1015

Příčino = na příč, in die Quere. Raj.

Přičmouditi, zastr. přičmuditi, il, ěn,
ění, zen, ení, přičmuzovati, přičmuďovati =
přičaditi, přišmouditi, brandicht machen. —
co: pečeni.

Přičmouzený; -en, a, o, brandicht. Jg.
D. Vz Přičmouditi.

Přičmuchati, vz Přičichnouti.

Příčna, y, f., váha u vozu, die Wage an
der Deichsel. Us. Koubl.

Příčně, na příč, in die Quere. P. od-
porný něčemu býti, stracks entgegen. Apol.

Příčnice, e, f., odpornice, die Streiterin.
Bern. —P., příční cesta, silnice, die Quer-
strasse. Šm. — P., příční trám, hontina, der
Querbalken. Šm. — P., příční čára či linie,
die Querlinie. Šm.

Příčník, u, m., něco příčního ku př.
trám příční, der Wochselbalken, Wechsel.
— P. přes pole, příční záhon n. brázda,
příhon (k odvádění vody), die Querfurche.
Puch., Bauer. —P., der Riegel. Šp. — P.,
der Querreim. Šm. — P., v horn., příční
průkop, der Querschlag. Us. Č. — P., a, m.,
odporník, der Streiter. Bern.

Příčníkář, e, m., der Querstreifhobel. Šp.,
Skv.

Příčnokoutný, diagonal. P. čára. L.

Příčnoměr, u, m., průměr, der Durch-
messer. L.

Příčnosečný list, quergezänkelt. L.

Příčnosť, i, f., na Slov. přečnosť, příč,
příční postavení, der Querstand, die Quer-
heit. — P., pochybnosť, die Zweifelhaftigkeit.
Na Slov. — P., náklonnosť ku pření se, při-
vosť, die Streitsucht. Na Slov. Bern.

Příčnoústý. P. ryby, plagiostomi, Quer-
mäuler. Vz S. N.

Přičiňuchovati čemu: každému slovu,
zu jedem Worte mit der Nase schnüffeln.
Na Ostrav. Tč.

Příčný, příční = popříčný, na příč,
quer. P.zeď, věc (žíla, v hornictví), V., Čára,
cesta, blána, Kom., dřevo, Har., trám, mázdra,
Sych., stěna, ulice, kus, sluj, D., přehrádka,
Rostl., osa, žerov, pás (vazba, svaz, das
Querband), dvanácterec, format, čára (pří-
čnice) , průrys, čtverec; rys, řez, průřez,
chvění, údolí, lopata (Bodenschaufel), Nz.,
rána, postavení, závora (Querriegel), Dch.,
chodník, Tč., opona, das Zwerchfell, Kom.,
břidličnatosf, transversale Schieferung. Krč.
188. P. větev, přepažení, stromořadí, svaz
(v anatomii, das Querband, ligamentum trans-
versum), těžení, Querbau, m., násadec, Quer-
fortsatz, m., processus transversi, otázka,
hlava, žíla p. obličejní, Quergesichtsblutader,
f., vena transversa faciei, tepna p. obličejní,
Quergesichtsschlagader, f., arteria tr. f., ka-
mení, nábřeží, sval, Quermuskel, m., mus-
culus transversus, šev (Quernaht, f., varix),
závora n. závlačka, Querriegel, m., podnožka,
vrták, Querbohrer, m. (u bednářů), stehno,
průkop (v horn.), řez, špuntovní stěna (ve
vodním stavit.), Querspundwand, f., tabule,
cvikol. Šm. P. dobývání rud. Vz Hř. 66., Do-
bývání (v dodatcích). P. záchvěj v tělocv., vz
Záchvěj. — P. v logice = protipostavený,
entgegengesetzt. — čemu. Cesta příčná

pravdě. Sš. O. 180. Přece výklad ten p-čen
jest slovům řeckým. Sš. L. 203. Mýlíme se
pokládajíce věci příčné za shodné. Marek.

— P., na Slov. přečný = zporný, pochybný,
streitig, zweifelhaft. P. otázka. Bern. — P.,
kdo se rád pře, streitsüchtig. Slov. P. hlava,
ein Quergeist, Streiter. Bern.

Příčov, a, m., ves u Sedlčan. PL., Tk. III.
130.

Přičtení, n., vz Přičítání.

Přičtu, vz Přičísti.

Příčtyrkvětý, subquadriflorus. P. klasy.
Rostl.

Přičuchati, vz Přičichnouti.

Přičuchlý = přismoudlý, brenzlich. Šm.

Přiď, m. přijď, vz Přijíti.

Příď, příději, přízeji, příz = více na
před, mehr vor. Č., D. Ten zámek leží sem
příději. D.

Přída, y, f., přední, der Erste, der Vor-
hand hat. Tys p. (ve hře, Vorhand). Kdo
je přídou? Us. — P., přední část lodi, předek,
čelo, hlavina, das Vorschiff, der Schiffsvor-
dertheil. P. kužele (op. záda), der Vorder-
theil des Spinnrockens. Jg.

Přidaj, e, m. = příhoda, das Begebniss.
Klš.

Přidájeti, vz Přidojiti.

Přídajný, vz Přidatný. L. — P., příruční,
příhodný, handlich, passend, tauglich, ge-
schickt. U Opav. Klš.

Přidalosť, i, f., přídatek, přípojek, das
Beiwerk. Šm.

Přidánek, nku, m., přídavek, die Zugabe.
P. na kolíbku. Er. P. 314.

Přidání, n., das Zugeben. Us. Ještě pak
pro p. důrazu praví. Sš. Sk. 62.

Přidaný; -án, a, o, zugegeben. P. vůz,
der Beiwagen, J. tr., list, věc, das Beiwerk,
Dch., ochránce. Kom.

Přídar, u, m. = přídavek. Dch.

Přídatečný, následný, nezákladný. Je-
stotní znakové jsou buď základní n. ná-
slední n. p-ční. Mark. L.

Přídatek, tku, m., přídavek, die Zugabe.

— P., das Attribut, vz Přívlastek.
Přidati, dám, 3. os. pl. dají (dadi, zastr.),

přidej, daje (dada, ouc, zastr.), dal án, ání;
přidávati, zugeben, hinzugeben, hinzufügen,
hinzuthun, zulegen, zutheilen, anhängen. -—
abs. Přidávej (barvu přiznávej, ve hře; 2)
oka u punčochy). Us. — co čemu, komu:
Přidal mu 2 tolary. D., Ros. Napřed mi dal
dvě měřice žita, pak mi ještě peníze přidal
(ty, které mi právě dal). Brt. P. pečitému
omáčku. Kom. — čeho (neurčitou měrou).
Přidal mi peněz, jablek, ale: dva zlaté. Při-
dej, Bože, trpělivosti. Sš. P. 293. P. řeči
něčí slov. Chč. 608. Osobě své přidal jsem
pečlivosti a přispořil práce. Troj. 334. Bo-
lesť moci přidává. Alx. 1123. P. někomu
útěchy. Kat. 180. Bůh přidával jim darů
svých. Bl. 92. Přidala neúroda drahosti. Jel.
P. oleje. Byl. Nemoc krásy nepřidá. Prov.
P. času, červené barvy (zahanbiti). V. Ta
přidala barvy (začervenala se). Us. Msk. —
Pozn. U genitivu dělivého musí čásť s cel-
kem stejnorodá býti čili náležeti k témuž
rodu věcí jako celek, a neurčita. Brt. —