945

a v prostoru od západu na východ postu-
pujeme tak, že Slovenčina původní širší
samohlásky (a, o, ú) a dvojhlásky (ia, iu)
i po měkkých souhláskách skoro všude věrně
zachovala. Tím se čeština od slovanských
nářečí znamenitě odchýlila. Ht.). Ale nejen
že od příbuzných jazyků slovanských nás
přehlasování vzdálilo, jmenovitě od polštiny,
sama nová čeština od staré hlavně jen pře-
hlasovanými samohláskami se liší, ano i české
nářečí spisovné od nářečí na Moravě a Slo-
vensku ; kdežto o p-ní říci můžeme, že té-
měř každého druhého slova se dotklo a je
přeměnilo, musíme dále o ostatních zákonech
zvukoslovných přiznati, že počet proměn,
které ony dohromady způsobily, v češtině
mnohem skrovnější jest počtu přehlasova-
ných hlásek. — Z y přehlasované e vysky-
tuje se v češtině již od nejstarších dob a
veskrze též v jiných slovanských jazycích
rozšířeno jest, na př. duše vedlé ryby, meče
vedlé duby, je vedlé ty (eos a eas); vysky-
tuje se kromě toho jen v těch případech, kde
české místo y stojící e ze strbulh. e povstalo,
pročež Miklosié a Schleicher nemají této
proměny za přehlasování, nýbrž za střídání
jakés nebo na seslabení y z ę, jež však ná-
ležitě vysvětliti nemohou. (Prk. podal vý-
klad v článku: Etimologia některých slov ve
spisech cís. akad. petrohradské 1878.). Ha-
nácké bele m. byly není ovšem naše p., neboť
tu schází hlavní podmínka jeho, totiž pala-
tami živel a hanačina vůbec nepřehlasováním
vyniká. — Samohláska e z o jest taktéž před-
historická; již v nejstarších památkách če-
ských jest e pravidlem, o jen výminkou. V 14.
století pak, když přehlasování o v e vrcholu
svého dosáhlo a v češtině tím způsobem více
e se nahromadilo, než jich blahozvuk trpěti
mohl, vrací se přehlasované e zase v pů-
vodní o, jmenovitě v koncovkách genitivů
a dativů pl.: mužev a mužem vrací se v
mužóv a mužóm. Vesměs ovšem tyto pře-
hlásky nevymizely a říká se dosud Vyše-
hrad vedlé Vyšohrad, pole vedlé slovo, bo-
lesť vedlé milosť, čeho. čemu vedlé koho,
komu atd. — Postupně přehlasování a v e
počíná se již v nejstarších památkách; co
tu až do 14 stol. nepřehlášeno zůstalo, pře-
hlásilo se ve věku tom, ba mnohem více,
neboť dle falešné analogie také nem, vem
m. nám, vám se psalo. I kmenové i přípo-
nové a v e se přehlasovalo; prvních pře-
hlásek čeština později mnoho napravila a
nyní jich jen několik ještě má, druhé však
veskrze podržela. — (Pozn. Přehláska nastala
vždy nejprve v koncovkách a později te-
prva vnikla do kmenův. Kdykoli některé
samohlásky se zmocnila, vždy bývá pozo-
rovati dvojí úkaz 1. z jedné strany tvar
starší jako poslední síly sbírá a vtírá se
i tam, kam práva nemá, 2. z druhé strany
tvar přehlasovaný, jakmile vrch obdrží, v mla-
distvé bujnosti vystupuje z mezí svých při-
rozených, ač ne dlouho. Viděti to u jedno-
tlivých písmen. Z každé té prehnanosti
některé stopy zůstaly a mohou slouti ano-
maliemi. Mluva obecná dosti se jim vzpírá:
maluju, píšu, melu. Jir.). Tak ku př. čas,
jasný, žalář atd. m. strč. čes, jesný, želář,

