1000

Prhliti, il, en, ení = páliti jako kopřiva,
brennen wie Nessel. Kopřiva prhlí. Na Slov.

Prholiti, il, ení, třepetati, schwirren. —
čím. Tak křídlem prholíc i plachá holubička
před orlem prchá. Červenka.

Prhoviua, y, f., Arnikatinktur, f. Rk.

Prch, u, m. = prchnutí, die Flucht. St.
skl. — P., déšť. Pro prchy nemohli síti. Us.

Prcha, y, f., prch, déšť, der Regen. Hanka.

Prchák, prchal, a, prchálek, lka, m.,
der Flüchtling. Nej. Vz Prchal.

Prchal, a, m. = prchák, ein entlaufener
Unterthan. 1570. Gl. 270.

Prchání, n., das Ausreissen, Entfliehen.
Vz Prchnouti. — P., prchlivost. V hněvu
prchání svého, v p. svém. Ctib. — P., vzte-
kání. Prchánie lidská tak ukrutná (Wuth-
ausbrüche) přemohli. Št. N. 108., Bibl.

Prchati, vz Prchnouti.

Prchavě, flüchtig. Tiše, neprchavě, ne-
purné (bez prchlivosti). Št.

Prchavice, e, f., mužíčkův tabák, rostl.
Slov. Rd.

Prchavosť, i, f. die Flüchtigkeit. Jg.

Prchavý, flüchtig. Hejno to plaché jak
p. sen. Č. P. pára, plyn, Us., listí, Dch.,
fermeže. Prm. IV. 190.

Prchkosť, i, f., prchlivost, prchání, der
Jähzorn, die Jähheit. Aeol větrů změkčuje
p. Holý.

Prchký, prchlivý, prchlý, jäh, aufbrau-
send, hitzig. P. kůň. Tabl.

Prchlavosť, i, f., die Flüchtigkeit.

Prchlavý, flüchtig. P. hněv. St.

Prchle, náhle, jäh, hitzig, zornig. V.

Prchlec, chlce, m. = prchlik, der Flüch-
tige, u vojska der Deserteur. — P., k hněvu
náklonný, srch, ein jähzorniger Mensch. Ros.

Prchlení, n., das Zürnen. Reš.

Prchlice, e, f., Letten. Kouble Hosp. 27.

Prchlik, a, m., příp. -іkъ. Mkl. B. 251.
= prchlec. — P., u, m., der Springmohn. —
P., druh bramborů. Us.

Prchlina, y, f., druh vína prchajícího,
der Aussprenger. Jg.

Prchlinka, y, f.= prhlinka.

Prchliti, il, ení, prchlívati, bouřiti se,
sich empören. Proch. Proč jsou p-li pohané,
myslíce věci marné. Kanc. sv. Štěp.

Prchlivě, jähzornig, hurtig. P. se oboř,
brž bez lítosti zahlaď je. Kom.

Prchlivost', prchlosť, i, f., zápalčivosť,
zuřivost, hněvivost. P. či prchlosť jest vlast-
nosť prchu t. j. prudkého hnutí každého
druhu zvl. takového hnutí mysli lidské, jež
neberouc ničeho na váhu ihned slepou vášní
puzeno jsouc jedná. HŠ. Vz více v S. N.
Die Jähe, Wuth, der Grimm, Jähzorn. Pří-
lišnou p-stí se rozpáliti. Solf. K p-sti koho
popuditi, Кram., v p-sti trestati. Us. P. jeho
se rozlítila. Flav. P. naň přišla. Sych. Řeč
tvrdá vzbuzuje p. Str. — P., prudkost, der
Ungestüm. Háj.

Prchlivý, prudký, schnell. L. — P., utí-
kavý, flüchtig. P. zajíc. L. — P., kvapný
k hněvu, hněvivý, popudlivý, vzteklý, jäh,
jähzornig, ungestüm. V. P. člověk, D.,
slova. Sych. Vz Popudlivý.

Prchloblizník, u, m., dulichimn, rostl.
šáchorovitá. Rostl.

