979

leka, zahraničný, übers Feld, auswärtig,
fremd, ausländisch. V. Neznámé, p-ní a za-
tmělé formy a způsobové mluvení. V. P.
lidé, plátno, V., byliny. Kom., chůze. Jel.,
umělec, Sych., konfessí. Apol. Přespolním
hospodu dáti. Kom. Jakož nám ten p-ní
člověk (z jiné dědiny) pravil, že by ten list
u jejieho přítele viděl. NB. Tě. 85. Jméno
p. nositi. Sš. I. 1. Jest-li domácí, bude vzat
do vězení, jest-liže jest p. a po druhém obe-
slání by se nepostavil, soudcové naň stané
právo dají. Pr.

Přespolnosť, i, f., cizosť, fremde Beschaf-
fenheit. Us.

Přespolovičný, mehr als die Hälfte be-
tragend. P. většina, die relative Stimmen-
mehrheit.

Přespolstvo, a, n., lidé přespolní, cizina,
die Fremde. Táhnouti se k zákonům p-va.
Sš. Sk. 228.

Přespotočný, jenseits des Baches liegend.
1404.

Přespravedlivý, überrecht. D.

Přespříč, na příč, überzwerch, -quer. D.

Přespříliš, übermässig, allzusehr. Ros.

Přesrdečný, herzinnig. Dch.

Přesroční, co přes rok bývá, überjährig.

Jg.

Přesrok, ve frasi: na p. (dáme se do
toho po roce), übers Jahr. Sych.

Přessedelní, Sattel-, über den Sattel ge-
legt. P. popruh.

Přestáčka, y, f., přestání, das Aufhören.
Bez р-ку. Zlob.

Přestalý, který přestal, was aufgehört
o. nachgelassen hat. V. Na znamení přestalé
potopy. Plk. P. zisk a škoda vzniklá (lucrum
cessans et damnum emergens). CJB. 387. Vz
Lucrum.

Přestálý, který se přestál, überständig,
überstanden. P. les, dříví. D. — P., velmi
stálý, sehr beständig. Jg.

Přestání, n., das Authören. Bez p. =
pořád, ustavičně, stále, ohne Unterlass. ohne
Aufhören, unaufhörlich. V. Bez p. ѵ před-
sevzetí svém postupuje. Rad. zvíř. Bez p.
se škorpíte. Sych. — Přestávání na svém
(tím se spokojiti). D. — P., ves u Žlutíce
v Chebsku. PL.

Přestanice, ves u Velhartic.

Přestanlivý, vz Nepřestanlivý.

Přestanný, přestávající, aufhörend, inne
haltend. Bern.

Přestanov, a, m., něm. Pristen, ves v Li-
toměřicku. Vz S. N.

Přestaralosť, i,f.,Uiberständigkeit, Uiber-
jährigkeit. P. lesu.

Přestaralý, kdo se přestaral, zu alt ge-
worden, überjährig. P. les, Um. les., jelen.
D. Vz. Přespělý.

Přestaraný = přestaralý. Na Slov. Bern.

Přestarati se, zu alt werden. Br.

Přestařelý, überaltet. Mus.

Přestařeti, el, ení = přestárnouti, über-
alten. Jg.

Přestárlý, přestařelý, überjährig. Dch.,
Světoz.

Přestárnouti, ul, utí, sehr alt werden.
Us.

Přestarý, zu alt, sehr alt, D.

Přestati, stanu, stal, ání; přestávati. P.,
konec své práci učiniti, aufhören, ablassen,
inne halten, Einhalt thun; na čas nechati,
pausiren, aussetzen, unterbrechen; konec vzíti,
pominouti, aufhören, Ende nehmen, erlö-
schen, nachlassen; zanechati, aufhören, ab-
lassen ; dosti míti, spokojiti se s něčím, zu-
frieden sein, sich genügen lassen, bewenden
lassen, sich begnügen; skončiti se, aufhören.
Jg. — abs. Přestaň! Válka přestala. Flav.
To p-vá všechno mezi námi. Dch. Zbožie
i rozkoš přestane, jedno jmě dobré ostane.
Dal. 128. Ten důvod p-vá. J. tr. Když začne,
neví kdy přestati. Prov. Když je dosti, pře-
staň. Zb. Začni odtud, kdes přestal. V. Když
jest nejmilejší hra, přestaň. Prov. Již jsou
ty časy přestaly (konec vzaly). Ros. Pře-
stává (není dovoleno) v kostele se smáti.
Kts. — kde. V hrobě přestala všecka lo-
pota života. Sych. Tam u kříže přestal
(posměch). Sš. Sk. 29. — komu. Přestala mu
zimnice. Br. — čím (kdy). To smrtí jeho
přestalo. V. — čeho (zanechati). Přestaňte
neužitečných slzí, hříchů. V. Přestal své
řeči. BN. Aniž toho p. chtěl. V. Přesta svého
mluvenie. BO. Přestal svého předsevzetí. V.,
Čr. Přestavši plakánie poče mlčeti. BO. Aby
takových kázání nepokojných přestali a ne-
chali. Bart. 3. 5. Ten přesta své dřievnie
řeči. Alx. 1143. A když jich pět sťato bylo,
prosili jeho, aby již přestal toho stínánie.
Let. 56. Přestaň té veliké žalosti. St. skl.
V. 138. Tak svého diela přestachu a druh
ot druha sě brachu; A jakž té řeči brzo
přesta. Dal. 6, 20. Ať toho přestanou. Žer.
L. I. 169. Sluší p-ti všie žalosti i tesknosti.
Troj. 145. On nalévání nepřestal. GR. — Lom.,
Břez. 180., Br., Kom., Dač., Apol., J. tr. —
od čeho (zanechati): od předsevzetí, od
učení, od pláče, od zlosti, od zlého, V., od
sváru. Br. Přestaň od toho, k čemu ti síla
nestačí. Sych. P. od krve prolévání. Bart.
4. 18. (273., 306., 330.). P. od úmyslu. Bart.
Od smutku p. Ler. By jediné od své závisti
a nevěry přestal. BN. Přestalo moře od
kloktánie svého (a fervore). BO. Aby od
takové neřádné věci ihned přestal. Zř. F. I.
— Koc., Th., J. tr. — oč. O kteréž (artikule)
na nás oboje strana mocně sú přestali (sich
einigten). Vl. zř. IL pag. 12., Zř. F. I. A. X.
Mocně o to p. na králi. Bart. 2. 77. — na
čem (dosti míti, spokojiti se; na Mor. říkají
také: ubyti na čem. Brt.). Schránlivý na
mále přestává. Kom. Na jmění svém p.; na
své slávě p. V. Na pravé míře p. Sych. A na
tom věc přestala. Dch. Na něčích řečech p.
Bart. 2. 17. Přestaň na domácím. Vz Spo-
kojený. Lb. P. na odpovědi, Bl. 40., na vodě.
Har. I. 166. Přirození na mále přestává. C.
P. na dvouměsíčném platu. Skl. V. 61. Král
musil na tom přestati, což v zemi za obyčej
jest. Žer. Sn. 57. Přestáno jest na tom na
ten čas. Žer. L. L 33. Já na tom nepřestávám,
leč mi věrné právo rozkáže. Ptali jsme se,
přestává-li na tom svědomí. NB. Tč. Dů-
vodové ti nemají té váhy, aby se na nich
p. mohlo. Sš. Mt. 13. Na tom Páně vysvětlení
p. mohl. Sš. J. 51. Staří a dosti bohatí lidé
v jídle a pití na skrovnu přestávali. Sš. J.
67. Každý na své možnosti přestaň. Reš.