Předchozí (976)  Strana:977  Další (978) |
|
|||
977
|
|||
|
|||
Přesmažiti, il, en, ení, überrösten. — co
kde. Ros. Přesmeknouti, přesmyknouti, kl, ut, utí;
přesmýkati, přesmýčiti, überschleppen; sme- tákem oprášiti, mit dem Bartwisch abstauben. — co kudy: dříví přes strouhu. Ros. — co,
koho čím. Ocelí kozla přesmyknul (zabil; na Mor.: přesmyknul. Hý.). Č. — co kam. Podstatu poesie p. na myšlénkový poklad. Kos. Ol. I. 284. — se komu. Jazyk se mu přesmeká (er verspricht sich im Reden). Dch. — se z čeho. P-kl se z úlohy, er fiel aus
der Rolle. Dch. — co odkud kam: z místa na místo, hinüber schleppen, -schieben. Us. Tč. Přesmen, vz Přezmen.
Přesměna, y, f., camponia (ars). Rozk.
Přesmet, u, m., die Uiberkehr, v hospod.
Šm. Přesmilitký = přemiloučký. Rkk. 27.
Přesmoliti, il, ení; přesmolovati, über-
pichen. — co: sud. Přesmouditi, vz Přesmuditi.
Přesmrkati, überschneuzen. — koho.
Ros. Přesmuditi, il, ěn, ění, versengen, ver-
brennen. — komu co. Při peci stál a p-dil si kabát. Na Ostr. Tč. Přesmutný, sehr traurig. Ten den byl
pro nás p-tný. Sych. Přesmýčiti, vz Přesmeknouti.
Přesmyk, prosmyk, u, m., Pass, m., fr.
défilé, uzký průchod pohořím n. rozsáhlými buřinami. Vz S. N., Pohoří. P. mořský. — P., v tělocviku, vz KP. I. 475. — P., v hora., přešinutí, die Uiber-, Verschiebung, der Uibersprung, Uiberwurf, der kleine Sprung. Hř. Přesmykač, e. m., der Verschieber, při
železnici. Dch. Přesmýkati, vz Přesmeknouti.
Přesmykování, n. P. slove ve zvuko-
sloví každé odchýlení od původního nebo obyčejného pořádku hlásek v některém slově. Gb. P. slove vystupování hlásek z prvot- ného, pravidelným odvozováním a ohýbá- ním jim vykázaného pořádku. Kt. Přesta- vování souhlásek k odklizení skupenin méně libých zoveme p-ním (цехаѳ-ебос;). Bž. Tak na př. jest ratolesť to, co za léto vyroste a tudíž letorosť slouti má. Takové jest také v manžel vedlé polského malžonek, kapr vedlé lat. carpio, kopřiva m. kropiva, mlha m. mhla, toral m. tolar. Přesmykováním vy- hýbala se stará slovanština zvláště skupe- ninám, které měly na prvém místě l a r, tu musela l a r s předcházející samohláskou místa svá přeměniti a platí tu pravidlo, že všude tam, kde ostatní jazyky indoeuropské mají skupeninu ze samohlásky l n. r na druhém místě, ve slovanštině pořádek ten se obrací, l n. r na prvním místě se klade a samohláska na druhé ustupuje: vleku vedlé tl/.<o, pluk vedlé vulgus a Volk, vládnu vedlé walten, mramor vedlé raarmor, brada vedlé Bart, krátký vedlé curtus a kurz, vrátiti — vertere, provaz m. povraz. Avšak přece jsou skupeniny s l a r na prvním místě, ale tyto jsou z času pozdějšího; vyvinuly se jednak vysutím samohlásky (horký vedlé strb. gorьkь, |
velký vedlé veliký), jednak a nejčastěji ze
