1012

nyní pohříchu velmi zle, nebude-li boží po-
moci a vaší příčiny. 1450. (Gl.; Pal. Radii.
I. 184.). — P., co něco pričiňuje, aby jiné
povstalo, bylo, původ, die Ursache, der Grund.
Vz. S. N. P. spravedlivá, náležitá, slušná,
k víře podobná, právní (výmluva), opravdová,
vymyšlená, smyšlená, k zdvižení žaloby, ja-
lová, nepravá, kulhavá, V., první, poslední,
patrná, důležitá, veliká, D., největší, hodná,
Har., dopomáhajicí, Har., špatná, pilná, Us.,
konečná, causa finalis. Bdž. 55. P. prvotná,
causa primaria, druhotná, c. secundaria, pro-
středečná, c. mediata, působivá n. vývodná,
c. efficax, nástrojná, c. instrumentalis, bez-
prostředná, c. immediata, hlavitá, Sš. J.
14., 129., vlastní, postavná, Sš. Mt. 204., do-
padná, Sš. L. 13., příkladná, causa exem-
plaris, záslužná, causa meritoria. Sš. I. 57.
(Hý.). Každá věc má svou příčinu. Ros.
Své záhuby p-nou býti; Mnohé jsou p-ny,
pro kteréž....; pro kterou p-nu; za jakou,
za kterou p-nou, v které p-ně, z kterých
p-čin, z jaké p-ny; Z toho si p-nu ukovali;
P-nu výmluvy předložiti. V. Bolesť hlavy
někdy pošetilosti p-nou jest; Čeho p-ny ne-
rozumíme, divíme se; Pro spravedlivou p-nu
odepříti. Kom. Sami sobě toho p-nou jsou;
On všeho toho u p-ně byl; Za špatnými
p-nami. Br. Přílišná rodičů k dítkám milosť
bývá hlavní p-nou jejich zkázy; Byl p-nou
ztráty praporce; Bez důležité p-ny toho
nečiň; Za tou p-nou u velikou nelibost' si
ho vzali; Z hodných p-čin dali mu za vy-
slouženou; Povím, za kterou p-nou se vy-
tahoval. Sych. On jest p-nou svého neštěstí.
D. P-nou nestálosti vše schází. Har. Mám
k tomu p-nu, za dvojí p-nou, p-nu jakou-
koliv vzíti. D. Čím by která vdova byla
krašie a čím by větší p-nu k světu měla.
St. N. 30. P-nu čeho odněkud vážiti; Vzkří-
šení Páně není záslužnou p-nou vzkřesu na-
šeho, ale jest působivou a příkladnou p-nou
jeho; Ale Pavel se této p-ny zde odtahuje.
Sš. I. 57., 103. Nevím, jakou p-nou jsem tu
noc špatně spal. Us. u Rychn. Vzav za p-nu,
že ... Háj. Mám p-nu mluviti, mluvení, k mlu-
vení. Ros. V p-ně něčeho; Tázal se ho v p-ně
svědka; Kdyby o něco (v příčině něčeho)
vzešel spor; P-nu míti n. vzíti k něčemu n. ně-
čeho; p-nu z některé okolnosti, případnosti
vzíti. J. tr. P-nu klásti, k něčemu si bráti; p-nu
dáti k něčemu. Nz. Soudce má p-čin zavinění
šetřiti. Er. Může se něco přiváděti v dvojí
p-ně; v jaké kdy p-ně jest (wie es der Fall
mit sich bringt). Kom. Bez p-ny ani vřed
se nevykydne. Pk. Mladosť moja len tak
hynie, kdo je tomu na p-ně? Zpěv. I. 61.
Dějná p. lásky, efficiens causa amoris, die
hervorbringende Ursache der Liebe. MP. 86.
Dohadovali se vykladači příčin, pro které
evangelista Jan slovo to opětuje; P., pro
kterou nerozumí věcem o obrodu, vězí v jeho
nevěře; Ještě se Pán dále o jiné p-ně otvírá,
proč ... Sš. J. 48., 51., 250. Proč ho ne-
hned najednou uzdravil, toho nejedna p. se
nalézá; Ovšem pak jiné ještě toho p-ny za-
jíti mohly, jež nám neznámy ostaly. Sš. Mr.
36., 37. Udati p-nu, pro kterou se ze svých
útrap raduje; Vedlejší p-nu děkování apo-
štolova obnášejí slova, Sš. II. 303. Neviděti

p-ny. Sš. II. 306. Stalo se to za tou p-nou,
aby . . .; Z p-ny nečisté proti komu po-
vstati ; Jiná věc rozpakům příčinu po-
dala. Sš. II. 334., 333., ,356., 297. Mnozí
mnohých nevezdy dopadných se domýšleli
příčin; Možnyysou všecky ty p-ny. Sš. L. 13.

