1038

2. Přikaliti, dobytku do nápoje otrub atd.
dáti. Us. Dch.

3. Přikaliti, il, en, ení. etwas trüben. —
co čím: vodu hůlkou.

Přikalupovati, herbei gallopiren. Ros.

Přikanouti, vz Přikapnouti.

Přikapnouti, přikanouti, ul, ut, utí, při-
kapati, přikupovati, hinzutröpfeln. Jg. — co:
kapku oleje. Us. —čeho: oleje (drobet). —
co k čemu: Ros. — P., kapáním přibyti,
zutropfen. Ros. — kolik. Přes noc přika-
palo vína s velikou sklenici. Us. — Jg.

Příkápovitý, subcucullatus. P. list. Rostl.

Přikarabatiti, vz Přikrabatiti.

Přikárati, kárám a kari, ein wenig züch-
tigen, tadeln. — koho jak: přísnými slovy.

Přikasati si co: kasanku, die Schürze
sich umbinden. Na Ostrav. Tč.

Přikasovati, dazu einkassiren. — co:
Ros.

Přikašlati, kašlám a kašli, přikašlovati,
přikašlávati, zuhusten, hüsteln. Jg. Na
Ostrav. Tč.

Přikati se = protiviti se. U Opav. Pk.
P. komu = odporovati. Aby porůzné po-
známky o věcech nesouvisejících, ba druhdy
naprosto sobě přikajících v celek sobě upra-
vil (žák). KB. IV. 5 ř. sh.

1. Příkaz, u, m., rozkaz, der Befehl, das
Gebot, die Vorschrift. P-zu nešetřiti, ku
p-zu nehleděti. J. tr. Poslušen býti příkazu.

Sp. P. kupcův neruší se jeho smrtí. Šp. Vy-
pravení p-zu jim uděleného; Byla to vý-
jimka od p-zu; P. ve jménu Jesu Krista
vyřčený. Sš. Sk. (6., 11.', 37. (Hý.). P.^ ká-
ravý a téměř ironický. Sš. J. 219. Ženy
u hrobu Páně od anděla p. vzavše utekly
od hrobu. Sš. Mr. 71. Vz Přikázání.

2. Příkaz, u. m., příkaza, y, f. = pře-
kaza, překážka, das Hinderniss; zvl. nářek,
závada, když kdo druhému v užívání statku
mysle, že má k němu právo, překážku činí, der
Anspruch. Jg., Hus. Činí na ten statek pří-
kazy (osobuje si jej, erhebt Ansprüche). Ros.
Aby těch drah (obecních) bez přiekazu uží-
val. Hus. I. 27. Shledají-li, že má příkazu
na svém věně, to jí má odčiněno býti; Po-
kojně a bez p-zy; Že to jest mé zpupné
dědictví a toho jsme podávali i naši před-
kové bez p-zy. Půh. II.227., 293., 304. Vz
Přiekaz.

Příkaza, vz Překaza.

Přikázanec, nce, m., jenž se komu. při-
kázal či zavázal, přikázaný, der Botmässige;
Klient, m. P-nci Jesu Krista, Sš. 1. 22.

Přikázání, n., das Befehlen, Gebieten. —
P., rozkaz, příkaz, der Befehl, das Gebot,
der Auftrag. P. jest vůbec každý přísný
rozkaz oprávněných osob, jichž dlužno po-
slouchati. Vz S. N. Původ, pobídka, míra,
stupeň, pohnutka, účel, směr, způsob a roz-
sah p. Sš. J. 223. P. dáti, vydati, uposlech-
nouti, přestoupiti; deset, desatero božích
p. V. P. násilné a poslušenství přimušené
nebezpečné jest. Kom. P. něčí naplniti. Pulk.
K p. jeho přeneseno tělo. Pulk. P. zlehčo-
vati, ztenčovati. Kram. P. lidské, boží. P.
zachovávati; podlé p. jednati. Jg. Z p. něco
dělati. Kom. Od krále p. mám pod vyso-

kými závazky. Let. 111. A drže se jeho p.
Hus. I. 1. Bůh dá požehnáni, drž se jeho
p. Slez. Tč. Páni ku p. králově všecky pó-
hony odložili. Půh. II. 447. P. Činiti, plniti. —
P., die Zuweisung, přidělení. P. obcí k sou-
dům. J. tr.

