977

Přesmažiti, il, en, ení, überrösten. — co
kde. Ros.

Přesmeknouti, přesmyknouti, kl, ut, utí;
přesmýkati, přesmýčiti, überschleppen; sme-
tákem oprášiti, mit dem Bartwisch abstauben.

— co kudy: dříví přes strouhu. Ros. — co,
koho čím. Ocelí kozla přesmyknul (zabil;
na Mor.: přesmyknul. Hý.). Č. — co kam.
Podstatu poesie p. na myšlénkový poklad.
Kos. Ol. I. 284. — se komu. Jazyk se mu
přesmeká (er verspricht sich im Reden). Dch.

— se z čeho. P-kl se z úlohy, er fiel aus
der Rolle. Dch. — co odkud kam: z místa
na místo, hinüber schleppen, -schieben. Us.
Tč.

Přesmen, vz Přezmen.

Přesměna, y, f., camponia (ars). Rozk.

Přesmet, u, m., die Uiberkehr, v hospod.
Šm.

Přesmilitký = přemiloučký. Rkk. 27.

Přesmoliti, il, ení; přesmolovati, über-
pichen. — co: sud.

Přesmouditi, vz Přesmuditi.

Přesmrkati, überschneuzen. — koho.
Ros.

Přesmuditi, il, ěn, ění, versengen, ver-
brennen. — komu co. Při peci stál a p-dil
si kabát. Na Ostr. Tč.

Přesmutný, sehr traurig. Ten den byl
pro nás p-tný. Sych.

Přesmýčiti, vz Přesmeknouti.

Přesmyk, prosmyk, u, m., Pass, m., fr.
défilé, uzký průchod pohořím n. rozsáhlými
buřinami. Vz S. N., Pohoří. P. mořský. —
P., v tělocviku, vz KP. I. 475. — P., v hora.,
přešinutí, die Uiber-, Verschiebung, der
Uibersprung, Uiberwurf, der kleine Sprung.
Hř.

Přesmykač, e. m., der Verschieber, při
železnici. Dch.

Přesmýkati, vz Přesmeknouti.

Přesmykování, n. P. slove ve zvuko-
sloví každé odchýlení od původního nebo
obyčejného pořádku hlásek v některém slově.
Gb. P. slove vystupování hlásek z prvot-
ného, pravidelným odvozováním a ohýbá-
ním jim vykázaného pořádku. Kt. Přesta-
vování souhlásek k odklizení skupenin méně
libých zoveme p-ním (цехаѳ-ебос;). Bž. Tak
na př. jest ratolesť to, co za léto vyroste
a tudíž letorosť slouti má. Takové jest také
v manžel vedlé polského malžonek, kapr
vedlé lat. carpio, kopřiva m. kropiva, mlha
m. mhla, toral m. tolar. Přesmykováním vy-
hýbala se stará slovanština zvláště skupe-
ninám, které měly na prvém místě l a r,
tu musela l a r s předcházející samohláskou
místa svá přeměniti a platí tu pravidlo, že
všude tam, kde ostatní jazyky indoeuropské
mají skupeninu ze samohlásky l n. r na
druhém místě, ve slovanštině pořádek ten
se obrací, l n. r na prvním místě se klade
a samohláska na druhé ustupuje: vleku vedlé
tl/.<o, pluk vedlé vulgus a Volk, vládnu vedlé
walten, mramor vedlé raarmor, brada vedlé
Bart, krátký vedlé curtus a kurz, vrátiti —
vertere, provaz m. povraz. Avšak přece jsou
skupeniny s l a r na prvním místě, ale tyto
jsou z času pozdějšího; vyvinuly se jednak
vysutím samohlásky (horký vedlé strb. gorьkь,

