1013

padla. Vz Brt, S. §. 227., Pro. — 9. Před-
ložkou na. Vstali na knížecí slova. Rozne-
mohl se na zimnici. Vz Brt. S. §. 246., Na.
— 10. Predložkou nad. Popeluška se nad
tím velice starala. Vz Brt. S. §. 287., Nad. —
11.Předložkou o. Chodili o to k panu Lvovi.
O ty věci s ním rozmluvíme. Král o pokoj
pracoval. Vz Brt. S. §. 258., O. — 12. Před-
ložkou pod. Všechen most otřásá se pod
jejich davem. Pod takovými těžkostmi ži-
vota někteří znestatečněli. Vz Brt. S. §. 296.,
Pod. — 13. Předložkou po. Rána po tom
balsámu se zhojila. Po těch zelinách bolesť
přestala. Vz Brt. S. §. 322., Po. — 14. Před-
ložkou za. Jižtě trpěl za to dosti. Za chudé
přátely se hanbil. Posly k němu za pilnými
příčinami vypravím. Vz Brt. S. §. 331., 340.,
Za. — P., příležitosť, der Anlass, Stoff, die
Gelegenheit, Veranlassung. P-nu dáti, p-ny
podati, p-nou býti; p-nu dáti k něčemu
(k úrazu); p-na se mi dala; nezaspati své
p-ny (gt.); něčemu p-nu dáti. V. Míst a pří-
čin k slýchání slova Božího nezanedbati.
Br. Rodičové mají v zlé p-ny dětí nepou-
štěti. Kom. Za tou p-nou sněm držán byl.
Har. Varovati se příčin milování. Rad. zvíř.
Z toho vezma p-nu, aby tě vyhnal z ráje.
Solf. Samoděk k sváru p-nu dává. Sych. To
dalo příčinu k hádce. Ml. Pavel příčinu
a podnět bére k napomínkám pro Timotha.
Sš. II. 356. — P., příhodné místo, ein gün-
stig gelegener Ort. Krčma na dobré p-ně,
že tam mnoho lidí jezdí. 61. 270. — P.,
případnosi, případ, věc, okolnost, der Um-
stand, Fall, die Angelegenheit. Šetře příčin,
jakosti, nemoci, věku se vší pilností. Smrž.
Ten příklad se v podobné p-ně zběhl. V.
Co jest příčin, ježto k soudu sluší. Tov. k.
213. Jak by se v takových p-nách chovati
měli. V. — P., vina, die Schuld. Dělal bych
si p-nu po všechen věk, kdybych tomu byl
tenkráte připustil. U Rychn. Prk. — P. u my-
slivcův = místo, kde zvěř ráda se zdržuje,
der Wechsel. P. jelena. D. — P., ves u Ra-
kovníka. PL.

Příčinatý, kausativ.

Příčinek, nku, m., přičinění, přídavek,
V., die Zugabe, Zuthat, Vermehrung, der
Zuwachs. V. Vz Epitheton. Každá šlechet-
nost' má svú moc a svój p. zvláštní k věčné
radosti. Št. N. 166. — P. n. příkrasa, das
Beiwerk, v dílech výtvarného umění všecky
předměty, jichž v vylíčení hlavního předmětu
není nevyhnutelně potřebí. S. N. — P., das
Uibermass (bei Grundstücken). Na Slov.

Přičinění, n., práce, die Bemühung. Bez
mého p. D. Mým přičiněním. Jg.

Přičíněti, vz Přičiniti.

Přičinitel, e, m., der Zuthäter, Hinzu-
thuer, Hinzufüger, Vermehrer. Jg.

Přičinitelka, y, přičinitelkyně, ě, f., die
Zuthäterin, Vermehrerin. Jg.

Přičiniti, čiň, čině, il, ěn, ění; přičíněti,
číněj, ěl, ěn, ění; přičinívati, přičinovati.
P. = přidati, připojiti, přimíchati, zuthun,
zusetzen, zufügen, hinzuthun, vermehren,
beimischen; přiložiti, přizpůsobiti, anlegen,
anmachen; obětovati, vynaložiti, opfern, auf-
wenden; p. se, vz doleji. — co: pilnosť. Bl.,
Arch. I. 46. Máme p. nějakou koncovku? Sš.

