1030

chycuje, es fangt an zu frieren, es zieht an.
Us. Klš. To tam pořádně přichytlo. Us. Hý. —
co. Magnet přichytil jehlu. Jg. Ještě jednoho
ptáka přichytím. To trní všecko přichycuje.

— čeho: sobě ryb (k těm, které měl, ještě
několik přichytil). Jg. — se čeho, koho:
zlého tovaryšstva. Ros. P. se nějakého oby-
čeje. Háj. — Jel. Sych. — se čeho kdy.
Vad, které se nás z mladosti p-ly, i po
mnohém odučování zbýti nemůžeme. Kom.
D. 32. — se nač: na vůz, sich anhalten.
Us. Tč. — se kdy. Až po rovině, až s kopce
můžete se přichytnouti, stellenweise mit-
fahren. Us. Hý.

Přichytlivosť, příchytnosť, i, f., die
Eigenschaft leicht sich anzukleben.

Příchytlivý, příchytný, leicht ankle-
bend. Chudoba jest příchytlivá. Hlas. — P.

— nakažlivý, ansteckend. P. nemoc. D.
Přichytrati, chytrostí přilouditi, anlocken.

— koho k čemu. Ta babice ho k sobě
p-la. Ros.

Příchytrý, ein wenig schlau, klug. Jg.

Přijan = přijat, angenommen, zastr.
Boč. exc.

Přijachati = přijechati. Us. Hý.

Přijařmiti, il, en, ení, mit dem Joche
bedrücken. L.

Příjasný, ein wenig hell, licht. Bern.

Příjatek, příjetek, tku, m., strsl. při-
jętъkъ (res grata). Mkl. B. 256., co kdo,
když se mu dá přijme, das Angenommene,
Geschenk. Z příjetku hlava nebolí (co se
naskytne, jen vzíti). Ros. Vz Příjedek.

Přijatelnost', i, f., die An-, Aufnahmefä-
higkeit. Šm.

Přijatelný, an-, aufnahmefähig.

Přijati, vz Přijíti, 2.

Přijatí, n., vz Přijetí.

Přijatý; přijat, a, o, empfangen, aufge-
nommen. List na přijatou vystavený, das
Recepisse. Zlob. P. smlouva; dítě za vlastní
přijaté (adoptované). Šm. Vz Přijíti, 2.

Příje, Prije, Prija, e, f., jrn. strslov. bo-
hyně lásky. Er. Vz S. N. V MV. nepravá
glossa. Koř. pri = milovati (srv. pri-jatelъ).
Prk.

Příjebný = příjemný, V Krkonš. Kb.

Příjedek, ku, m., co se k jinému přijídá,
der Zubiss. Z p-dku hlava nebolí. Kom.
prov. Cf. Příjatek.

Přijedlo se mi = přejedlo se mi něco.
Na Slov.

Přijednati, přijednávati = připojiti, ver-
einen ; přinajíti, přinajati, dazu dingen; usta-
noviti, oddati, bestimmen; přikoupiti, zu-
kaufen. Jg. — co, koho komu, čemu.
Sobě dva služebníky, Ros.; šaty, koně (při-
koupiti). Mnohá knížata království českému
přijednal (připojil) se všemi vesnicemi. V.

— koho v co: u věčnou robotu. Plk. —
co, se k čemu (čím). K jich moudrosti
srdcem se p. Ctib. Usiloval, aby ty země
prve odsekané zase k české koruně p-dnal.
Let. 171. K lotrům byls přijednán, Kriste
(= připočten). Ms.

Příjednoduchý, subsimplex. P. kořen.
Rostl.
Příjednokvětý,subuniflorus. P. list. Rostl.
Přijednotiti, il, cen, ení, vereinen, ein-

verleiben. — komu skrze co. Skrze křest
jsme pánu přijednoceni. L.

Příjehlovitý, subacicularis. P. vřesovec.

