1037

jméno t. j. česť a z lásky Krista a pro víru
v něho s radostí strasti na se přijímali. Sš.
Sk. 66. Nejeden biskup k radám kapitoly
své poselství takové na sebe prijal. Sš.
Sk. 98. — co, koho do čeho, kam. Ně-
koho do hospody, do města, V., peníze do
pokladnice,. D., někoho do cechu, do spolku
p., Us., do lůna svých věrných. Sš. J. 166.
P. cizince do země. Zříz. Ferd. Do učení.
Šp. P. do sebe = užívati. Dl. Sedě na sto-
lici dým do zadku přijímej. Lk. — co v čem
(kde; skrze co): prášky v nápoji. Us.
Hned skrze sv. Václava zasloužení plné
zdraví v své nemoci přijmeš. Pulk. Cizince
za krajana v českém království p. Pr. P.
něco v dluhu (etwas an Zahlungsstatt an-
nehmen). Řd. Na závadném věno přijímati.
Půh. II. 197. Přijmi v nebi věčnou slávu.
Er. P. 518. Přijmi u lidí za vděk. Klat. —
co komu. To Štěpán přijal sám sobě.
Půh. II. 529. — co proti čemu. Proti
tomu ode mne rukojmě přijal. Půh. II. 203.
— kdy. O poledni pokrm přijímal. Pass.
497. V kletbě nemá ižádný těla božieho
přijímati. Št. Před neduhem přijímaj lé-
kařstvie. Ctib. Hád. 23. — co, koho čím,
po čem, jak: řeči ušima (slyšeti). Jel.
Úsměškem přijala dobrou radu. Sych. Ne-
chceme ho biskupem p. Dal. P. koho králem.
Výb. I. 1078. Vírou v Krista přijímá člověk
živodárnou moc. Sš. J. 55. Potřebí nauky
ty přijímati s vírou; Výroky ty s úctou při-
jímati sluší. Sš. J. 52. (Hý.). P. koho hos-
podou. Sych. Statek trhem, smlouvou, do-
brodiní vděčnou myslí p. Us. Tu páru po
cívce (cívkou) do. ucha přijímej. Lk. Lék
po málu, po malých dávkách, po kapkách
p. Us. P. někoho s milostí. Alx. 1103. Ve-
čeře páně má pod oboji způsobou přijí-
mána býti. Žal. 90. To jsú přijeli na jeho
místě; Že je měl tak ten plat ode mne při-
jeti na čtvrtek. Půh. II. 242., 578. Jehož
prý zápisky sv. Luka do díla svého bez
dalšího připomenutí byl přijal. Sš. Sk. 2.
Od žádného apoštola v té straně nic ne-
přijav. Sš. I. 3. Ten lék do sebe do téhodne
po málu, po malých částkách přijímej. Lk.
S velikou žádostí nás přijali. Vrat. S chutí,
s vděčností něco p. V. S dobrou myslí to
k sobě přijímal. Jel. P. koho hostinsky, čestně,
nevšímavě. Šm. V tom smyslu nemohl p. oné
klanby. Sš. Sk. 126. — co proč. Kdo k sobě
cizí věci ze záplaty přijímá k dílu. Er. Tu
smrť pro tvorce mého (m.: svého) chciu
mile přijieti. Jir. Ant. I. (3. vyd.). 74. Ale
pro spasení, lidské přijal svědectví Janovo.
Sš. J. 17. Že pro zásluhy Krista Pána Bůh
veškeré člověčenstvo na milosť přijal. Sš.
Sk. 167. — se = ujíti se, přichytiti se. Ba-
zalka se přijala (v jihozápad. Čech. m. ujala.
Šm.). Us. — se koho, čeho = přichytiti
se, přidržeti se. Chceš-li se ty cizích oby-
čejů přijíti. Dal. Brzy se hřích příjme člo-
věka, jako rez železa. Št. 262. Kdož přijal
se čáróv. Št. Lidé, s kakýmiž obyčeji jmie-
vají, těch sě vášní přijímají; Zlých vášní
se p.; Zlého sě přijal. Št. N. 21., 264. P.
se čeho = něco si osvojiti. Kat. 820. Chce-li
p. se těch činóv. Kat. 820. Zlých obyčejů
se p. Dal. 167. — se na co jak = bráti se.

