,
nebo při předložce druhé nahraditi je zá-
jmenem; obzvl. má pravidlo toto platnosť
tam, kde předložky s rozličným pádem klásti
se mají. Nikoli: před a po objevení Ameriky,
nýbrž: před objevením Ameriky a po něm
(po tom). Cf. Aby bohabojně živ byl před
svatbou, na svatbě i po svatbě. Št. N. 43
Tedy ne: ,šel jsem před a za dům', nýbrž :
,šel jsem před dům a za něj.' Kos., Brs. 138.

— Vz Kt. 94.

2. Předložka, y, f., v hudbě, předrážka,
der Vorschlag. P. dlouhá;, krátká, hro-
madná. Vz S. N.

3. Předložka, y, f., předloh, předloha,
die Vorlage, das Vorlegeblatt. Podlé ně-
jaké p-ky kresliti.

Předložkový přívlastek, vz Přívlastek.

Pře-dlubati, -ám a -u, eš, předlabati, dlá-
tem díru v desce udělati, durchhöhlen, durch-
meisseln. Na Ostrav. Tč.

Předlud, u, m., přeluda, y, f., obraz, vi-
dění, das Truggesicht, die Vision. Výb. I.
1175. Vz Přelud.

Předmalovati, vormalen, vorbilden. Mand.

— co komu.
Předmanželský, vorehelich. Sm.
Předměr, u, m., předobraz, nástin, das

Vorbild, der Typus. Had onen měděný byl
p. Krista. Sš. J. 53.

Předměřice, ves u St. Benátek; u Kr.
Hradce. Tf. 331.

Předměstí, metu, metl, ten, ení; před-
mítati, vorwerfen. — co komu: otázky.
Aesop.

Předměstí, n.. osada vně obvodu města,
obyč. hned před hradbami a branami jeho
ležící, die Vorstadt. BO. Lit.: primëstis. Mkl.
B. 411. Zůstávati na p. D. — P., ves v Li-
tomyšelsku u Svojanova. PL.

Předměstný = předměstský. Slov. Bern.

Předměsto, a, n. = předměstí. Slov.
Bern.

Předměstský, vorstädtisch. Us. Jupiter
či Zeus p. = Zevq TtQÓnvloq v protivě
Zeusa (Dia), jenž sloul Z. noXiov/os. Zeus
p. jest Jupiter, jenžto v chrámě v před-
městí sídlo svoje má. Sš. Sk. 169.

Předměšťan, a, opovržlivě: předmě-
šťák (1530.), a, m., der Vorstädter, Pfahl-
bürger. Us.

Předměšťanka,y,f.,die Vorstädterin. Us.

Předměšťanstvo, a, n., die Vorstädtler.
Zlob.

Předmět, u, m. P. ve filosofii vše to,
co je mimo nás, neb co by bylo, i kdyby
nás nebylo; vše pak ostatní, co vězí jen
na nás a v nás, jest podmětné či osobní
(subjektivní). Der Gegenstand, das Objekt.
Hš. v S. N. Vz tam více. Věcné předměty
(školní), die Realien. Dch. Jehož (evangelia)