Přijechati, přijechávati = přijeti, přijíti,
zu Fuss o. fahrend o. reitend ankommen. —
s čím. S mokrým senem koně domů při-
jechali. Slab. — Kam. Vz Přijachati.

1. Příjem, jmu, m., přijetí,přijímání, der
Empfang, die An-, Uibernahme. Jestliže kdo
příjemce věna byl. že nemá pro ten p. věna
žádné škody vzíti. Zř. F, c. 14. — P., dů-
chod, die Einnahme, das Einkommen, die Ein-
künfte, Benefiz. P. peněžitý, V., nestálý, pří-
padný, hrubý, z hruba (Roh- nebo Brutto-Ein-
nahme), J. tr., řádný, mimořádný, hotový
(v hotovosti), náležitý, státní, poplatný, účto-
vaný, celní, náhodný, nahodilý, zvláštní, pe-
něžní, obecní, doživotní, rozličný, z prodeje.
Šp. Kniha, sloupec, skontro, náležitosť, pra-
men, rubrika, summa, denník, listiny, výkaz,
vydání příjmů. Sp. P. a vydání rovnati. V.
To do knih příjmů a vydání zapisuj. Kom.
P. na vydání dostačuje. Sych. P-my pro-
hodovati. Sych. P-my ze zvěři. D. vydáni
p-jmem založiti (decken); zapsati něco v p.,
ku p-jmu; přiznati se k p-jmu; p. náležitý
zastaviti; daň z příjmů. Šp. P. zvýšiti, zkrá-
titi. Dch. Jaký příjem, takové vydání. Man
muss sich strecken nach der Decken. Us.
Hý. Záležitosti vlastních dober a příjmů
jiným svěřovali. Sš. Sk. 68. — Vz více
v S. N. — P., přijetí, die Uibernahme ent-
fremdeten Eigenthums und Benützung des-
selben. Žaloby jsou jedny z účinka, druhé
z příjma, třetí z kázání. O. z D. čl. 23.

2. Příjem, zastr. = přijav. Kat.
Příjemce, e, příjemčí, ího, m., kdo něco

přijímá, der Empfänger, Annehmer. Vš., Pč.
1., J. tr. Skloňuje se dle Rukojmě. Bž. 93.
P. dědictví, der Erbnehmer, základu n. zá-
kladník n. zástavník, der Pfandnehmer, daru,
der Geschenknehmer, daní, der Percipient
der Steuer, směnky, der Acceptant eines
Wechsels. J. tr. P. věna: Když kdo se
oženil a svou nevěstu do domu přítele se
svolením jeho přivedl, vzal tento na sebe
povinnosť věno ujistiti. Soudíme tak z Vend.
Land. Ord. f. 156. Dle Vš. p. nic jiného není
než převodu věna správce. Z rejstř. kněh
půhonných, 436. Jest p. mého věna. Půh.
II. 249. Chce dskami ukázati, že jest p-ce
(že věno přijímá). Půh. II. 187. Vz více v Gl.
272. Když se věno ženě v dsky vkládá,
p-čím se opatřte, kterýžto na jejím místě
přijímá věno, neb ona vězeň svého muže jest
a p-čí se opatř, aby za její dosti bylo. Boč.
(Tov.). Kdož dosti za věno, které se převodí,
nemá, p-čí býti nemůže. Vš. V. 28. Můž také
p. z příjmu propuštěn býti, kdyžby jiný na
místo jeho tak dobrý dědictvím a statkem
byl doložen. Ib. Jestliže jí co v převodě
ujato jest, může toho všeho postíhati na p-ci.
Nál. pr. zem. h. 6. — Příjemce osob (při-
jimatel osob, osobomilec). Poněvadž právě
židy p-ce evangelia jmenoval. Sš. Sk. 127.,
129. — P., zastr, ochránce. Jir.

Příjemčí, vz Příjemce.

Příjemka, y, f., co se přijímá za pravdu,
aby se jiné dokázalo, přípustka, die Annahme,
Hypothese. Sedl.