1004

Přibryndati, hinzuplanschen. Ros. —
co kam: vodu do piva. Us.

Přibublati, přibublávati, zumurmeln. —
co k čemu. Ros.

Příbudek, dku, m., přístavek, das An-
gebäude. D.

Přibuditi, il, zen, ení, přiblizovati, noch
mehrere hinzuwecken. Ros.

Přibudnouti = přibyti, anwachsen. Na
Slov. Moře přibudlo.

Přibudování, n., vz Přibudovati.

Přibudovaný; -án, a, o, am-, zugebaut.
Us.

Přibudovati, přistavěti, an-, zubauen. —
co k čemu. Us.

Přibůsti, bodu, bodl, boden, ení; při-
bodnouti, ul, ut, utí; přibodati, přibádati =
bodáním dohnati (V.), herbei stossen; při-
biti, anheften, anschlagen, annageln. Jg. —
koho k čemu (čím): ke skále (hřeby).
Ráj. — se = přijeti na koni, herbei rennen.
Troj. - se kde odkud kam. Přiboda sě
s cesty v púšči pod krásný buk v jednu
húšči atd. St. skl. — Jg.

Příbuzenec, nce, m. = příbuzný, der
Verwandte. Šf., Bdl. Sv. rodiny p-ci. Sš.
L. 3.

Příbuzenka, y, f., die Verwandte. Dch.

Příbuzenkyně, ě, f. = příbuzenka, SŠ.
J. 38. Nebyla Salóma podlé pleti p-ní panny
Marie. Sš. J. 1.

Příbuzenský, Verwandtschafts-. P. sva-
zek. J. tr.

Příbuzenství, n., příbuznost, i, f., pří-
buzenstvo, a, n. (zastr. příbuzetství, pří-
vaznost). Rozeznávají p. čtvero, totiž: a)
pletské (Sš.) či rodné, rodem; b) bližně a
svatovské; c) zákonité či občanské, umělé;
a d) duchovné. Hý. — P. pleťské (po pleti)
či rodné (rodem), Hý., též pokrerenství, po-
krevnosť, p. krevnosti nebo po krvi (V.),
krevné přátelství, Us. (Hý.). die wahre, na-
türliche, leibliche Verwandtschaft, die An-,
Blutsverwandtschaft, Sippschaft (v právu
strněm.), cognatio naturalis s. vera consan-
guinitas = svazek rodinný totiž poměr mezi
rodiči kmenovými a vším jejich potomstvem
jakož i mezi jednotlivými těmito potomky.
S. N. Aneb dle A. Reiffenstuela (jus cano-
nic. tom. IV. pg. 95., Venetis 1734.) — blíz-
kosť či svazek osob osnovaný na (bezpro-
středném anebo toliko prostředečném) pojití
tělesném (pleťském) jedné od druhé, aneb
obou či více osob od společného třetího,
avšak dosti blízkého rodiče (otce nebo matky)
jahožto společného původa či kmene. Docela
stručně pak dí náš zákoník občanský (das
allgemeine bürgerl. Gesetzbuch f. d. Kaiser-
thum Oesterreich) §. 40. P. = svazek mezi
rodiči kmenovými a celým jich potomstvem.
Hý. — Koleno či stupeň p. dvou osob ur-
čujeme dle §. 41. téhož zákoníku tím způ-
sobem, že udáváme počet zplození (Zeu-
gungen), jimiž v linii rovné jedna na druhé
a v linii pobočné obě na svém nejbližším
kmeni společném visí. Aby pak věc ta byla
srozumitetnější a zároveň i prozračnější, třeba
vyložiti, co nám kmenem a co linií, a co ko-
lenem či stupněm slyšeti jest. 1. Kmenem či
původem rodu (rodovým), der nächste ge-