velký vedlé veliký), jednak a nejčastěji ze
střídání al, ar, el, er atd. nastoupivších na
místo strb. 1ъ, rъ, 1ь, rь, na př. pol. garb
m. strbulh. grьbь. Potom zprostila se slo-
vanština přesmykováním neoblíbených sku-
penin souhláskových: km, ks, vs, vt, vr:
kámen v lit. akmen, vosk vedlé Wachs, a
kvas, kvapiti, chvatiti a čtvero, což po-
vstavší stupňováním z kys, kyp, chyt, čtyř
měloby zníti: kavs, kavpiti, chavtiti, čtevro.
Gb. vS. N. — Pozn. V Krkonoš.: neto-
morný m. nemotorný, penvej m. pevný, truť
m. rtuť, čever n. čevr m. červ, palvač m.
pavlač atd. Šb. Vz L, R, Km, Ks, Vs, Vt,
Vp, Souhláska, Hrab, Melec, Skarlúp, Zerz
(na Mor.). Vz Gb. Hl. 123.—125., Bž. 15.,
43., S. N. VIII. 655., Mtc. 1878. 7. Gb. Úv.
39. — P. jména vztahového do věty vztažné:

'Axhxti žoixyáttjc;, ovc ц Tlôliq voftí^ei fJ-toir^,

ov vo/tí'^oľv. Podobně též v latině ba i někdy
v češtině. Vz Ndr. §. 918. Kterou komu
osud živnosť uložil, na té maje dosti, tou se
obchoď netáhna se výše. Ve větách smyslu
obecného děje se tak z pravidla: Který žák
se pilně učí, bude pochválen (šp.: žák, který ..).
Která slípka mnoho kdáče, málo vajec nese.
Vlna, kterou barvu nejprve chytí, tu drží.
Brt. S. §. 514. Cf. Předjímání.

Presní, Press-, Kelter-. P. kláda, der
Kelterbaum, víno. 1533. Vz Pres.

Přesnice, e, f., presný (nekvasený) chléb,
das ungesäuerte Brod, ä'^v/юѵ. Jedli p. ZN.
Uvařil jim p-ci. BO. Po zabití beránka veli-
konočního následovalo (u židů) hodování a
sice ne v kvasu, nýbrž ve přesnicích; Od-
straňte od sebe kvas zlý, zastaralý a pro-
měňte se v p-ci novou (= odstraňte kvas
hříchu); Hodujmež tedy ne ve kvasu sta-
rém, nýbrž ve p-cích upřímnosti a pravdy
(= ve přesných, čistých ctnostech křesťan-
ských). Sš. I. 196. — P., pl., f., den či ra-
ději slavnosť přesnic t. j. přesných chlebu,
či svátek velikonoční židů, pascha (vz Pa-
scha), Ostern, das Paschafest. Slavnosť ta
trvala 8 dní, od 14.—21. nisana, v nichžto
veškeren kvas z domu pilně a bedlivě se
vybyti musil a jen přesných chlebů (hebr.
mazzoth, řec. аі^гща) požíváno, na památku
usmíření a vysvobození Israele z Aegypta.
Poněvadž pak beránek, jejž židé při hostině
paschalné jedli, měl i typický (obrazný) vý-
znam, nasloňuje Krista, našeho beránka ve-
likonočního, jehož krev vylitá na kříži nám
vyproštění od věčné smrti zjednala, jak tam
Israelité v Aegyptě od časné smrti krví be-
ránka velikonočního na veřejích značenou
osvobozeni byli: tudy nazývají i křesťané
své svátky velikonoční p-cemi. Dle FS. 46.
a hlavitě. Sš. II. 195. Prvního dne p-nic
přistoupili ku Pánu učeníci řkouce. Dnem
p-nic zvala se velikonoc, ješto dle Ex. 12.
15. po sedm dní přesné chleby se jedly;
Josef Flavius osm dní p-ic či paschy čítá;
Na potom o začátku p-ic, kdy nastanou,
neshody nebylo. Sš. Mt. 337., 338. P-ce zna-
menala východ z Aegypta. Sš. Mt. 339.
Přišel pak den p-ic, svátek či slavnost p-nic.
Sš. L. 196. (Hý.).

Přesnicový, Pascha-. P. hody. BO. Vz
Přesnice.