937

Předse (předce, předc, předci), na Slov.
preci, preca, precaj = přece, mylně:
předce. Slovo to složeno z předložky před
a zájmena se = před se, ds pak změžďuje
se v c: dvadeset — dvadset — dvacet, tři-
deset — třidset — třicet, tedy: předse —
přece. Mk. Vz Ds. — P. = před sebe, vor
sich. Raci před se i za se kráčejí. Kom.
Nemůže ani před se ani za se. D. — P.,
přece = pořád, dále, vždy, pryč, stále, fort,
vor sich, vorwärts zu. Před se jíti, kráčeti.
V. Právo před se šlo; Nešel-liby sněm před
se; To má před se jíti; Veďte své právo
před se podlé listu; Komorník měl to dále
rozkázati, aby právo před se šlo. Půh. I.
209., 314., II. 61., 314., 444. A tak ji před
se za bránu vedli. Bart. 254. 23. A když
vždy před se táhl. Bart. 261. 2. A ktožby
pohnal a ktožby súd ten před sě směl vésti.
O. z D. Učení své předce vésti. V. To po-
věděv šel předce. Br. Jdi předce, naděl tě
pán Bůh. Štelc. Prudká voda předse běží,
tichá břehy podrývá. Prov. Táhni předce.
Záv. Předce své předsevzetí konati. V. —
P. = nicméně, však, s tím vším, přes to
všecko, gleichwohl, doch, dennoch. Jg. P.,
ale p., p. však, z pravidla vyjadřuje protivu
čelící k předvětí připouštěcímu. Není sice
obtížný, ale přece dotíravý. Kos. Toť mohu,
ačkoli stár jsem, předce vystáti. D. Když
oni předse na svém stáli. V. Na svini byť
i zlatohlav vstrčil, předce sviní zůstane. V.
Vždyť předce on jest skála má. Br. Před
pány smeká, před knězi kleká, předc šelma
velká. Prov. Vz Pak, Avšak, Před, II. 918. b.

Předsebrání, n., předsevzetí, der Vor-
satz. V.

Předsebráti, vz Předsevzíti.

Předsed, u, m., přední místo, předek, der
Vorsitz. Šm.

Předseda, y, m., dle Despota, předsedící,
der Vorsitzer, Präsident. Vz Praeses.

Předsedatel, e, m. = předseda. Předse-
ditel. Koll.

Předsedati; předseděti, ěl, ění; předse-
dávati, den Vorsitz führen, Vorsitzen. —
čemu: sněmu, hromadě. Us. — při čem. Rk.

Předsedící, der Vorsitzende. Rk.

Předsední, ího, m., der Vorsitzende, Prä-
sident. P. senatu, der Senatspräsident. J. tr.
P-ním býti. J. tr. P-ho voliti. Šb.

Předsednictví, n., das Präsidium, der
Vorsitz. J. tr.

Předsejíti, vz Jíti, vor sich gehen. —
jak: dle předpisu. J. tr. — s čím : s draž-
bou. J. tr. — proti čemu: proti nezákon-
nosti. J. tr. — v čem, čím. J. tr.

Předsek, u, m., v šermířství. Vz KP. I.
555.

Předsekati; předsíci, seku, sekl, sečen,
ení, vorhauen. — koho, einem vorhauen,
vormähen. D.

Předsevedení, n., pokračování, die Fort-
setzung. Proch.

Předsevzatek, tku, m. = předsevzetí, die
Unternehmung. Ryt, kř.

Předsevzetí, í, vzetí něčeho před se, das
Vorsichnehmen. Opětné p. vyšetřování, die
Wiederaufnahme. J. tr. Ku p. toho prodeje
dostačí = k tomu prodeji. — P., zástěra,

die Schürze. Us. — P., určitý úmysl, pod-
niknutí, der Vorsatz. Hš. Vz S. N. P., po-
hnutka hlavní či rozhodující. S. N. P. míti,
změniti, proměniti; od p. ustoupiti; od p.
neupouštěti; svého p. se držeti; na svém p.
státi; od svého p. se uchýliti, odstoupiti,
nedati se sraziti, přestati; P. se jim vedlé
vůle jejich nezvedlo; lstivé p. V. P. jejich
průchod dáváš; zanechati svého p. Br. P.
lidská jsou nestálá. Us. Získal na svém p.
co Michal na sviních. Prov. Ve svém p. po-
stupovati. Kom. Nic ho v p. nezmýlilo; p.
se mu zdařilo; s toho p. sešlo. Sych. Ač
se na čas jeho p. popřetrhlo, avšak úmysl
celý zůstával. Touha ta po domovu vzbu-
dila v něm p.; Syn p. svoje ihned ve skutek
uvésti usiloval. Sš. L. 151., 152. — P.,
prsa, Brust, f. Má hodná předsevzetí (prsatá).
Vz Tělo. Č.

Předsevzíti, vezmu, vzal, vzat, vzetí;
předsebráti, beru, bral, án, ání; před se
vzíti (bráti). — P. = před sebe dáti, pově-
siti atd. vor sich nehmen; začíti, unter-,
vornehmen, anfangen. Jg. — co: zástěru
(před sebe dáti). Jg. P. stavení, D., dílo,
cestu, V., úřední vyšetřování (počíti), Šm.,
při. Vl. zř. 21. — co k čemu : k rozhod-
nutí. J. tr. — co jak: z něčí rady, bez
prodlení. J. tr. P. něco na něčí radu; tato
vazba nemá dokladu, lépe: z něčí rady. —-
co jak kdy. Může tedy jistou měrou a ji-
stými mezemi i člověk v den svátečný ně-
které práce méně hmotné s menším racho-
tem spojené předsevzíti. Sš. J. 86. — si.
Netoliko předevzal sobě ten navrátiti se.
Sš. L. 152.

Předschodek, dku, m., der Perron. S. N.

Předschodí, n., die Vortreppe. Zlatohv.
1. 156.

Předsíci = předsekati, předsáhnouti.

Předsílati, vz Předeslati.

Predsím = před tím, prve, vorhin. Slov.
Plk.

Předsíň, ě, f., předsíně, ö, f., předsíní,
n., síňce t. j. prostor, v nějž vstupuje se
ve větších domech v každém patře přímo
ze schodů a z něhož pak vedou rozličné
dvéře do vnitřních sálů a komnat. Vz S. N.
Die Vorflur, Vorhalle, der Vorhof, Vorsaal,
Antritt, das Vorhaus. Jg., Dch. — P. v uchu.
Vz KP. IL 292.

Předsiněk, ňku, m., das Lusthaus auf
dem Vorhofe. Na Mor. Mtl., Kčr.

Předsíní, n., vz Předsíň. P. chrámové.
D., Br. Předsíní. V.

Předsíník, a, m., nové, vrátný, der Por-
tier. Praž. nov.

Předsíňka, y, ť., síň, die Vorhalle. —
P., die Herzkammer. Srdce o dvou p-kách.
Krok.

Předskakovati, vz Předskočiti.

Předsklepy, ův, pl., m., na Slov. loubí
před krámy, die Lauben vor Gewölben. Plk.

Předskočiti, skoč, če (íc), il, čen, ení;
předskakovati, vorspringen (Jemanden). —
koho, co. D., Ros., Jel. Jazyk aby roz-
umu (gt.) nepředskakoval. Korunka. — čím:
dlouhým skokem.

Předskok, u, m., der Vorsprung. P. míti
před kým = předčiti ho. D.