j Těmi slovy hlavité p-ny určeny jsou, proč
evangelisté ku spisování se obrátili; Vydá-
vati se v dohadování příčin, proč . . .; Pá-
trati po p-nách; P-ny již politické, již vě-

decké, již aesthetické proti ní (církvi) před-
stíraje ; V těchto propověděch písma spolu
se pojímá a zahrnuje jedna p.; V paraboli
naší Pán příčin těch nedotýká. Sš. Mt. 12.,
13., 23., 146., 167., 198. (Hý.). V p-ně od-
hadu má se totéž zachovávati. Řd. Řeč
v příčině Milona vedená, Vrat. P-nu nějakou
proti někomu míti. Alx. My p-nou svou tr-
píme. Prot. V. Kommisse, rozepře v p-ně
stěhování-se; P. k pátrání po něčem; p-nu
při dáti, einen Rechtsstreit hervorrufen:
v p-ně obdrženého rozkazu, bezpečnosti;
bez hodné p-ny, ohne hinreichenden Grund.
J. tr. Musím za pilnou p-nou do Prahy. Ml.
To jest p-nou k zdraví (zdraví, gt.). Lek.
P-na toho leží nejblíže v tom, lépe: to jest
předkem a nejprve tím, nebo: p na toho jest
nejprve ta. Sb. — Pozn. Instrumental pří-
činou má do sebe někdy moc předložky.
Mnoho p-nou krátkosti vypustím. Har. II.
111. Padl jsi příčinou nepravosti své. Br. —
Někdy se klade s předložkami: za, z. Za
příčinou důstojenství jej Josefem nazvali.
Flav. Za p-nou náboženství do Jerusalema
přijela. Flav. Kvílí oráči z p-ny zkažení
pšenice. Br. Posly za pilnými p-nami vy-
pravím. Žer. Sn. 90. Panují tam za p-nou
pevností dobře opatřených. Har. II 142. Za
p-nou nedbalosti. V, Za některými p-nami
dnes zdržeti sem se zde musil. Žer. 1591.
Vz Zk. Skl. 194. — Pozn. 2. Za tou (kte-
rouž) p-nou, z té p-ny, pro tu p-nu =proto.

Vz Proto. — Pozn. 3. Někdy lze slovo pří-
čina jinak nahraditi. Měl všecku p-nu si
stěžovati — měl zajisté proč si stěžovati n.
mohl vším právem si stěžovati. Cf. Nenieť
proč odkládati mladým do starosti tiem, což
dobré jest. Št. N. 128. (Brs. 145.). — Pozn. 4.
P. vyjadřuje se 1. akkusativem (akkus.
příčiny). Co pláčeš ? Plačte, oči plačte, máte
co plakati. Vz Akkusativ. — Genitivem pří-
činným. Kajte se hříchův. Až mi té nedba-
losti hněvno bylo. Toho se vám přátelsky
odměníme. Vz Brt. S. §. 88.,Genitiv. — 3.
Instrumentalem příčinným. Řádem všecky
věci stojí. Válkami měst ubývalo. Hořem
smyslů pozbyl. Vz Brt. S. §. 129., Instru-
mental. — 4. Předložkou od. Umřel od ne-
moci červené. Na rukou puchýře od vesel
se dělají. Vz Brt. S. §. 181., Od. — 5. Před-
ložkou z. Všeci se z Jana smáli. Posměch
sobě netrop z chudiny. Bude mi hněv z toho.
Zdá se, žes nerád z příchodu mého. Vz Brt.
S. §. 198., 200., Z. — 6. Předložkou dle. Dle
svých dobrých skutkov u věčnú radosť pojdú.
Kat. 2033. Vz Brt. S. §. 206., S., Dle. —
7. Předložkou k. K jeho prosbě to učinil.
K rozkazu božímu obětovati chtěl syna. Vz
Brt. S. §. 214., K. — 8. Předložkou pro.
Sodoma pro Nešlechetnost' obyvatelů se pro-