Předchozí (937)  Strana:938  Další (939) |
|
|||
938
|
|||
|
|||
Předskuhrati, předskuhrávati, vorwin-
seln. D. — co komu. Předslabikovati, vorbuchstabiren.-- co
komu. Šm. Předslav, i, f., ves v Klatovsku. PL.
Předslavice, dle Budějovice, ves u Vo-
lyně. PL. Předslíbiti, il, en, ení, dřívěji, než se
vyplniti může, slíbiti, vorversprechen. Sš. co kde skrze koho. Které (evangelium)
p-bil skrze proroky v písmech svatých o synu svém. Sš. I. 19. Predslov, u, m., der Prolog. Šm.
Předslovec, e, n.= předložka, das Vor-
wort. Předsloví, n., předslov, předmluva, die
Vorrede. V p. k evangeliu sv. Matouše jsme pověděli. Sš. Mr. Předml. P. = před- slovce. D. — P., člen, (Geschlechtswort, n. Jg.
Předsluhovati, bedienen. Ros.
Předsmrtní bolesť, der Todesschmerz.
Šm. Předsobek, bka, m., der Vormann. L. —
P., bku, m., přední část sukně, der Vorder- theil eines Kleides. L. Předsobný, vorn, von vorn. P. rána,
vlasy. L. Předsobotek, tku, m., den před sobotou,
předsobota, der Tag vor dem Sabbath (Frei- tag), Vorsabbath. Marek přípravek vykládá slovem p. Sš. J. 286. Předsobotí, n. = předsobotní den. L. Vz
Předsobotek. Předsobotní den, der Vorsabbath. D.
Předsouditi, il, zen, ení, předsuzovati,
napřed souditi, vorurtheilen. Předsouvání, u. P., kladení souhlásky
před jinou hlásku v násloví. — a) Nemi- lujíc v násloví samohlásek čeština předsouvá jim hlásky j, v, h: já m. az, jehně z jahně proti strsl. agne a lat. agnus, jablko proti něm. Apfel, vejce vajce m. ajce., sr. něm. Ei. voj m. oj, vos m. os, harcíř z lat. arca- rius, halapartna z strlat. alabarda atd. Obecná řeč předsouvá nejraděj v: voko, vokno atd., též h : hapatyka, hulíce. V/ J, V, 11. b) Před náslovnou souhláskou předsou- váme h ve: hnízdo proti lat. nidus a něm. Nest, hroch m. a v. roch, hvozda v. vozda, hmožditi od koř. mozg, hřešiti (v roz-h-ře- šiti) m. řešiti; b v: blízati v. a m. lízati, breptati m. reptati, botka v. votka m. otka; s před skupeninou tr: střemcha, střešně v. třešně m. třemcha = črěmcha, třešně = čerešně z lat. cerasus, střída, stře}), střevo, stříslo v. tříslo, střenový m. a v. třenový, střízlivý, cf. třezvь (Ht.); n v: nutr m. utr, ňádro m. jádro; r v. s: rmoutiti, smutek, rdousiti; v ve: vlaštovka, cf. strb. lastovica; p v pštros proti něm. Strauss (Ht.) — Bž. 48. Vz H, B, S, N, R, V, P. Vz Předsuvka. Předsouzení, předsuzování, n., die Vor-
urtheilung, das Vorurtheil. Vz Předroze- znání. Předspíšiti, il, en, ení, předskočiti, před-
ek vábiti, voreilen, Vorsprung abgewinnen. D. Předsrdí, n., die Brusthöhle. Plk.
Předstanoviti, il, en, ení, im voraus be-
stimmen. — co. Aby v zázraku, jejž před- |
vídal a p-vil, oslavili se skutkové boží. Sš.
J. 160.
Předstati, stanu, stal, ání, sich vor Je-
manden stellen. - komu kde: na cestě
(cestu mu zakročiti). Plk.
Představ, u, představek, vku, m., před-
mět, das Objekt, der (Gegenstand. — P., představa, die Vorstellung. Zlob. Představa, y, f., představení si něčeho, die
Idee, Vorstellung. P. je takřka vnitřní, duševní obraz ve vědomí našem o předmětu aneb skutečném aneb smyšleném. Vz více v S. N. Jsoutě pak p-vy jakoby duševné obrazy, jež vztahují se jednak k předmětům (skutečným nebo smyšleným, možným i nemožným), jed- nak ale též pouze k jich vztahům, vlastno- stem, stavům, působivosti a p. Původem svým sáhají p-vy buď k bezprostřednému smyslo- vému vnímání, buď k vyšší srovnávací du- ševné činnosti. Do první třídy sluší p-vy jednotlivých zevnějších předmětů a jich vše-
likých dob, jež zevnějším smyslem postih- nouti lze; do druhé třídy klásti nutno vše- liké odtažené p-vy, tudíž již obecné p-vy o rodech a druzích předmětů zevnějších. Dastich. Filos. propaed. 1867.I. str. 1. Jest- liže rozum náš rozmanitosť podanou sobě od smyslnosti v jednotu pojí, bude z názoru představa; Názorové v nás zplozují před- stavy. Marek. P. jednoduchá, složená; p-vy nestejné, jednostejné n. jednaké, Jd, ; p. zarytá, utkvělá (nehybná, fixe Idee). Nz. P. logická, psychologická, správná, skutečná, živější, potuchlejší; p-vy sourodé, složité, po- různé, původně, jednoduché, smyslové, od- vozené, současné, protivné, sporné, obsahem toliko různé (disparatní); p. bezprostředná, potlačená, slabší, zúplna jasná, utlumená, vrozená, ovědomělá, přesná, vytříbená, nám běžná, obecná, neobvyklá; p-vy jasné, temné, utajené, různé, svorné, jednotné (t. j. složené, z bezprostředného splynutí různých smyslo- vých pocitů vzniklé, tudy rozdílné od jedno- duchých), splynulé, mocně protivné (kon- trastující), pomocné, zrakem nabyté, po- sloupne. Dastich. Filos. propaed. I. 1. 6., II. 42.- 121. (Hý.). Řada, sdružnosť představ (ldeenassociation). Hš. Původ, spojování či družení p-av ; psychologická, logická stránka p-vy ; současnost' (coéxistence), tvoření, stou- pání, klesání, podstata, pomyslný obsah, správnosť, nesprávnosť, původnosť, vzájemné se-sdružení p-av; spojenina p-av (jež jest buď skupenina aneb splynulina p-av); vzá- jemný poměr, síla, zabavení, zabavování, (úplná, poměrná) protiva, proud, vybavo- vání-se, osnova, uvolnění-se p-av; průběh p-vy; úvaha o p-ách; zabavení jisté míry původné síly p-av; p-vy poměrných protiv: pojeni-se p av dle řad; zákon současnosti, posloupnosti (successe), podoby p-av; slo- žitá soustava p-av; objasnění p-av zatemně- ných; nepřetržitost' řady ovědomělých p-av. Dastich I. 1.- 6.; II. 42.—121. (Hý.). P-vu o něčem ve vědomí míti; obsah, znak p-vy. Jd. Při obsahu p-vy složené rozeznáváme: látku (materii) a dobu (formu). Jd. Aby se zachovala jasnosť výkladu, třeba při p-vě rozeznávati těchto čtvero kusů: a) její před- mět, konkretní n. abstraktní, skutečný n. |
||
|
|||
Předchozí (937)  Strana:938  Další (939) |