Předchozí (930)  Strana:931  Další (932) |
|
|||
931
|
|||
|
|||
I přišel k městu samařskému, kteréž slove
Sichar vedlé popluží, kteréž byl dal Jakob Josefovi, synu svému. Jan 4. o. V češtině není toliko předmin. času sloves skonalých, nýbrž i sloves neskonalých. A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž byl uči- nil: a odpočinul dne sedmého ode všeho díla, kteréž byl dělal. I. Mojž. 2. 2. Nebo nebyl dštil Hospodin Bůh na zemi, a člo- věka nebylo, kterýž by vzdělal zemi. I. Mojž. 2. 5. A aj hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je. Mat. 2. 9.— Ve větách časových zřídka nacházíme před- min. čas. A když byli zaslechli hlas Ho- spodina Boha procházejícího se v ráji, při větérku po poledni, skryl se Adam i jeho žena. I. Mojž. 3. 8. Pravidelně užívá se v těchto větách minulého času sloves sko- nalých, kteRý (jako v řečtině aorist) i jinak přečasto předmin. čas zastupuje: Pustil tedy Hospodin Bůh sen na Adama: a když usnul, vyňal jedno z jeho žeber. I. Mojž. 2. 21. A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol. Mat. 13. 2G. A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb. Luk. 5. 6.. — Děj předminulý vyjadřuje Cech rád svým minulým časem vícedobým, čemuž na- svědčuje lid sám, který min. času vícedobého užívá, kdykoli říci chce, že něco bývalo (někdy, dávno), čehož již není, druhdy i žertem dodávaje: ale jest tomu již dávno. A tak i v biblí čteme často čas minulý sloves vícedobých, kde v latinském pře- kladu nacházíme plusquamperfectum, k vy- jádření toho, co se dávno dálo neb aspoň ode dávna, nechť se pak před delším neb kratším časem díti přestalo. I poznali ho, že on jest ten, kterýž na almužně sedával u dveří krásných chrámových. Sk. ap. 3.10. Zvolav tedy zástup počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval. Mark. 15. 8. — II. Předminulý čas trpného rodu tvoří se z byl jsem a z příčestí skonalého slovesa trpného: byl jsem přičten. Příklady: Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě a dvéře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni pro strach židovský, přišel Ježíš atd. Jan 20. 19. I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: Duch Páně jest nade mnou. Luk. 4.17.— 18. A po- vstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na níž město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů vstrčili. Luk. 4. 29. Který (Barabbáš) byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře. Luk. 23. 19. I koupiv plátna a sňav ho, obvinul v plátno a po- ložil do hrobu, kterýž byl vytesán. Mark. 15. 46. — Že příčestí trpné ve spojení s býval jsem (dle Tomíčka) také předminulý čas za- stupovati často může, jde již z toho, co jsme o činné formě shora pověděli. — Kz. v Učitelské besedě. III. roč. str. 54. Vz Čas (předminulý I. 160. a,, b.). Že bratří hojněji než jiní spisovatelé plusquamperfecta užívali, toho asi příčina často byla, že do- slova z latiny překládali. My nyní tohoto času obyčejně jen tam užíváme, kde by předminulosť děje nutně vytknouti bylo |
ku př.: Tedy přišel opět do Kaně galilejské,
kdežto byl z vody víno učinil (už dříve kdysi). Předmíř, e, m., ves u Blatné. PL.
Předmístí, n., der Vorplatz vor einem
Orte. Šm. Předmítati, vz Předmésti.
Předmlouvati, vz Předmluviti.
Předmlsek, sku, m., vz Předvar. Šm.
Předmluva, y, f., předmluvka, před-
mluvička, (Bern.). P., proslov, proslovo, úvod, předsloví (Šm.), mluvení před hlavní věcí, aby jí lépe rozumíno bylo. P., prae- fatio, připomenutí, jež spisovatel před svůj spis klade, dotýkaje se v něm buď původu aneb účelu svého spisu a jiných okolností, které se ku zvláštnímu snad stanovisku spisovatelovu, k poměrům jeho ku kritice atd. vztahují. Vz S. N. P-vy, jak již ne- jeden spisovatel pověděl, se píší, aby se pomluva nadešla. Sš. Mt. Předml. O čem viz v p-vě na proroky. Br. P. na práva měst- ská. Brikcí, na herbář, Bf., na sbírku zá- konův. J. tr. K oběma předešlým synoptickým evangeliím jsme p-vy předeslali a v nich, co potřebno se vidělo, vynesli. Sš. L. Předml. P-vou tou udává zvláště příčinu, proč tako- vého sepsání se podjímá. Sš. L. 5. P-vn na- před položiti, 1)., udělati. V. P-vou opatřiti. Předmluvač, e, předmluvce, e, před-
mluvčí, ího, m., der Vorredner. Aqu. Předmluvení, n., das Vorreden. Jg.
Předmluvitel, e, m. = předmluvce.
Předmluvitelka, y, f., die Vorrednerin.
Jg.
Předmluviti, il, en, ení, předmlouvati,
vorreden, a) Dříve mluviti než jiný. — b) Napřed mluviti, aby někdo po nás mlu- vil a mluviti se učil. — c) Před někým mluviti, aby slyšel a věřil. — d) P., před- mluvu dělati, eine Vorrede machen, halten. V. - Jg. Předmost, u, m., ves u Přerova. PL.
Předmostí, n., upevnění vojenské pří-
stupu na most, der Brückenkopf. P. offen- sivní, jednoduché, dvoj-, trojnásobné. S. N. Předmýšleti, el, en, ení, dříve se roz-
mysliti, vorbedenken. D. Předňák, a, m., přední roj, der Vor-
sehwarm. Sm. Přednáměstek, stka, m., předešlý ná-
městek. 1617. Přednapomenouti, ul, ut, utí, předna-
pomínati, vorerinnern, vorher erinnern. Bern. Přednapomínatel, e. m., der Vorerinnerer.
Bern. Přednapomínatelka, у, přednapomí-
natelkyně, ě, f., die Vorerinnerin. Bern. Přednártí, n., část nohy před nártem.
Ssav. Přednášce, e, m., přednášeč, e, m.,
zpravodaj, der Vorträger, Berichterstatter, Referent. Krajský p. J. tr. Přednášecí kniha, das Vorlesebuch. Dch.
Přednášeč, e, m. = přednášce. Krok.
Přednášečka, y, f., die Vorträgerin. Jg.
Přednášení, n., das Vortragen, Vor-
bringen, der Vortrag. P. básnické, Krok, srozumitelné, D., mimické, básnické n. kraso- řečné. Nz. P. tajemství, hlubokých a ostro- |
||
|
|||
Předchozí (930)  Strana:931  Další (932) |