Předchozí (928)  Strana:929  Další (930) |
|
|||
929
|
|||
|
|||
z pod kůže vzíti, tož ti to dám. Hrdlička
vyletí ponad všecky kopce. I šel popod hory, popod les. Okouněl se domů jíti, leda tak poza ploty se připlete. Vychodí slunečko z poza lesů. Vykopal poklad z popod zeme. Je-li prvou částí složeniny předložka po, klademe vždy ten pád, kterého žádá před- ložka druhá: nad horou i ponad horou; za horou i poza horou. Pakli jest prvou částí složeniny předložka z, klademe vždy genitiv: pod kamenem, ale z pod kamene; nad horou, ale z nad hory. KB. 308. Na Slov. jsou dle Ht. tyto složené předložky: zpoza, zmedzi, spomedzi, znad, zponad dveří, zpod, zpopod domu, zpopri, spred, spopred atd. Mkl. S. 251. Vz tyto předložky a článek Bartošův v Km. III. 337. a 338., Brt. S. §. 343. Cf. Poznenáhlu. Zde slušno zmíniti se o krás- ných složeninách předložkových, jichž obec. mluva užívá na označenou děje distributiv- ného, táhnoucího se v časové posloupnosti k několika předmětům. Lid mor. v té pří- čině neužívá nikdy slovesa prostého, nýbrž složeniny předložek poz-. Vytáhl hřebík, ale: pozvytahoval hřebíky ze stěny. Otevřel okno, ale: pozotvíral okna. Nadal mu, ale: pozvynadával všem. Brt. v Km. 1877. 158. Vz slovesa s poz- složená. — Co se dotýče předložek otevřených, jednoslabičných: vy, po, pro, u, za, do, při (poněkud i pře) v češ- tině, připomenouti sluší, zvláště vzhledem k jich délce a krátkosti, toto hlavní pra- vidlo: jsou-li složeny s jmény od sloves ne- odvozenými, prodlužují se: výbor, výborný; pak-li jsou složeny se slovesy n. s jmény od sloves odvozenými, zůstávají krátkými: vybí- rati, vybrání, vybraný. — Dlouží-li předložky (předpony) se slovesy trvacími spojené svou samohlásku, mění slovesa význam svůj a zů- stávají neskonalými: ležeti — náležeti, přiná- ležeti, záležeti, příležeti; podobiti — nápodo- biti; seděti — přiseděti; sledovati — následo- vati, pronásledovati; slušeti — příslušeti; vě- řiti — důvěřovati; viděti — náviděti, nenávi- děti; viseti— záviseti; (strč.) ufati — doufati, zoufati. Sr. naležím se a náležím. (Bž. 165.). Co se týče konečně přízvuku předložek, které stojí před jménem, o tom vz Přízvuk. — Vz S. N. a Cf. Brt. S. §. 171. — Pozn. 1. Slovesa podmětná a nepřechodná stávají se, spojí-li se s předložkami, přechodnými а rekce jim jako přechodným: po kladných akkusativ, po záporných genitiv. Sasy prošel a rozumu nedošel. Řekni mu slovo, nadme hubu jako potáč. Matku nadcházeje dceru předejdeš. Sla- bota ho obchodila. Odběhli mě. Křížem krá- žem pochoditi svět. Něco podstoupiti. Starosť žádná bylina nepřeroste. Sedlák o oko ko- bylu prohrál. Předejíti, rozesmáti, spatřiti, zastřeliti někoho, přičarovati, vymoci něco atd. Vz olom. programm z r. 1875. str. 3.—5. — Pozn. 2. Předložky činí slovesa neskonalá skonalými. Vz Časoslovo I.163. a. — Pozn. 3. Kdeby zavřené p-ky se souhláskou násle- dující stejnorodou nebo se skupeninou sou- hlásek nesnadno bylo vysloviti, rozšiřují se samohláskou (obyč. e, po k i u): obe-jíti, ke komu, se sestrou, nade všemi, ke dvoru, beze mne m. ob-jíti, k komu, s sestrou, nad všemi, k dvoru, bez mne (chybně tedy: ku |