Přikázanosť, i, f., die Hörigkeit. Zá-
vazek p-sti, der Hörigkeitsverband. J. tr.

Přikázaný, vz Přikázanec, der Botmäs-
sige, Klient. Jol. Zemany, kteří nejsou tvoji
p-ní, obešli. 1467. Poslušenstvím zavázaný,
přikázaný. V. Břenek byl jeho otce přiká-
zaný. Půh. I. 20tí. — P., obligat. P. věda.
J. tr. — P., přidělený, přinesený, übertragen,
delegirt. P. pravomocnosť. Hý.

Přikazatel, e, m., der Gebieter, Befehler.
V. Ježíši, p-li (Sš. L. 168.: rozkazateli =
mistře, émOrára), smiluj se nad námi. Ben.
Luk. 17. 13. (Hý.). —P., der Grandprior.
My Jindřich z Hradce p. zákona sv. Jana atd.
Libri erect. V.

Přikázati, káži. kaž. že (íc), zal, án, ání;
přikazovati = poručiti, befehlen, gebieten,
auferlegen, anbefehlen, Befehl geben; dopo-
ručiti, empfehlen, anempfehlen, anvertrauen,
übergeben, widmen, überlassen. — co komu.
Přikázal angelům svým, aby tě ostříhali.
Br. P. koho komu = přiděliti. Rk. P. ně-
komu nějakou úřední práci. J. tr. — jak.
Pod propadením cti, statku i hrdla přikázal
na vojnu se chystati. Sych. P. něco pod
pokutou (pěti zlatých). T. Já tobě přikazuji
pod mým umučením. Er. P. 509. P. někomu
něco listem, Arch. I. 38., z úřadu svého,
Tov. 3., pod poslušenstvím, Pass. 814.. pod
nemilostí. Bart. 211., Let. 3(58., 308. Na
jisto něco p. Sš. Sk. 49. — aby. P-ji, aby
to bylo odloženo do druhého sněmu. Půh.
II. 319. Vz nahoře. Přikazuji, aby přišel. D.
Ale také že, když co tvrdíme n. s jistotou
očekáváme. Přikazuji, že jej spokojíte. Žer.
P-zal svým lidóm, že jsú mé lúky prodá-
vali, i seno z nich pobrali. Půh. II. 499.
Vz Chtíti. — komu o čem. Aby sousedům
svým o tom p-li, by . . . Skl. 26. — se =
v něčí kázeň, v službu a poddanosť se dáti,
sich anempfehlen. — se komu. Jeho otec
nám se přikázal. 1477. (Pal. Radh. I. 185.).
Přikaž se raději některému pánu. Pč. 50.
Ihned jemu se p-zal. Žk. 194., 50. P-zal mi
přítele svého a slíbil mi zaň. Půh. II. 564.
Otec se nám p-zal i s tím zánikem netolic-
kým. 1477. Gl. — koho, se k čemu. Břicho-
páskové rádi se ke dvorům panským při-
kazují (připojují, oddávají se). V. Sv. Martina
k službám přikázachu jako odpolu bezděky.
Pass. 983. Petr k Pánu na vezdy se p-zal.
Sš. L. 66. K nevěře Arianské se přikázal
(oddal). V., Plác. — se komu v co. Při-
kázal se mu v službu (zavázal se, stellte
sich zur Verfügung, unterwarf sich). V. Výb.
I. 160. — se komu za koho: za služeb-
níka. Háj., Výb. I. — se na co: na něčí
statek (táhnouti se k němu, nároky činiti).
Šm., Ros. — s inft. P-zal ven maličko lidi
ty vyvésti. Sš. Sk. 59. Přikázal mu mrkev
ostrouhati. Us. — Háj., Br. Vz Kázati.

Příkaznosť, i, f., die Disponibilität, Ver-
fügbarkeit der Beamten. ,J. tr. Tento úředník
jest v p-sti. J. f.r.