ale dosud čekati, jehně, žel (čakati, jahně,
žal) atd., ale meče vedlé hada, duše vedlé
ryba atd. — Zpětné přehlasování a v e pa-
nuje před koncovkou j asi od 15. století
na př. volej, nejvyšší (m. volaj — volai, naj-
vyšší) a podobně hejno, krejčí atd., ale vedlé
toho háj, kraj, vajec (od vejce) atd.; a kde
a z strbulh. ę povstalo, na př. deset z desętь,
světice ze svatý, svetyj. — Nejdéle udrželo
se a poněkud posud udržuje se nepřehla-
sované u a ú nebo ou; to teprv během
14. stol. v í a í přecházeti počíná, ale s ta-
kovou rychlostí se přehlasuje, že v 15. stol.
přehlasování jeho za dokonané pokládáno
býti může. V kmenech ne mnoho se roz-
množilo na př. klíč m. kljúč, již vedlé už
atd., ale ohýbání slov kromě obecného
piju a pijou m. spisovného piji a pijí dů-
sledně jest provedeno, na př. muži vedlé
hadu, duši vedlé rybu, duší vedle rybou,
ji vedlé tu, jí vedlé tou, pijíc vedlé nesouc.
Za ú, ovšem nepravě, pokládali někteří spi-
sovatelé 15. a 16. stol. také uo n. ů, z ó
v gt. a dat. pl., když je do í přehlasovali
a koní (dle i-ových kmenů. Prk.) atd. psali.
Gb. v S. N. Vz Spodobování; Jirečkovy
rozmluvy str. 71., jednotlivé široké samo-
hlásky, S. N. VIII. 650., Gb. Hl. 52.-56.,
66.-68., Bž. Ml. 18., Km. nového běhu
roč. I. str. 387., Zk. Ml. I. 5. a o přehla-
sování ve spisech Tomy ze Štítného vz
Listy filologické a paedagogické I. (1874.),
str. 252.-262. Gb. A strany p. na mor.
Zlínsku vz Mtc. 1878. 2. (Brt.).

Přehlasování, vz Přehláska,

Přehlasovati, vz Přehlásiti. — koho,
niederstimmen. Us. Dch.

Přehlatiti, il, cen, ení, überkrystallisiren.
— co. Techn.

Přehlavník, u, m., tesaný kámen v úhlu
dvou zdí, das Werkstück. L.

Přehĺb, u, m., přehĺbí, n. = přehbí.
Sal. 157. P. hřbetnice prsní. Sal. 208. 17.

Přehlbice, zastr., lépe : přelbice. Jg.

Přehled, u, m., die (übersicht. P. něčeho
míti, zachovati; něco v p-du chovati, za-
chovati, míti. J. tr. — P. vojska, die Mu-
sterung. Pešín.

Přehledací (Revisions-) čára, spis, úřad.
J. tr., Čsk., Šp.

Přehledač, e, m., der Revident. P. účtů.
J. tr —P. v horn. = lezec, který dílo hor-
níků přehlíží, der Steiger.

Přehledačný = přehledací. P. úřad. Mus.

Přehledati, přehledávati, přehlížeti, aus-,
durchsuchen, nachsehen, ausstöbern. V. —
co komu: všeckny věci, Ros., dům, papíry,
spisy, knihy, D., vejce. Us. — co kde:
v komoře. Us.

Přehled čivý = kdo večer přehlíží, nic
nevidí.

Přehleditelný = přehledný, übersehbar,
übersichtlich. Šm.

Přehlédnouti, přehlídnouti, dl, ut, utí;
přehleděti, přehlédati, přehlídati, přehlízeti,
přehlížeti, přehledovati, přehledávati, přehle-
dávati, přehlízívati, přehlížívati. P. = pře-
kouknouti, před sebou viděti, übersehen;
někdy s vedlejším významem účelu, aby po-
znal atd., durch-, besehen, durgehen, be-