Předchozí (1029)  Strana:1030  Další (1031) |
|
|||
1030
|
|||
|
|||
chycuje, es fangt an zu frieren, es zieht an.
Us. Klš. To tam pořádně přichytlo. Us. Hý. — co. Magnet přichytil jehlu. Jg. Ještě jednoho ptáka přichytím. To trní všecko přichycuje. — čeho: sobě ryb (k těm, které měl, ještě
několik přichytil). Jg. — se čeho, koho: zlého tovaryšstva. Ros. P. se nějakého oby- čeje. Háj. — Jel. Sych. — se čeho kdy. Vad, které se nás z mladosti p-ly, i po mnohém odučování zbýti nemůžeme. Kom. D. 32. — se nač: na vůz, sich anhalten. Us. Tč. — se kdy. Až po rovině, až s kopce můžete se přichytnouti, stellenweise mit- fahren. Us. Hý. Přichytlivosť, příchytnosť, i, f., die
Eigenschaft leicht sich anzukleben. Příchytlivý, příchytný, leicht ankle-
bend. Chudoba jest příchytlivá. Hlas. — P. — nakažlivý, ansteckend. P. nemoc. D.
Přichytrati, chytrostí přilouditi, anlocken. — koho k čemu. Ta babice ho k sobě
p-la. Ros. Příchytrý, ein wenig schlau, klug. Jg.
Přijan = přijat, angenommen, zastr.
Boč. exc. Přijachati = přijechati. Us. Hý.
Přijařmiti, il, en, ení, mit dem Joche
bedrücken. L. Příjasný, ein wenig hell, licht. Bern.
Příjatek, příjetek, tku, m., strsl. při-
jętъkъ (res grata). Mkl. B. 256., co kdo, když se mu dá přijme, das Angenommene, Geschenk. Z příjetku hlava nebolí (co se naskytne, jen vzíti). Ros. Vz Příjedek. Přijatelnost', i, f., die An-, Aufnahmefä-
higkeit. Šm. Přijatelný, an-, aufnahmefähig.
Přijati, vz Přijíti, 2.
Přijatí, n., vz Přijetí.
Přijatý; přijat, a, o, empfangen, aufge-
nommen. List na přijatou vystavený, das Recepisse. Zlob. P. smlouva; dítě za vlastní přijaté (adoptované). Šm. Vz Přijíti, 2. Příje, Prije, Prija, e, f., jrn. strslov. bo-
hyně lásky. Er. Vz S. N. V MV. nepravá glossa. Koř. pri = milovati (srv. pri-jatelъ). Prk. Příjebný = příjemný, V Krkonš. Kb.
Příjedek, ku, m., co se k jinému přijídá,
der Zubiss. Z p-dku hlava nebolí. Kom. prov. Cf. Příjatek. Přijedlo se mi = přejedlo se mi něco.
Na Slov. Přijednati, přijednávati = připojiti, ver-
einen ; přinajíti, přinajati, dazu dingen; usta- noviti, oddati, bestimmen; přikoupiti, zu- kaufen. Jg. — co, koho komu, čemu. Sobě dva služebníky, Ros.; šaty, koně (při- koupiti). Mnohá knížata království českému přijednal (připojil) se všemi vesnicemi. V. — koho v co: u věčnou robotu. Plk. —
co, se k čemu (čím). K jich moudrosti srdcem se p. Ctib. Usiloval, aby ty země prve odsekané zase k české koruně p-dnal. Let. 171. K lotrům byls přijednán, Kriste (= připočten). Ms. Příjednoduchý, subsimplex. P. kořen.
Rostl. Příjednokvětý,subuniflorus. P. list. Rostl. Přijednotiti, il, cen, ení, vereinen, ein- |
verleiben. — komu skrze co. Skrze křest
jsme pánu přijednoceni. L. Příjehlovitý, subacicularis. P. vřesovec.