Mt. 9. Tudy přičiňují žalobě své plášť po-
litický. Sš. L. 207. Ruky když nepřičiníš,
samo se nedělá. Prov. Kde nemůže lvi kůže
projíti, tu sluší kůži liščí p. Prov. Hned
opravu přičiňuje. Sš. I. 24. Svú snažnost'
přičiní. Hus. I. 421. Že tomu póhonu nemá
odpovídati, protože póhon přičinil (původ).
Půh. II. 454. — čeho. Lidé vždy novin při-
čiňují. Mudr. 107. P. ruky. Kom. L. 46.
Čeněk jest póhonu p-nil. Půh. II. 489. —
co, čeho komu, čemu. Sobě starosti, zlo-
dějům pečování p. Jel. Bratří lenivým ostnů
přičínějí. Kom. P. sobě nesnází. Br. Noc
hrám p. Jel. Ucho mu přičinil. Leg. Dobřes
učinil, žes ovsa nohám přičinil (žes utekl).
Dh. 135. Tím mluvě své veliký důraz při-
čiňuje. Sš. II. 206. Dává jim na um, co by
jim neohroženosti p. mohlo. Sš. J. 246. Text
řecký světla jemu (místu tomu) p-nil. Sš.
Oa. 217. Bůh těm, kdo mají, darů nových
přičiňuje. Sš. L. 184. (Hý.). — co, čeho, se
k čemu. Hřích k hříchu, Ros., zármutek
k bolesti, ruku k pomstě, se k něčemu, Br.,
slámu k ohni p. Reš. Nepřičiňuje k tomu
žádné urputnosti; To k záští přičiňuje; Jedno
k druhému přičiňovati (přizpůsobovati, ap-
tare); Noci k práci p. V. P. pilnosť k ně-
čemu. Jel., V., Kon. Obzvláštní péči k ně-
čemu p. Sych. P. se k čemu (k dílu). Reš.,
Br., Žer. P. se k způsobení přátelského na-
rovnání. J. tr. Výkladu svému také to při-
čiňujeme. Sš. Mt. Předml. Chci se k tomu
p. Dač. Novou myšlénku k něčemu p. Sš.
L. 44. Každý svú snažnost' k tomu p-nil.
Arch. I. 32. Úško k hlavě p-nil. Dal. 53.
Poňovadž Prokop pohonu p-nil k žalobě,
ten póhon ztratil. Půh. II. 483. K té směně
p-ní se Konrád podkomoří (přistoupí k ní).
Let. 14. Přičiň k tomu zetřené síry. Db.
Aby každý člověk k těm věcem celou mysl
p-nil. Sš. Mt. 199. (Hý.). Přičiň také k tomu,
adde. V. Nesnadno najdeš medu, aby ne-
bylo přičiněno žluči k němu. Jel. — jak.
K tomu se vší bedlivostí se přičinil. V.
S boží pomocí ke všemu se přičiníme. Arch.

I. 49. Řčení vzato jest od listin, jimž se
víra skrze pečeť přičiňuje. Sš. J. 61. Aby
se člověk spolupůsobením o rozmnožení mi-
losti úsilně p-nil. Sš. L. 183. Po svém oby-
čeji přičiňuje Pavel některá pozdravení. Sš.

II. 376. Petr ujetím takým také celému
ději tomu ráz nadpřirozenosti přičinil. Sš.
Sk. 37. (Hý.). — čeho proti komu. Vždy
přičíněli hříchů proti němu. Br. — co kam:
skořici do čokolády (přimíchati). Rostl. P.
masť na bolesť. Jád. Přičiň mezi to tučného
mužíka. Db. — co, komu kde: v jídle.
Jg. Na žalobě více p-la než póhon záleží.
Půh. II. 384. Pričiňuje ve mluvě své ještě
o Ježíši to, co mu ve známosť vešlo. Sš. J.
35. Pavel přičiňuje hned na počátku listu
svého název a titul apoštola. Sš. II. 349. (Hý.).
— co proč. Znova ještě pro označení důle-
žitosti té přičiňuje napomínku. Sš. Mr. 20. —
čeho jak, kde. Páni s vůlí krále na obecném
sněme práv svých p. nebo ujíti smějí. (Zříz.
Ferd.) Pr. — o čem. Ještě přičiňuje (při-
dává) o jistotě všech těch věcí. Sš. L. 194.
Přičiňuje Lukáš o třech mužích. Sš. L. 99.
Přičiňuje potom o záležitostech některých.