střídání al, ar, el, er atd. nastoupivších na místo strb. 1ъ, rъ, 1ь, rь, na př. pol. garb m. strbulh. grьbь. Potom zprostila se slo- vanština přesmykováním neoblíbených sku- penin souhláskových: km, ks, vs, vt, vr: kámen v lit. akmen, vosk vedlé Wachs, a kvas, kvapiti, chvatiti a čtvero, což po- vstavší stupňováním z kys, kyp, chyt, čtyř měloby zníti: kavs, kavpiti, chavtiti, čtevro. Gb. vS. N. — Pozn. V Krkonoš.: neto- morný m. nemotorný, penvej m. pevný, truť m. rtuť, čever n. čevr m. červ, palvač m. pavlač atd. Šb. Vz L, R, Km, Ks, Vs, Vt, Vp, Souhláska, Hrab, Melec, Skarlúp, Zerz (na Mor.). Vz Gb. Hl. 123.—125., Bž. 15., 43., S. N. VIII. 655., Mtc. 1878. 7. Gb. Úv. 39. — P. jména vztahového do věty vztažné: 'Axhxti žoixyáttjc;, ovc ц Tlôliq voftí^ei fJ-toir^,
ov vo/tí'^oľv. Podobně též v latině ba i někdy
v češtině. Vz Ndr. §. 918. Kterou komu osud živnosť uložil, na té maje dosti, tou se obchoď netáhna se výše. Ve větách smyslu obecného děje se tak z pravidla: Který žák se pilně učí, bude pochválen (šp.: žák, který ..). Která slípka mnoho kdáče, málo vajec nese. Vlna, kterou barvu nejprve chytí, tu drží. Brt. S. §. 514. Cf. Předjímání. Presní, Press-, Kelter-. P. kláda, der
Kelterbaum, víno. 1533. Vz Pres. Přesnice, e, f., presný (nekvasený) chléb,
das ungesäuerte Brod, ä'^v/юѵ. Jedli p. ZN. Uvařil jim p-ci. BO. Po zabití beránka veli- konočního následovalo (u židů) hodování a sice ne v kvasu, nýbrž ve přesnicích; Od- straňte od sebe kvas zlý, zastaralý a pro- měňte se v p-ci novou (= odstraňte kvas hříchu); Hodujmež tedy ne ve kvasu sta- rém, nýbrž ve p-cích upřímnosti a pravdy (= ve přesných, čistých ctnostech křesťan- ských). Sš. I. 196. — P., pl., f., den či ra- ději slavnosť přesnic t. j. přesných chlebu, či svátek velikonoční židů, pascha (vz Pa- scha), Ostern, das Paschafest. Slavnosť ta trvala 8 dní, od 14.—21. nisana, v nichžto veškeren kvas z domu pilně a bedlivě se vybyti musil a jen přesných chlebů (hebr. mazzoth, řec. аі^гща) požíváno, na památku usmíření a vysvobození Israele z Aegypta. Poněvadž pak beránek, jejž židé při hostině paschalné jedli, měl i typický (obrazný) vý- znam, nasloňuje Krista, našeho beránka ve- likonočního, jehož krev vylitá na kříži nám vyproštění od věčné smrti zjednala, jak tam Israelité v Aegyptě od časné smrti krví be- ránka velikonočního na veřejích značenou osvobozeni byli: tudy nazývají i křesťané své svátky velikonoční p-cemi. Dle FS. 46. a hlavitě. Sš. II. 195. Prvního dne p-nic přistoupili ku Pánu učeníci řkouce. Dnem p-nic zvala se velikonoc, ješto dle Ex. 12. 15. po sedm dní přesné chleby se jedly; Josef Flavius osm dní p-ic či paschy čítá; Na potom o začátku p-ic, kdy nastanou, neshody nebylo. Sš. Mt. 337., 338. P-ce zna- menala východ z Aegypta. Sš. Mt. 339. Přišel pak den p-ic, svátek či slavnost p-nic. Sš. L. 196. (Hý.). Přesnicový, Pascha-. P. hody. BO. Vz
Přesnice. |
||
|
|||
Předchozí (976)  Strana:977  Další (978) |