Přijechati, přijechávati = přijeti, přijíti,
zu Fuss o. fahrend o. reitend ankommen. — s čím. S mokrým senem koně domů při- jechali. Slab. — Kam. Vz Přijachati. 1. Příjem, jmu, m., přijetí,přijímání, der
Empfang, die An-, Uibernahme. Jestliže kdo příjemce věna byl. že nemá pro ten p. věna žádné škody vzíti. Zř. F, c. 14. — P., dů- chod, die Einnahme, das Einkommen, die Ein- künfte, Benefiz. P. peněžitý, V., nestálý, pří- padný, hrubý, z hruba (Roh- nebo Brutto-Ein- nahme), J. tr., řádný, mimořádný, hotový (v hotovosti), náležitý, státní, poplatný, účto- vaný, celní, náhodný, nahodilý, zvláštní, pe- něžní, obecní, doživotní, rozličný, z prodeje. Šp. Kniha, sloupec, skontro, náležitosť, pra- men, rubrika, summa, denník, listiny, výkaz, vydání příjmů. Sp. P. a vydání rovnati. V. To do knih příjmů a vydání zapisuj. Kom. P. na vydání dostačuje. Sych. P-my pro- hodovati. Sych. P-my ze zvěři. D. vydáni p-jmem založiti (decken); zapsati něco v p., ku p-jmu; přiznati se k p-jmu; p. náležitý zastaviti; daň z příjmů. Šp. P. zvýšiti, zkrá- titi. Dch. Jaký příjem, takové vydání. Man muss sich strecken nach der Decken. Us. Hý. Záležitosti vlastních dober a příjmů jiným svěřovali. Sš. Sk. 68. — Vz více v S. N. — P., přijetí, die Uibernahme ent- fremdeten Eigenthums und Benützung des- selben. Žaloby jsou jedny z účinka, druhé z příjma, třetí z kázání. O. z D. čl. 23. 2. Příjem, zastr. = přijav. Kat.
Příjemce, e, příjemčí, ího, m., kdo něco přijímá, der Empfänger, Annehmer. Vš., Pč.
1., J. tr. Skloňuje se dle Rukojmě. Bž. 93. P. dědictví, der Erbnehmer, základu n. zá- kladník n. zástavník, der Pfandnehmer, daru, der Geschenknehmer, daní, der Percipient der Steuer, směnky, der Acceptant eines Wechsels. J. tr. P. věna: Když kdo se oženil a svou nevěstu do domu přítele se svolením jeho přivedl, vzal tento na sebe povinnosť věno ujistiti. Soudíme tak z Vend. Land. Ord. f. 156. Dle Vš. p. nic jiného není než převodu věna správce. Z rejstř. kněh půhonných, 436. Jest p. mého věna. Půh. II. 249. Chce dskami ukázati, že jest p-ce (že věno přijímá). Půh. II. 187. Vz více v Gl. 272. Když se věno ženě v dsky vkládá, p-čím se opatřte, kterýžto na jejím místě přijímá věno, neb ona vězeň svého muže jest a p-čí se opatř, aby za její dosti bylo. Boč. (Tov.). Kdož dosti za věno, které se převodí, nemá, p-čí býti nemůže. Vš. V. 28. Můž také p. z příjmu propuštěn býti, kdyžby jiný na místo jeho tak dobrý dědictvím a statkem byl doložen. Ib. Jestliže jí co v převodě ujato jest, může toho všeho postíhati na p-ci. Nál. pr. zem. h. 6. — Příjemce osob (při- jimatel osob, osobomilec). Poněvadž právě židy p-ce evangelia jmenoval. Sš. Sk. 127., 129. — P., zastr, ochránce. Jir. Příjemčí, vz Příjemce.
Příjemka, y, f., co se přijímá za pravdu,
aby se jiné dokázalo, přípustka, die Annahme, Hypothese. Sedl. |
||
|
|||
Předchozí (1029)  Strana:1030  Další (1031) |