meinschaftliche Stamm, der Sipp (v právu
strněm.), stipes, slyšíme osobu (muže nebo
ženu), od níž pocházejí ti, o jejichž p. nám
jde, či jak dí náš Brikcí (Brikc. Práva měst.
64., 11.): Kmenem jest ve stupni osoba, od
které jiní jsou pečátek vzali, kteřížto jsou
spolu přátelé krevní, majíc zření k ní, od
které jsou pošlé. — 2. (Čára, S. N. =) Linie
(tak V. a Br. [tito na Deut. 25. 7.: lina|) jest
řada kolen t. j. posloupnosť osob, z téhož
kmene rozličnými zplozeními pošlých, die
Linie, linea. Linie tato jest dvojí: a) rovná,
gerade Linie, 1. recta, a to buď: a) hořejší,
na horu vstupující, V., vstupná (cf. Sš. L. 57),
die aufsteigende Ĺ., buď ß) dolejší, dolů
sstupující. V., sestupná (Hý.), die absteigende
L.; a b) šikmá (Hý.), příčná, S. N., či po-
boční, V., die Seitenlinie, linea obliqua s.
collateralis, transversa. Poboční linie jsou
vezdy aspoň dve, avšak může jich býti i více ;
a jsou buď a) stejné či souměrné, aequales,
srovnávají-li se počtem osob či odestávaji-li
příbuzenci, o nichž nám řeč jest, stejnou
měrou od společného původa (kmene), jako
ku př. bratr a sestra; buď ß) nestejné, ne-
souměrné, inaequales, je-li v jedné více osob
jako v druhé či je-li osoba jedné linie spo-
lečnému kmenu bližší jako osoba druhé linie,
jako k př. můj bratr a syn mé sestry. Hý.
Je-li poměr osob příbuzných takový, že
jedna od druhé pochází, slove p. v rovné
čáře lépe: linii, vz svrchu 2. a tu se roze-
znává pokolení vstupující (předkové, die
Ascendenten, parentes, die Obersippschaft,
cognatio superior) a pokolení sestupující
(potomci, posledstvo |Sš. Mt. 24], die Descen-
denten, Busen, die Untersippschaft, liberi);
v příčné čáře n. linii sluje poměr příbuz-
ných, kteří nepocházejí jeden od druhého,
nýbrž jen společného mají předka. S. N. —
3. Koleno nebo stupeň, der Grad, gradus,
nazývá se jistá míra vzdálenosti jedné osoby
od jiné v linii zplození nebo majíc ziení
k mezirodím (Sš. Mt. 24.); čili jak tomu
chce Brikcí (Brikc. 1. o. 64, 1): stupeň přá-
telství pokrevního jest číslo jedné každé
osoby krví nebo příbuzenství sobě spoje-
ných, jímžto (1. c. 64, 1.0) se poznává, kterak
dalecí sobě kteří přátelé jsou. Důvod pak,
za kterým míru tuto vzdálenosti jedné osoby
od druhé zoveme stupněm, udává ten (1. c.
64, 10): A slovú stupňové ku podobenství
stupňův schodů, nebo se tak zdá, jako sstu-
povati dolů a nahoru. — Způsob čítati ko-
lena příbuznosti jest jiný dle práva římského
a obecného, a jiný dle staroněmeckého a cír-
kevního (kanonického); onen totiž přihlédá
k počta plození, jež mezi osobami (o jichž
p. jde) prichodí, ale tento ku vzdálenosti od
společného otce kmenového. Rozdíl ten bije
v oči. Tak jsou ku př. podlé římského a
obecného práva otec a syn v 1., děd a vnuk
v 2. koleně linie rovné, bratr a sestra v 2.,
strýc a bratrovec v 3. koleně linie poboční
příbuzni; dle církevního práva však jsou
bratr a sestra v 1, strýc a bratrovec v 2.
koleně příbuzni. Na odchodném počítání tom
osnuje se také rozdíl v rozsahu (t. j. ve
stupněch) p. jakožto překážky k manželstvu
dle práva obecního a církevního. V právu