Prchlomlunný (slovo nové a již zaniklé),
abstossend elektrisch (odpudivoelektrický).
Presl.

Prchloň, ě, m., prchlivý člověk. Us. u Ry-
chnova. Msk.

Prchlonitník, u, m. (slovo nové), astus,
rostl. vikvovitá. Rostl.

Prchloosiník, u, m. (slovo nové), pipta-
therum, druh trávy. Rostl.

Prchloplevník, u, m., (slovo nové), mi-
metes. Rostl.

Prchlosť, i, f., utíkavosť, prchlivosť, die
Flüchtigkeit. D. — P., prudkosť, hněvivosť,
der Ungestüm, die Wuth. Kram., Němc. P.
ho strhla. Dch. Vz Prchlivosť.

Prchly, pl., f., chrasty, prachy, praširost.
die Räude.

Prchlý, těkavý, utíkavý, flüchtig. P. květ
mladosti. Jel. P. kůň (plachý), Tabl., krása,
sláva, Jel., kopyto n. roh (koňský). Ja. —
P., prudký, hněvivý, jähzornig, ungehalten,
rasch. V. — k čemu: k hněvu. Nud.

Prchnily (zastr.prchniely), pl., m., nemoc
koňská na dolejších částech noh zvl.na
kloubu kotníkovém a v okolí koruny ko-
pyta, die Mauke. Vz S. N.

Prchnouti, chnul a chl, utí; prchati,
prchávati, koř. prъch. Mkl. aL. 30. — P. =
utéci, fliehen; pryskati, spritzen; hněvati se.
vztěkati se, zuřiti, wiithen, Št. N. 282., 122.;
prchlivým býti, zuřiti. Kat. 3048. — abs.
Slyše o tom, hned prchl. Ros. Květ prchal
(padal). Us. Čas prchá. Dch. Vězeň prchl.
J. tr. Slepice prchá (pelichá). Us. Mý. -
odkud :ze země, z kláštera. D. Z řadu a
šiku p. Šm. Z nich jiskry prchachu (sršely).
Leg. Oheň z nich prchal. Dal. Prchl s jeho
očí. Us. — od koho. Ros. S tiem jest prchl
od vola i utekl. NB. Tč. — na kom kam.
Prchni na něm (na koni) k vršku. Db. —
kdy. Při východu slunce tma prchá. Sš. I.
7. — co. Měšťan prchal město věžné. Nár.
bibl. V. 111. — z čeho: ež (že) tam prchá
(zuří) z toho. Kat. 3048. — s kým. Kůň
s ním prchl. Lom. — kam: v kout p. (za-
lezati, báti se). Kom. P. do světa. Us. Prchal
si proti mně (cum fureres adversus me). BO.

— čím: hněvem prchati = hněvati se. Lact.

— v čem. Jako vzteklý bude člověk, když
prchá v hněvu. Št. N. 122.

Prchnutí, n., die Entweichung, Flucht.

Prchůvka, y, f., šiška, conus. Rostl.

Při, předložka s lokalem. —1.O místě
znamená blízkosť bezprostřednou, blízko u, ne-
daleko od, čemu po straně, kolem čeho, bei,
neben, nahe bei. Táhli, až byli blíže při
břehu. Alx. Listem, při němž visí pečeť
jeho. Půh. II. 175. Plakali ti, kteří při ní
stáli. Br. Při zemi bydlí. Us. — 2. O čase.
K vytčení současné události, zu, während,
unter, um. Při lámání chleba poznán jest.
Har. Při čtení usnouti. Jg. Při čase sv.
ducha bývá zde žeň. Har. Při sv. Bartolo-
měji pršeli hustí dešťové. V. Při obědě, při
večeři. Us. Zatmí se slunce při vycházení
svém. Br. Zastřelen jest při dobývání Teplic.
V. Nebyl jsem při počátku té různice (když
se počala). Svěd. Při pivě jest výmluvný.
Jg. — 3. O spojení, spolubytí a pří-
tomnosti jedné věci s druhou, něm. bei,