upomínce, ku návrhu). Zoveme tu vokaliso-
váním předložek (Bž. 218.). — Pozn. 4. Dvou- slabičná slovesa, jakmile předložkou třísla- bičnými se stávají, krátí v infinitivu někdy dlouhou svou kmenovou samohlásku, vz Kvan- tita (I. 853. a), Infinitiv (I.. 574. b.). — Pozn. 5. Ani v češtině, ani v latině nemůže se jedno jméno opírati o dvě předložky, byť tyto týmž pádem se řídily, nýbrž třeba buď jméno klásti při každé předložce zvláště, nebo při předložce druhé nahraditi je zá- jmenem; obzvl. má pravidlo toto platnosť tam, kde předložky s rozličným pádem klásti se mají. Nikoli: před a po objevení Ameriky, nýbrž: před objevením Ameriky a po něm (po tom). Cf. Aby bohabojně živ byl před svatbou, na svatbě i po svatbě. Št. N. 43 Tedy ne: ,šel jsem před a za dům', nýbrž : ,šel jsem před dům a za něj.' Kos., Brs. 138. — Vz Kt. 94.
2. Předložka, y, f., v hudbě, předrážka,
der Vorschlag. P. dlouhá;, krátká, hro- madná. Vz S. N. 3. Předložka, y, f., předloh, předloha,
die Vorlage, das Vorlegeblatt. Podlé ně- jaké p-ky kresliti. Předložkový přívlastek, vz Přívlastek.
Pře-dlubati, -ám a -u, eš, předlabati, dlá-
tem díru v desce udělati, durchhöhlen, durch- meisseln. Na Ostrav. Tč. Předlud, u, m., přeluda, y, f., obraz, vi-
dění, das Truggesicht, die Vision. Výb. I. 1175. Vz Přelud. Předmalovati, vormalen, vorbilden. Mand.
— co komu.
Předmanželský, vorehelich. Sm. Předměr, u, m., předobraz, nástin, das Vorbild, der Typus. Had onen měděný byl
p. Krista. Sš. J. 53. Předměřice, ves u St. Benátek; u Kr.
Hradce. Tf. 331. Předměstí, metu, metl, ten, ení; před-
mítati, vorwerfen. — co komu: otázky. Aesop. Předměstí, n.. osada vně obvodu města,
obyč. hned před hradbami a branami jeho ležící, die Vorstadt. BO. Lit.: primëstis. Mkl. B. 411. Zůstávati na p. D. — P., ves v Li- tomyšelsku u Svojanova. PL. Předměstný = předměstský. Slov. Bern.
Předměsto, a, n. = předměstí. Slov.
Bern. Předměstský, vorstädtisch. Us. Jupiter
či Zeus p. = Zevq TtQÓnvloq v protivě Zeusa (Dia), jenž sloul Z. noXiov/os. Zeus p. jest Jupiter, jenžto v chrámě v před- městí sídlo svoje má. Sš. Sk. 169. Předměšťan, a, opovržlivě: předmě-
šťák (1530.), a, m., der Vorstädter, Pfahl- bürger. Us. Předměšťanka,y,f.,die Vorstädterin. Us.
Předměšťanstvo, a, n., die Vorstädtler.
Zlob. Předmět, u, m. P. ve filosofii vše to,
co je mimo nás, neb co by bylo, i kdyby nás nebylo; vše pak ostatní, co vězí jen na nás a v nás, jest podmětné či osobní (subjektivní). Der Gegenstand, das Objekt. Hš. v S. N. Vz tam více. Věcné předměty (školní), die Realien. Dch. Jehož (evangelia) |
||
|
|||
Předchozí (928)  Strana:929  Další (930) |