931

I přišel k městu samařskému, kteréž slove
Sichar vedlé popluží, kteréž byl dal Jakob
Josefovi, synu svému. Jan 4. o. V češtině
není toliko předmin. času sloves skonalých,
nýbrž i sloves neskonalých. A dokonal
Bůh dne sedmého dílo své, kteréž byl uči-
nil: a odpočinul dne sedmého ode všeho
díla, kteréž byl dělal. I. Mojž. 2. 2. Nebo
nebyl dštil Hospodin Bůh na zemi, a člo-
věka nebylo, kterýž by vzdělal zemi. I. Mojž.
2. 5. A aj hvězda, kterouž byli viděli na
východu slunce, předcházela je. Mat. 2. 9.—
Ve větách časových zřídka nacházíme před-
min. čas. A když byli zaslechli hlas Ho-
spodina Boha procházejícího se v ráji, při
větérku po poledni, skryl se Adam i jeho
žena. I. Mojž. 3. 8. Pravidelně užívá se
v těchto větách minulého času sloves sko-
nalých, kteRý (jako v řečtině aorist) i jinak
přečasto předmin. čas zastupuje: Pustil tedy
Hospodin Bůh sen na Adama: a když usnul,
vyňal jedno z jeho žeber. I. Mojž. 2. 21.
A když zrostla bylina a užitek přinesla,
tedy ukázal se i koukol. Mat. 13. 2G. A když
to učinili, zahrnuli množství veliké ryb. Luk.
5. 6.. — Děj předminulý vyjadřuje Cech rád
svým minulým časem vícedobým, čemuž na-
svědčuje lid sám, který min. času vícedobého
užívá, kdykoli říci chce, že něco bývalo
(někdy, dávno), čehož již není, druhdy
i žertem dodávaje: ale jest tomu již dávno.
A tak i v biblí čteme často čas minulý
sloves vícedobých, kde v latinském pře-
kladu nacházíme plusquamperfectum, k vy-
jádření toho, co se dávno dálo neb aspoň
ode dávna, nechť se pak před delším neb
kratším časem díti přestalo. I poznali ho,
že on jest ten, kterýž na almužně sedával
u dveří krásných chrámových. Sk. ap. 3.10.
Zvolav tedy zástup počal prositi, aby učinil,
jakož jim vždycky činíval. Mark. 15. 8. —
II. Předminulý čas trpného rodu tvoří se
z byl jsem a z příčestí skonalého slovesa
trpného: byl jsem přičten. Příklady: Když
pak byl večer toho dne, kterýž jest první
po sobotě a dvéře byly zavříny, kdež byli
učedlníci shromážděni pro strach židovský,
přišel Ježíš atd. Jan 20. 19. I dána jemu
kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu,
nalezl místo, kdež bylo napsáno: Duch
Páně jest nade mnou. Luk. 4.17.— 18. A po-
vstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli
ho až na vrch hory, na níž město jejich
bylo vzděláno, aby jej dolů vstrčili. Luk.
4. 29. Který (Barabbáš) byl pro bouřku
nějakou v městě učiněnou a pro vraždu
vsazen do žaláře. Luk. 23. 19. I koupiv
plátna a sňav ho, obvinul v plátno a po-
ložil do hrobu, kterýž byl vytesán. Mark.
15. 46. — Že příčestí trpné ve spojení s býval
jsem (dle Tomíčka) také předminulý čas za-
stupovati často může, jde již z toho, co
jsme o činné formě shora pověděli. — Kz.
v Učitelské besedě. III. roč. str. 54. Vz
Čas (předminulý I. 160. a,, b.). Že bratří
hojněji než jiní spisovatelé plusquamperfecta
užívali, toho asi příčina často byla, že do-
slova z latiny překládali. My nyní tohoto
času obyčejně jen tam užíváme, kde by
předminulosť děje nutně vytknouti bylo

ku př.: Tedy přišel opět do Kaně galilejské,
kdežto byl z vody víno učinil (už dříve
kdysi).

Předmíř, e, m., ves u Blatné. PL.

Předmístí, n., der Vorplatz vor einem
Orte. Šm.

Předmítati, vz Předmésti.

Předmlouvati, vz Předmluviti.

Předmlsek, sku, m., vz Předvar. Šm.

Předmluva, y, f., předmluvka, před-
mluvička, (Bern.). P., proslov, proslovo,
úvod, předsloví (Šm.), mluvení před hlavní
věcí, aby jí lépe rozumíno bylo. P., prae-
fatio, připomenutí, jež spisovatel před svůj
spis klade, dotýkaje se v něm buď původu
aneb účelu svého spisu a jiných okolností,
které se ku zvláštnímu snad stanovisku
spisovatelovu, k poměrům jeho ku kritice
atd. vztahují. Vz S. N. P-vy, jak již ne-
jeden spisovatel pověděl, se píší, aby se
pomluva nadešla. Sš. Mt. Předml. O čem viz
v p-vě na proroky. Br. P. na práva měst-
ská. Brikcí, na herbář, Bf., na sbírku zá-
konův. J. tr. K oběma předešlým synoptickým
evangeliím jsme p-vy předeslali a v nich, co
potřebno se vidělo, vynesli. Sš. L. Předml.
P-vou tou udává zvláště příčinu, proč tako-
vého sepsání se podjímá. Sš. L. 5. P-vn na-
před položiti, 1)., udělati. V. P-vou opatřiti.

Předmluvač, e, předmluvce, e, před-
mluvčí, ího, m., der Vorredner. Aqu.

Předmluvení, n., das Vorreden. Jg.

Předmluvitel, e, m. = předmluvce.

Předmluvitelka, y, f., die Vorrednerin.

Jg.

Předmluviti, il, en, ení, předmlouvati,
vorreden, a) Dříve mluviti než jiný. —
b) Napřed mluviti, aby někdo po nás mlu-
vil a mluviti se učil. — c) Před někým
mluviti, aby slyšel a věřil. — d) P., před-
mluvu dělati, eine Vorrede machen, halten.
V. - Jg.

Předmost, u, m., ves u Přerova. PL.

Předmostí, n., upevnění vojenské pří-
stupu na most, der Brückenkopf. P. offen-
sivní, jednoduché, dvoj-, trojnásobné. S. N.

Předmýšleti, el, en, ení, dříve se roz-
mysliti, vorbedenken. D.

Předňák, a, m., přední roj, der Vor-
sehwarm. Sm.

Přednáměstek, stka, m., předešlý ná-
městek. 1617.

Přednapomenouti, ul, ut, utí, předna-
pomínati, vorerinnern, vorher erinnern. Bern.

Přednapomínatel, e. m., der Vorerinnerer.
Bern.

Přednapomínatelka, у, přednapomí-
natelkyně, ě, f., die Vorerinnerin. Bern.

Přednártí, n., část nohy před nártem.
Ssav.

Přednášce, e, m., přednášeč, e, m.,
zpravodaj, der Vorträger, Berichterstatter,
Referent. Krajský p. J. tr.

Přednášecí kniha, das Vorlesebuch. Dch.

Přednášeč, e, m. = přednášce. Krok.

Přednášečka, y, f., die Vorträgerin. Jg.

Přednášení, n., das Vortragen, Vor-
bringen, der Vortrag. P. básnické, Krok,
srozumitelné, D., mimické, básnické n. kraso-
řečné. Nz. P. tajemství, hlubokých a ostro-