938

Předskuhrati, předskuhrávati, vorwin-
seln. D. — co komu.

Předslabikovati, vorbuchstabiren.-- co
komu. Šm.

Předslav, i, f., ves v Klatovsku. PL.

Předslavice, dle Budějovice, ves u Vo-
lyně. PL.

Předslíbiti, il, en, ení, dřívěji, než se
vyplniti může, slíbiti, vorversprechen. Sš.

co kde skrze koho. Které (evangelium)
p-bil skrze proroky v písmech svatých o synu
svém. Sš. I. 19.

Predslov, u, m., der Prolog. Šm.

Předslovec, e, n.= předložka, das Vor-
wort.

Předsloví, n., předslov, předmluva, die
Vorrede. V p. k evangeliu sv. Matouše jsme
pověděli. Sš. Mr. Předml. P. = před-
slovce. D. — P., člen, (Geschlechtswort, n.

Jg.

Předsluhovati, bedienen. Ros.

Předsmrtní bolesť, der Todesschmerz.
Šm.

Předsobek, bka, m., der Vormann. L. —
P., bku, m., přední část sukně, der Vorder-
theil eines Kleides. L.

Předsobný, vorn, von vorn. P. rána,
vlasy. L.

Předsobotek, tku, m., den před sobotou,
předsobota, der Tag vor dem Sabbath (Frei-
tag), Vorsabbath. Marek přípravek vykládá
slovem p. Sš. J. 286.

Předsobotí, n. = předsobotní den. L. Vz
Předsobotek.

Předsobotní den, der Vorsabbath. D.

Předsouditi, il, zen, ení, předsuzovati,
napřed souditi, vorurtheilen.

Předsouvání, u. P., kladení souhlásky
před jinou hlásku v násloví. — a) Nemi-
lujíc v násloví samohlásek čeština předsouvá
jim hlásky j, v, h: já m. az, jehně z jahně
proti strsl. agne a lat. agnus, jablko proti
něm. Apfel, vejce vajce m. ajce., sr. něm.
Ei. voj m. oj, vos m. os, harcíř z lat. arca-
rius, halapartna z strlat. alabarda atd. Obecná
řeč předsouvá nejraděj v: voko, vokno
atd., též h : hapatyka, hulíce. V/ J, V, 11.
b) Před náslovnou souhláskou předsou-
váme h ve: hnízdo proti lat. nidus a něm.
Nest, hroch m. a v. roch, hvozda v. vozda,
hmožditi od koř. mozg, hřešiti (v roz-h-ře-
šiti) m. řešiti; b v: blízati v. a m. lízati,
breptati m. reptati, botka v. votka m. otka;
s před skupeninou tr: střemcha, střešně v.
třešně m. třemcha = črěmcha, třešně =
čerešně z lat. cerasus, střída, stře}), střevo,
stříslo v. tříslo, střenový m. a v. třenový,
střízlivý, cf. třezvь (Ht.); n v: nutr m. utr,
ňádro m. jádro; r v. s: rmoutiti, smutek,
rdousiti; v ve: vlaštovka, cf. strb. lastovica;
p v pštros proti něm. Strauss (Ht.) — Bž.
48. Vz H, B, S, N, R, V, P. Vz Předsuvka.

Předsouzení, předsuzování, n., die Vor-
urtheilung, das Vorurtheil. Vz Předroze-
znání.

Předspíšiti, il, en, ení, předskočiti, před-
ek vábiti, voreilen, Vorsprung abgewinnen. D.

Předsrdí, n., die Brusthöhle. Plk.

Předstanoviti, il, en, ení, im voraus be-
stimmen. — co. Aby v zázraku, jejž před-

vídal a p-vil, oslavili se skutkové boží. Sš.

J. 160.

Předstati, stanu, stal, ání, sich vor Je-

manden stellen. - komu kde: na cestě

(cestu mu zakročiti). Plk.

Představ, u, představek, vku, m., před-
mět, das Objekt, der (Gegenstand. — P.,
představa, die Vorstellung. Zlob.

Představa, y, f., představení si něčeho, die
Idee, Vorstellung. P. je takřka vnitřní, duševní
obraz ve vědomí našem o předmětu aneb
skutečném aneb smyšleném. Vz více v S. N.
Jsoutě pak p-vy jakoby duševné obrazy, jež
vztahují se jednak k předmětům (skutečným
nebo smyšleným, možným i nemožným), jed-
nak ale též pouze k jich vztahům, vlastno-
stem, stavům, působivosti a p. Původem svým
sáhají p-vy buď k bezprostřednému smyslo-
vému vnímání, buď k vyšší srovnávací du-
ševné činnosti. Do první třídy sluší p-vy

jednotlivých zevnějších předmětů a jich vše-
likých dob, jež zevnějším smyslem postih-
nouti lze; do druhé třídy klásti nutno vše-
liké odtažené p-vy, tudíž již obecné p-vy
o rodech a druzích předmětů zevnějších.
Dastich. Filos. propaed. 1867.I. str. 1. Jest-
liže rozum náš rozmanitosť podanou sobě od
smyslnosti v jednotu pojí, bude z názoru
představa; Názorové v nás zplozují před-
stavy. Marek. P. jednoduchá, složená; p-vy
nestejné, jednostejné n. jednaké, Jd, ; p.
zarytá, utkvělá (nehybná, fixe Idee). Nz.
P. logická, psychologická, správná, skutečná,
živější, potuchlejší; p-vy sourodé, složité, po-
různé, původně, jednoduché, smyslové, od-
vozené, současné, protivné, sporné, obsahem
toliko různé (disparatní); p. bezprostředná,
potlačená, slabší, zúplna jasná, utlumená,
vrozená, ovědomělá, přesná, vytříbená, nám
běžná, obecná, neobvyklá; p-vy jasné, temné,
utajené, různé, svorné, jednotné (t. j. složené,
z bezprostředného splynutí různých smyslo-
vých pocitů vzniklé, tudy rozdílné od jedno-
duchých), splynulé, mocně protivné (kon-
trastující), pomocné, zrakem nabyté, po-
sloupne. Dastich. Filos. propaed. I. 1. 6.,
II. 42.- 121. (Hý.). Řada, sdružnosť představ
(ldeenassociation). Hš. Původ, spojování či
družení p-av ; psychologická, logická stránka
p-vy ; současnost' (coéxistence), tvoření, stou-
pání, klesání, podstata, pomyslný obsah,
správnosť, nesprávnosť, původnosť, vzájemné
se-sdružení p-av; spojenina p-av (jež jest
buď skupenina aneb splynulina p-av); vzá-
jemný poměr, síla, zabavení, zabavování,
(úplná, poměrná) protiva, proud, vybavo-
vání-se, osnova, uvolnění-se p-av; průběh
p-vy; úvaha o p-ách; zabavení jisté míry
původné síly p-av; p-vy poměrných protiv:
pojeni-se p av dle řad; zákon současnosti,
posloupnosti (successe), podoby p-av; slo-
žitá soustava p-av; objasnění p-av zatemně-
ných; nepřetržitost' řady ovědomělých p-av.
Dastich I. 1.- 6.; II. 42.—121. (Hý.). P-vu
o něčem ve vědomí míti; obsah, znak p-vy.
Jd. Při obsahu p-vy složené rozeznáváme:
látku (materii) a dobu (formu). Jd. Aby se
zachovala jasnosť výkladu, třeba při p-vě
rozeznávati těchto čtvero kusů: a) její před-
mět, konkretní n. abstraktní, skutečný n.