Přijmijte (přijměte) se na ten boj bez vší
starosti. Biancof.

Přijití, n., příchod, die Ankunft. V.

Přijízda, y, f. = příjezd, die Anfahrt. Us.
Dch. V z násl.

Přijížďka, y, f.,příjezd, die Anfahrt zu
Wagen o. Pferde. Šm. Vz Přijízda,

Příjma, y, f.= příjem. Na Ostrav., Tč.,
na Slov. Cf. Ujma.

Příjmě, vz Příjmení.

Příjmec, emce, m. = příjemce. Na Slov.

Příjmení, í, n., z při a jméno, vz Při-.
Der Zu-, Beiname. Vídati též a skoro vždycky
slyšeti jest špatné: příjmení, což tuším není
lze vztahovati k staršímu tvaru imě, gt. imene,
ale přičítati toliko na vrub snadnější výslov-
nosti. Mk. Příjmí, příjmě, n., gt. příjmene
(cf. símě — semene), dat. příjmení, akk. příjme,
lok. příjmení, instr. příjmenem, pl. příjmena,
gt. příjmen atd. (jako jméno). T. P. n. příjmí
jest jméno přidané ke jménu osobnímu (u kře-
sťanů ku jménu křestnému). Vz S. N. P.
vnitř se podpisuje. Kom. Příjmí doložiti. Har.
Antonín příjmím (= příjmenem) pobožný.
Barthon příjmením Zajíček. NB. Tč. Mají
divná příjmie. Pč. 42. Bartolomaeus není
jméno, nýbrž raději p. po otci Tolmajovi.
Sš. J. 35. Poslední mnich v tom klášteře
byl nějaký Kotásek příjmene. Břez. 165.
Brána ta měla příjmení krásná. Sš. Sk. 36.
P. pojí se s genitivem názvu zvláštního,
ale ne vždycky. Vz Jméno. Pro císařství
filosofa příjme neopovrhl. Jel.

Přijmenování, n., die Metonymie. Dch.

Přijmenovati, zubenennen. Šm.

Přijměti, jměji, jměješ, jměje, jmějeme,
jmějete, jmějí; přijměj, jměl, ín, ění. V slově
tomto zachováno sloveso míti (jměti) ještě
s náslovným j a s nesťaženým časováním,
kdežto nesložené míti pozbylo náslovného
j a časuje se staženě: mám atd. Jemanden
zu etwas vermögen, bringen, überreden. —
koho, se k čemu. Já jsem ho k tomu při-
jměl (nikoli: přiměl). Us. Pláč mě přijměl
k tomu. Omyl. Než ty se k tomu přijměješ.
Us.

Příjmí, vz Příjmení.

Příjminka, y, f-, das Attribut. Šm.

Přijmouti, vz Přijíti. 2.

Příjmový, Einnahms-. P. registra. Mus.

Přijmutí, n. = přijetí.

Přijmutý; -ut, a, o, an-, aufgenommen.

Jg.

Příka, y, f., zastr. (MV. prica), die Ab-
schüssigkeit. Cf. Přek, Příč.

Příkadek, dku, m., kadečka, der Hand-
bottich. L.

Příkadeřavý, krausig. P. list. Rostl.

Přikaditi, il, ěn, ění, zuräuchern. Ros.

Přikáječka, y, f., kojná, die Säugamme.
D.

Přikájení, přikojování n., das Säugen.

Přikájený; -en, a, o, mit einem andern
gesäugt. Vz Přikojiti.

Přikul, u, m., čím se dobytím nápoj při-
kaluje, mouka, otruby; na Mor. omastek. Dch.

Přikálati, přiběhnouti, herrennen, her-
springen. Krávy p-ly domů. Ros.

1. Přikaliti, il, en, ení, přibalovati, zu-
härten. vz Kaliti.